Na první pohled může ten projekt působit jako fantasmagorie odtržená od reality. Měl by propojit Dunaj, Vltavu a Labe podzemní přečerpávací elektrárnou s využitím vodních děl Lipno I. a Jochenstein. V době, kdy Vltava má v létě nedostatek vody, by mohla odčerpat přebytky z Dunaje, zásobovaného tajícími ledovci. A naopak v období hrozících povodní by Lipno mohlo upouštět vodu do mohutného Dunaje, jehož hladina by se tím zvedla jen minimálně. Přitom by přečerpávací elektrárna vyráběla elektřinu. A ne málo, její výkon by mohl činit 1 000 MW, tedy stejně, jako má jeden blok jaderné elektrárny Temelín. Znamenalo by to provrtat ode dna lipenské vodní nádrže 486 m hlubokou díru pro potrubí o průměru 10,5 metru, v té hloubce vytvořit prostor pro umístění podzemní elektrárny osazené čtyřmi reverzibilními Francisovými turbínami, jaké se dlouhodobě osvědčují na PVE Dlouhé stráně, a dále vyrazit zhruba 30 km dlouhé potrubí spojující vodní nádrž Jochenstein s PVE Lipno. „Navrhovaná podzemní přečerpávací vodní elektrárna Lipno-Dunaj přinese pozitiva pro stabilizaci hladin vodních děl s příznivým dopadem na floru, faunu, rekreaci, pro průmyslové, vodárenské a závlahové odběry, zmenší škody z extrémních povodní i suchých období, zvýší výrobu v podunajských a vltavsko- -labských hydroelektrárnách. Na pomezí Bavorska, Rakouska a ČR vznikne regulační energetický zdroj o výkonu 1 000 MW propojený do soustav všech tří zemí s možností přenášet výkony i mnohem vyšší při krizových situacích,“ shrnuje hlavní přínosy projektu Ing. Miroslav Cink, autor návrhu na propojení Dunaje s Vltavou a Labem. Jeho návrh byl inspirován studií vzniklou na půdě ČVUT téměř před 50 lety a také úspěšnou realizací podobných staveb v režii českých firem, jako jsou již před šedesáti lety uvedená do provozu také podzemní špičkovací elektrárna Lipno I., PVE Dlouhé Stráně, Vltavská kaskáda a další. O projekt u a poč átc ích návrhu Ing. Cinka Hlavně ale se jeho návrh opírá o vlastní bohaté profesní zkušenosti. V druhé polovině osmdesátých let, kdy se v Československu začala prosazovat stavba malých vodních elektráren, patřil Miroslav Cink k prvním jejich projektantům a později i dodavatelům. Zkonstruoval pro tyto účely nový typ vodní turbíny, která je dodnes známa pod jménem Cink. Počátkem 90. let v rámci velké privatizace zakoupil v Karlových Varech továrnu a zavedl v ní výrobu vodních elektráren. Až do roku 2005, kdy firmu prodal bavorskému výrobci vodních elektráren a ten ji nadále pod názvem CINK Hydro- -energy provozuje v Karlových Varech, dodal na konkrétní lokality ve 39 zemích na 400 turbosoustrojí. Nejen s turbínou Cink, ale i s turbínami Francis, Pelton a Kaplan. Šlo o různě veliké vodní elektrárny v rozmanitých přírodních podmínkách, nicméně propojení Dunaje s Vltavou a Labem by je svým rozsahem mnohonásobně překonalo. Nejde v tomto případě o příliš megalomanský nereálný projekt, jehož přínosy by nevyvážily značné náklady? „Na kompletní podzemní stavitelství vypracoval Metrostav 70 stran odborné expertízy se závěrem, že projekt je stavebně proveditelný. V roce 2016 odhadl náklady na 21,45 miliardy korun a dobu výstavby do pěti let. Já jsem přesvědčen, že celkové náklady včetně technologie by se vešly i s rezervou do 40 miliard korun,“ uvádí Cink. „Expertíza konstatovala, že se jedná o projekt velmi originální, přinášející práci a peníze, o projekt nikoliv zemský, nýbrž evropský.“ Jako evropský projekt jej podpořil i místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič, mající na starosti energetiku, když jej v roce 2014 česká vláda na návrh CzechInvestu zařadila do tzv. Junckerova balíčku, investičního plánu pro Evropu. Bezprostředně nato se ozvala se žádostí o spolupráci londýnská investiční firma FORGATE GROUP a následně deklarovala písemným dokladem připravenost do projektu proinvestovat 2 miliardy eur a koupit stoprocentní podíl majitele práv. Pak však na původně vstřícném Ministerstvu životního prostředí ČR získal navrch opačný názor a projekt byl z Junckerova balíčku vyřazen. „Marně jsem se snažil zjistit, kdo ten projekt vyřadil a s jakými argumenty,“ uvádí Cink. Projekt velmi ocenil mimo jiné ředitel PVE Dolní Stráně Vítězslav Chmelař, který k němu autorovi sdělil: „Projekt mi přijde velmi zajímavý. Financovat by ho musel budoucí provozovatel a stát jako součást protipovodňové ochrany a v rámci podpory splavnosti Vltavy a Labe. Zmiňujete, že by se realizací získal energetický regulační zdroj s týdenním cyklem. Také, že pro cyklus 2 600 MWh se změní hladina Lipna jen o 4,9 cm. Toto je velmi důležitý ekonomický přínos. Jsem přesvědčen, že většina lidí není schopna domyslet do detailu tento přínos. O víkendu je velký přebytek elektrické energie k načerpání zásoby do Lipna na celý týden. PVE s týdenním cyklem je velmi málo a váš projekt je velkou budoucí příležitostí pro ČR a EU.