Americké časopisy Power Engineering a Renewable Energy World každoročně vybírají nejlepší energetické projekty. Za rok 2014 v nominaci Jaderná energetika vybraly I. blok íránské jaderné elektrárny Búšehr a na 2. místě skončil I. blok indické jaderné elektrárny Kudankulam. Oba projekty uspěly díky své výjimečnosti, použitým technologiím a významu pro své okolí. Energetické projekty jsou rozděleny do čtyř kategorií: uhelné zdroje, plynové, alternativní a jaderné. V posledně jmenované zaujaly první místa projekty realizované ruskou společností Atomstrojexport, která patří do ruské korporace pro atomovou energii Rosatom. Aby se projekt mohl zúčastnit soutěže, museli jej uvést do provozu mezi srpnem 2013 a červencem 2014. Porota přihlížela k účinnosti výroby energie, k použití nejmodernějších technologií, významu projektu pro danou geografickou oblast i pro energetický průmysl a k dopadu na životní prostředí. JE Búšehr – moderní reaktor ve starém ka bátě Velmi dlouhou historii má výjimečný projekt I. bloku JE Búšehr. V září 2013, kdy vstoupil do komerčního provozu, uplynulo 38,5 roku od zahájení výstavby. Ruským projektantům se podařilo skloubit moderní reaktor VVER-1000 s původním zařízením i budovami. Mírové využití jádra odstartovalo v Íránu již v 50. letech XX. století v rámci programu USA s názvem Atoms for Peace. V roce 1974 si vláda stanovila za cíl postavit jaderné elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 23 GWe, aby domácí ekonomika spalovala méně ropy a plynu, což by zvýšilo objem exportu těchto surovin. Byly také podepsány smlouvy o stavbě čtyř jaderných elektráren s francouzským Framatomem a s německým Kraftwerk Union (KWU). Realizace se dočkala jediná – Búšehr. Projekt JE Darkhovin byl zrušen jen několik měsíců po zahájení výstavby v roce 1979 a zakoupené komponenty se prodaly do Francie. Tam je použili k výstavbě domácích jaderných elektráren. Výstavba obou bloků v Búšehru se pozastavila v roce 1979, po vypuknutí Íránské islámské revoluce a po zastavení plateb dodavateli. Byla obnovena až v roce 1996 ve spolupráci s ruskými společnostmi, které stály před náročným úkolem. Ačkoliv se I. blok na konci 70. let téměř dokončil, dostavba trvala skoro 17 let. Jednou z podmínek bylo využití co největšího množství původního vybavení, což přineslo mnoho potíží. Bezpečnostní předpisy se podstatným způsobem změnily, takže bylo nutné veškerá zařízení upravit, aby odpovídala novým normám. Kromě toho elektrárna utrpěla poškození během íránsko- -irácké války v 80. letech a značné množství dokumentace se ztratilo. Namísto původního reaktoru posloužil moderní typ VVER-1000 verze V-446, což je standardní reaktor upravený pro provoz v seizmicky aktivních oblastech. Elektrárna je projektována tak, aby bez potíží ustála zemětřesení o síle 8 momentové škály. Od zahájení komerčního provozu bylo okolí elektrárny několikrát postiženo silným zemětřesením (5,3–6,3 stupňů momentové škály). Neutrpěla však žádné škody a nedošlo ani k úniku radioaktivity. Krátce před zahájením komerčního provozu (v dubnu 2013) postihlo tuto oblast dokonce zemětřesení o síle 7,7 momentové škály. Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii nedošlo ani v tomto případě k žádnému poškození JE Búšehr, které by mělo vliv na bezpečnost jejího provozu. Íránská vláda plánuje rozšířit JE Búšehr o dva nové jaderné bloky, které mají kromě výroby elektřiny také odsolovat mořskou vodu. Opět bude spolupracovat s ruskými společnostmi a instalovat zde reaktory typu VVER-1000. JE Kudankulam – bezpe čnost nade vše Na jihu Indie vybudoval Atomstrojexport JE Kudankulam se dvěma bloky typu VVER-1000. Indická vláda zde výhledově plánuje postavit dalších 6 bloků s reaktory podobného typu, I. blok byl připojen k síti v říjnu 2013. Tato indická jaderná elektrárna vyniká svým instalovaným výkonem, který až 5krát převyšuje bloky domácí konstrukce. Je také ukázkou nových pasivních bezpečnostních systémů, používající jaderné reaktory typu VVER. Aplikoval se nový systém pro rychlé vstříknutí kyseliny borité do aktivní zóny. Tato látka pohlcuje neutrony, takže se používá k zastavení řetězové štěpné reakce. Systém pracuje na pasivním principu: k aktivaci, ani k chodu nepotřebuje zdroj elektrické energie. Dalším případem pasivního bezpečnostního systému je systém pro pasivní odvod tepla do atmosféry. Představuje jakousi korunu na střeše reaktorové budovy a má za úkol odvádět teplo z kontejnmentu do atmosféry v případě úniku chladiva z primárního okruhu a omezení (nebo ztráty) schopnosti chladit aktivní zónu. U tohoto systému je opět použit výhradně pasivní systém odvodu tepla. V případě, že by jadernou elektrárnu postihla ničivá přírodní katastrofa, vyřadila by z provozu všechny bezpečnostní systémy a došlo by k roztavení aktivní zóny, JE Kudankulam je vybavena lapačem taveniny, jenž oddělí roztavené jaderné palivo od životního prostředí. Tato elektrárna je jedním z prvních jaderných bloků, které má tento bezpečnostní systém poslední instance. JE Kudankulam má zásadní roli i díky tomu, že kromě výroby elektřiny vyrábí také pitnou vodu odsolováním mořské vody a zásobuje jí okolní obce. Vladislav Větrovec
