Souhlasíme s případnou těžbou
za územními limity tak, aby
mohl kontinuálně a efektivně
pokračovat provoz stávajících
uhelných tepláren. Otázka územních
limitů je klíčová zejména
pro tzv. malou energetiku (tzn.
Teplárny), zatímco pro „velkou
energetiku“ (velké nové zdroje
na výrobu elektřiny) nemá mostecké
uhlí za územními limity
zásadní význam.
Pokud by však těžba uhlí za
územními limity byla umožněna
bez zavedení patřičného regulačního
rámce, reálně by hrozilo,
že uhlí za územními limity bude
zneužíváno k cenovým manipulacím
a k prodeji za nepřiměřeně
vysokou cenu, což by mělo krajně
negativní dopady na teplárny a na
spotřebitele tepla.
Podle platné legislativy je uhlí
jako nerostné bohatství ve vlastnictví
státu. Proto by mělo být
užíváno v souladu s veřejným
zájmem. Umožnit těžbu za územními
limity má proto smysl jen
za podmínky, že toto uhlí bude
využíváno v souladu s veřejným
zájmem, tedy ve prospěch spotřebitelů
v ČR. Takového naplnění
veřejného zájmu lze dosáhnout
jen regulací cen uhlí a legislativně
zakotvenou povinností preferenčně
dodávat potřebný objem uhlí
teplárnám.
Podporujeme vytvoření takového
regulačního legislativního rámce,
který by umožňoval usměrňovat
cenu uhlí ve prospěch spotřebitelů
a který by zavedením kontraktační
povinnosti současně zajišťoval
bezpečnou dodávku uhlí prioritně
pro domácí teplárny s kogenerační
výrobou tepla a elektřiny, která
je ekologická a efektivní.
Ve vztahu mezi dodavatelem
uhlí a uhelnými teplárnami dnes
panuje krajně nevyvážená situace,
když teplárny podléhají přísné
regulaci cen tepla, zatímco cena
uhlí je ryze tržní, těžební společnost
(dodavatel uhlí) může uhlí
prodávat za libovolně vysokou,
dosud nijak neregulovanou cenu.
Tento nesystematický stav
a zásadní nerovnováha ve vztahu
mezi dodavatelem uhlí a teplárnami
je extrémně nevýhodná pro
spotřebitele, tedy pro statisíce
domácností a další odběratele tepla
v ČR. Takto nevyvážený stav
a jeho katastrofální důsledky jsou
v praxi patrné právě v obchodní
činnosti skupiny Czech Coal,
která dlouhodobě uplatňuje strategii
radikálního nárůstu cen uhlí,
jejímž důsledkem je nepřiměřený
nárůst cen tepla pro spotřebitele
a řada dalších neblahých důsledků,
včetně negativních ekologických
dopadů. To může zasáhnout
také do spolehlivého fungování
elektroenergetiky a teplárenství
v ČR.
Situaci musí řešit stát, protože
stát jako vlastník hnědého uhlí
nese konečnou odpovědnost za
způsob, jakým je s ním nakládáno.
Těžební společnost má - za podmínek
stanovených právními předpisy
- pouze právo těžby a prodeje
uhlí. Stát proto musí zajistit, aby
zásoby hnědého uhlí byly využívány
jednak v souladu s veřejným
zájmem ve prospěch občanů (stát
musí zajistit příznivé ceny tepla
a minimalizované dopady na
životní prostředí) a také s maximální
efektivitou (stát musí dbát
o preferenci kogenerační výroby).
Zavedení zmiňovaných legislativních
opatření je zcela reálné,
jelikož jde o standardní a v domácí
energetice již dlouhodobě využívané
regulační nástroje. Regulace
cen a kontraktační povinnost mají
plnou oporu v právním řádu ČR
i v Ústavě ČR. Cenová regulace
i kontraktační povinnost jsou
v ČR běžně uplatňovány v oblasti
elektroenergetiky i teplárenství.
Je paradoxní, že stát velmi rozsáhle
reguluje aktiva soukromých
subjektů, ale nereguluje nakládání
se svým vlastním majetkem, což
je právě případ uhlí.