“ Další přínosy Když Miroslav Cink popisuje projekt, zdůrazňuje ještě jeden významný přínos, který by mohl mít. Ve spojení s dalšími opatřeními by bylo možné zajistit dostatečné průtoky pro celoroční plavbu od Střekova do Magdeburgu a zpět a z Kořenska do nádrže Orlík a zpět. Díky PVE by nemuselo Povodí Vltavy realizovat prohrábky koryta pod vodním dílem Kořensko ani prodlužovat koleje zdvihadla malých lodí na hrázi přehrady Orlík. A nemusela by nastat například taková situace jako v případě dosud největšího remorkéru vyrobeného v ČR, který byl spuštěn na vodu 31. července 2018 a musel čekat na vodu pod Střekovem až do 12. února letošního roku. „V extrémním suchu by bylo zapotřebí dodat Vltavě zhruba 10 milionů kubíků vody na celý týden. Toto množství umí přečerpávací vodní elektrárna (PVE) načerpat za 14 hodin levně a někdy i se ziskem z odběru přebytečné energie ze sítí EU a hladina Lipna se zvedne maximálně o 16 centimetrů. Navíc elektrárny na Vltavě a Labi z toho množství vyrobí za týden 11 878 MWh elektřiny,“ tvrdí Ing. Cink. Ne náhodou zdůrazňuje Miroslav Cink také přínos projektu ke zlepšení splavnosti Vltavy a Labe. Voda si ho podmanila už od dětství. První lodičku si postavil ve dvanácti letech. Později závodil ve třídě 420, složil námořní zkoušky a začal si užívat krásu moří pod plachtami. Pak začal stavět námořní jachty, mimo jiné v roce 1979 Arabelu 30. Když zestárla, předělal ji v roce 2000 na říční plavbu a tu si plavbami po evropských řekách a kanálech velmi oblíbil. Loď na solární pohon Za peníze, které utržil v roce 2005 prodejem své firmy, vybudoval na Žernoseckém jezeře propojeném s Labem přístav a kotviště – www.marinalabe.cz – a zázemí pro stavbu a údržbu lodí. K tomu postavil hotel a všechny objekty vybavil tepelnými čerpadly, solárními kolektory na ohřev vody a solárními panely pro výrobu elektřiny. V následujících letech se plně věnoval ve spolupráci s odborníky a špičkovými řemeslníky vývoji a výrobě lodi na solární pohon. S lodí nazvanou Sun River v roce 2015 absolvoval za 95 dnů 4 548 km dlouhou plavbu po řekách, kanálech a Severním moři z domovského přístavu do Paříže a zpět. V prototypu nabitém technickými novinkami to byla plavba odvážná, ale nervozita se ukázala zbytečnou. Jedinou závadou za celou dobu byl přerušený kablík k čerpadlu. Ve svých 81 letech je Ing. Cink stále plný energie a věří, že najde výrobce této revoluční solární lodi. Ještě více mu ale záleží na tom, aby postoupil o další krok projekt propojení Dunaje, Vltavy a Labe. Tím by bylo vypracování studie proveditelnosti a EIA. Financov ání a podpora projekt u „Až dosud jsem všechny práce na projektu financoval ze svého. Na studii proveditelnosti už mi ale nezbývá,“ říká Miroslav Cink. „Projektanti z ČEPS Investu, a. s., kteří projektovali i PVE Dlouhé Stráně, nabídli před pěti lety, že studii provedou za 19,1 milionu korun. A dovedou zhotovit i EIA. Ve studii by se měla posoudit i možnost nahradit jeden ze dvou plánovaných bloků jaderné elektrárny v Temelíně či Dukovanech realizací této přečerpávací vodní elektrárny.“ Ing. Cink seznámil s projektem také Kancelář prezidenta republiky. Reakce byla příznivá. Ředitel analytického odboru Mgr. Roman Lipták v dopise vloni v říjnu ocenil výhodnost a efektivitu projektu a konstatoval: „Pan prezident dlouhodobě podporuje rozvoj infrastruktury, kromě toho sleduje zabezpečení energetické bezpečnosti, ochranu před suchem, ale i povodněmi. Pravomoci prezidenta neumožňují přímo nařídit uvolnění finančních prostředků na studii proveditelnosti a EIA. To je plně v kompetenci vlády. Pokud vláda bude zvažovat realizaci studie proveditelnosti a EIA, pan prezident takovýto záměr může podpořit.“ Před lety vláda stáhla projekt z Junckerova balíčku. Zdá se ale, že nemusí být všem dnům konec. „Podporovatelé projektu s ním seznámili místopředsedu vlády a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka. Jaké bylo moje překvapení, když se mi před několika dny ozval osobně v telefonu. Projekt ho zaujal, uvidíme, jak se to dál vyvine; nerad bych to zakřikl,“ s nadějí v hlase uzavírá Miroslav Cink. Jaroslav Winter
