Projekt Lipno – Aschach: naráží na ekonomické i ekologické bariéry

Česká republika disponuje omezeným potenciálem obnovitelných zdrojů energie. Jedním z nich je hydroenergetika. Na otázky TT odpovídá Zdeněk Saturka, ředitel OJ Vodní elektrárny ČEZ: ? ČEZ cílevědomě využívá dostupný domácí vodní potenciál k výrobě ekologicky čisté energie. Pokud odmyslíme poslední nový projekt u Mělníka, jakoby se vaše aktivity v poslední době omezily „jen“ na rekonstrukci stávajících vodních zdrojů. Co chybí více: dostupný potenciál, inženýrsky zajímavé projekty, moderní technika, souhlas obcí...? Skupina ČEZ se skutečně věnuje rozvoji české vodní energetiky cílevědomě a v různých formách. Jde jak o výstavbu nových, tak o komplexní rekonstrukce stávajících vodních elektráren. Za uplynulých 10 let byly spuštěny nové elektrárny: Kořensko II s instalovaným výkonem 0,98 MW, Černé jezero II (0,04 MW), Černé jezero III (0,37 MW), Bukovec (0,63 MW) a Mělník (0,59 MW). Vedle toho průběžně pokračuje program obnovy a komplexních rekonstrukcí jak vodních elektráren provozovaných ČEZ, tak malých vodních elektráren v portfoliu společnosti ČEZ Obnovitelné zdroje. Cílem těchto akcí je prodloužení životnosti a snaha o zvýšení účinnosti zpracování hydropotenciálu u malých vodních elektráren o 10 % a u velkých o 4 %. Průběžně monitorujeme situaci v oboru hydroenergetiky u nás i v zahraničí. Zabýváme se tipováním a posuzováním vhodných lokalit pro rozvíjení nových zdrojů. Využíváme samozřejmě i šance proniknout do zahraničí a podílet se v praktické rovině na aplikaci nových trendů a získávání zkušeností. V poslední době se takto podařilo dokončit vodní elektrárnu Akocak. Vystavěla ji společnost Akenerji, v níž drží ČEZ 37,4procentní podíl. Samozřejmě, že v rámci České republiky vnímáme rezervy a především bariéry bránící dalšímu rozvoji hydroenergetiky. V současnosti ani tak nedostatek vhodných lokalit a zajímavých projektů, jako spíše absenci širšího společenského konsensu. ? Nepomohly by dalšímu rozvoji hydroenergetiky v ČR cílené dotace? Samozřejmě, že cílená podpora rozvoje oboru by měla blahodárný vliv na vznik a prosazování nových projektů. Ještě větším přínosem by ovšem byla jasně definovaná politika a strategie státu v oblasti koncepčního rozvoje vodní energetiky. Nešlo by jen o obecně definovanou podporu, příp. o úpravu současného režimu garantovaných výkupních cen, do něhož vodní energetika coby zdroj obnovitelné energie spadá. V ideálním případě by mělo jít o určení lokalit, kde by po kladných výsledcích modelů efektivního fungování vodních zdrojů byl stát developerovi nápomocen při zvládání všech procesů vedoucích k získávání souhlasu místních autorit. To vše by jako součást státní koncepce provázel transparentní časový rámec rozvoje vodních zdrojů v rámci celé ČR. ? Jaký je podle vašeho mínění technicky a ekonomicky reálný potenciál české hydroenergetiky využitelný do roku 2025? Jde o podmíněnou veličinu, která závisí na startu zmíněných politických rozhodnutí a opatření. Vzhledem k tomu, že uváděný 15letý výhled spadá do kategorie střednědobých plánů, nelze ani v teoretické rovině předpokládat příliš optimistická čísla. Podstatně reálnější se jeví navýšení produkce zvýšením efektivity stávajících zdrojů. Realizujeme projekt „Zvyšování účinnosti VE“. Má ambici navýšit stávající produkce z Vltavské kaskády o 33 GWh ročně. Postupnou výměnou hydraulických profilů turbín získáme v průměru o 4 % vyšší účinnost. Tento projekt je nejen reálný. On už přináší první výsledky. Po vyhodnocení realizovaných dílčích projektů na elektrárnách Vrané a Kamýk jsou čísla ještě příznivější. Jedním z hlavních pozitiv je fakt, že tento přínos k navýšení produkce obnovitelných zdrojů nevyžaduje nový zásah do krajiny. ? Rýsují se i některé technicky a ekonomicky zajímavé mezinárodní projekty v hydroenergetice na pohraničních řekách? V našich úvahách jsme se mj. zabývali projektem Lipno – Aschach. Jde o propojení Vltavy a Dunaje v příhraniční oblasti Lipenska. Citovaný projekt byl posuzován z mnoha aspektů. Bohužel, naráží na ekonomické i ekologické bariéry. Realizací by došlo k propojení dvou ekosystémů. V horizontu příštích 15 let nevidím možnost nalezení zajímavých příhraničních projektů. ? Nepomohly by nové vnitrozemské hydrocentrály řešit stále častější frekvenci zátop a povodní v některých regionech ČR? Od povodní 2002 se stále vedou diskuse a spory o vlivu vodních děl na průběh povodní. Zde je nutno zdůraznit, že energetické využití vodních děl není prioritou č. 1 z pohledu manipulačního řádu. V případě povodní naopak pomáhá tlumit důsledky. Většinou je energetické využití v době povodní (zcela neprávem) posuzováno jako upřednostňování zájmů výrobce. Opak je pravdou. Výrobou je vodnímu živlu odebrána energie, která by jinak působila destruktivně. Vlastní přehradní díla pak dokáží regulovat průběh povodňové vlny. Praktické příklady můžeme dokladovat třeba z povodní posledních let na přehradním díle Dalešice na řece Jihlavě. Z těchto zkušeností si dovolím tvrdit, že dobře vyprojektované vodní dílo dokáže pomoci ochraně před povodněmi. /lav/