Většina z nás by snad asi nevěřila, že dnes může velký dopravní letoun zmizet zcela beze stopy, ale když 8. března loňského roku zmizel Boeing 777 malajsijských aerolinek s 239 lidmi na palubě, ukázalo se, jak jsme v některých ohledech slepí. Intenzivní hledání je i po více než roce stále zcela neúspěšné – z moře se nepodařilo vylovit jediné tělo, jedinou trosku, která by pocházela ze zmizelého stroje. Což není nic nemožného, myslí si na základě simulací skupina odborníků z americké univerzity Texas A&M (jejich práce je dostupná ve formátu PDF). Tým udělal simulaci několika pravděpodobných scénářů přistání letounu na hladině, aby zjistil, zda mohl letoun přežít v podstatě bez poškození a nezanechat po sobě na hladině množství hmotných stop. Něco takového je možné, ale na mořské hladině a s takto velkým strojem velmi nepravděpodobné. Vlny vzniklé při dopadu by mohly mít dost energie na to, aby letoun vážně poničily. Při kolmém pádu do moře by ale dopad mohl být relativně „čistý“. Konstrukce letounu je při střemhlavém pádu sice vystavena velkým silám, ale příliš se neohýbá, mohla by tedy z velké části vydržet pohromadě. Autoři si představují, že díky kinetické energii by se všechny velké díly konstrukce měly potopit do hloubek několika desítek metrů, odkud už se nemusejí vynořit a klesnou rovnou na dno. To, zda se na hladinu dostanou nějaké lehčí předměty z kabiny pro cestující, záleží na tom, jak moc by byl poškozený trup. Výsledek má jen tu velkou chybu, že klade řadu nových otázek a na řadu jich neodpovídá. Opravdu se mohl letoun dostat do střemhlavého letu, a přitom dopadnout na hladinu poměrně malou rychlostí, se kterou analýzy počítají? To zní mírně řečeno jako velmi nepravděpodobný scénář. Tohle autoři neřeší, není to ani jejich práce. Jako definitivní odpovědi na zásadní otázky lze jejich výsledek označit za nedostatečný.
