Navrhované ukládání CO2 pod mořským
dnem považuje Evropská komise
za nadějný způsob omezení vlivu emisí
na životní prostředí. Z fondů 7. rámcového
programu spolufinancuje projekt
ECO2 (Sub-seabed CO2 storage:
impact on marine ecosystems) částkou
10,5 mil. eur. Projekt je zaměřen
na zjištění jaký krátkodobý a dlouhodobý
vliv bude mít jímání a skladování
uhlíku (CCS) v konkrétním regionu
na životní prostředí v moři.
Vedoucím pracovištěm projektu
ECO2 je Liebnitzův institut mořských
věd (IFM-GEOMAR) na universitě
v Kielu. Spolupracuje 27
vědeckých a průmyslových subjektů
z Belgie, Francie, Německa, Itálie,
Nizozemska, Norska, Polska, Švédska
a Británie. V konsorciu se spojí
a využijí zdroje a zkušenosti geologů,
biologů, chemiků, ekonomů, sociologů
i právníků ke komplexnímu
vyhodnocení rizik a stanovení metod
kontroly spolehlivosti podmořských
úložišť CO2.
Konkrétně se má zkoumat zda je
nebo není na určitých místech plyn
emitován, jak může procházet jednotlivými
vrstvami mořského dna a vodního
sloupce a jaké to vyvolává reakce.
Data se budou sbírat na přírodních
zdrojích CO2 v solném dómu Juist
v Německu, na sopečném ostrově Jan
Mayen v Norsku, na ostrově Panarea
v Itálii a v záloze je i bazén Okinava
Trough v Japonsku. Během 12
průzkumných plaveb bude testována
speciálně vyvinutá měřicí a sledovací
technika. Hodnotit se má možnost
úniku plynu prasklinami v horninách
a jeho působení na mořské organismy
a ekosystémy, a to jak v terénu, tak
v laboratořích. Získané poznatky lze
mimo jiné využít k testování matematických
modelů zkoumaných procesů.
První expedice už letos proběhly
a v současnosti se zpracovávají výsledky
pozorování.
Do roku 2015, kdy projekt končí, má
být vypracována příručka postupů pro
přípravu a řízení spolehlivých, ekologicky
šetrných podmořských úložišť
v konkrétních regionech. Poslouží samozřejmě
především partnerům projektu,
ale bude volně k dispozici odborné
veřejnosti.
