Máme krátce za sebou mimořádné období,
kdy EU musela řešit výpadek dodávek ruského
zemního plynu přes Ukrajinu. A to hned
od prvního dne českého předsednictví. Čelili
jsme bezprecedentní situaci, jaká tu za uplynulých
40 let nikdy nenastala. Česka, na rozdíl
od ostatních zemí střední a východní Evropy
(včetně Slovenska), se tato situace nijak
významně nedotkla.
Nebyla to ale náhoda! Byl to výsledek dlouhodobé
koncepční práce na rozvoji plynárenské
soustavy i na zdrojovém zabezpečení dodávek
plynu všem zákazníkům. Zdroje a přepravní cesty
zemního plynu diverzifikované od roku 1997,
podzemní zásobníky plynu pokrývající 1/3 roční
spotřeby, mnohanásobně zokruhované regionální
plynárenské soustavy i připravené krizové
mechanismy a především možnost otočení toku
plynu v tranzitní soustavě, to jsou významné
prvky posilující spolehlivost dodávek zemního
plynu.
Tranzitní systém, provozovaný společností RWE
Transgas Net, je od 70. let 20. století významnou
součástí mezinárodního evropského přepravního
systému a zajišťuje zejména přepravu ruského
plynu z nalezišť ve směru východ – západ do
států EU. Na naše území vstupuje přes hraniční
předávací stanici Lanžhot. Výstupními body ruského
plynu jsou hraniční předávací stanice Rozvadov/
Waidhaus, Hora sv. Kateřiny/Sayda a Hora
sv. Kateřiny/Olbernhau. Stejný tranzitní systém
umožňuje reverzní přepravu norského plynu přes
předávací stanici Hora sv. Kateřiny, tedy ze SRN
do Česka. Současná provozní konfigurace tranzitního
systému ČR umožňuje v posledních letech
také paralelní přepravu plynu ve směru západ
– východ.
Právě tato investice do „obrácení“ toku plynu
ochránila české zákazníky před omezováním, či
odstavováním odběrů. Že by se nejednalo o zanedbatelný
problém, prokazuje počet zákazníků.
Zemní plyn se v tuzemsku dodává do cca 2,8 mil.
odběrných míst. Podíl velkých odběratelů v odběrech
všech zákazníků v ČR meziročně činí cca 45
%, podíl středních odběratelů 10 %, maloodběratelů
13 % a domácností 30 %.
Plynárenská soustava byla cílevědomě rozvíjena
v 70. a 80. letech 20. století. Koncepční
a výpočtové práce tehdy zajišťoval Plynoprojekt
Praha a později státní podnik Transgas.
Promyšlená koncepce, zavedení systému pravidelných
kontrol, čištění a údržby sítí přispěly
k tomu, že plynárenský systém je ve velmi
dobrém stavu.
Naše roční spotřeba zemního plynu, která se
od poloviny 90. let pohybuje mezi 9 až 9,5 mld.
m3 ročně, je téměř úplně závislá na dodávkách
ze zahraničí. Z důvodu vyšší spolehlivosti dodávek
je zásobování ČR zemním plynem od roku
1997 založeno na kombinaci dovozu ruského plynu
(naleziště v severozápadních oblastech Sibiře)
a norského plynu (norský sektor Severního moře).
Dodávky do ČR jsou diverzifikované v poměru cca
75 % z Ruska a cca 25 % z Norska.
Oproti většině ostatních států EU se naše plynárenství
odlišuje především tím, že značný podíl
zemního plynu se užívá k otopu a pouze zanedbatelný
podíl k výrobě elektřiny. Vzhledem k tomu
je pro tuzemské plynárenství typický značný
rozdíl ve spotřebě v zimních a letních měsících.
Dlouhodobě se pohybuje v poměru 4 až 5:1. Ještě
vyšší poměr (7 až 8:1) se projevuje mezi minimálním
a maximálním dnem v průběhu roku. To
jen zdůrazňuje význam rozvoje podzemního skladování
plynu.
Celková kapacita podzemních zásobníků plynu
(PZP) v ČR dosahuje 3,077 mld. m3, z toho kapacita
virtuálního zásobníku plynu RWE Gas Storage
činí 2,321 mld. m3 (jde de facto o součet kapacit
všech zásobníků tohoto provozovatele). Další
PZP vlastní Moravské naftové doly (PZP Uhřice
o kapacitě 0,180 mld. m3) a SPP Bohemia (PZP
Dolní Bojanovice s kapacitou 0,576 mld. m3, bez
přímého napojení na český systém a využívaný
zatím jen pro Slovensko). Ve Slovenské republice
pak naši obchodníci s plynem využívají kapacitu
cca 0,5 mld. m3 v PZP Láb.
Důležitým údajem pro využití PZP je jejich celkový
těžební denní výkon. Ten se reálně pohybuje
od maxima 50 mil.m3 na počátku zimního období
ke 33 mil.m3 na jeho konci. V uplynulých letech se
intenzifikovaly denní výkony podzemních zásobníků
a rozšířila se jejich uskladňovací kapacita.
Díky tomu disponuje český systém vynikajícím
poměrem uskladněného plynu vůči jeho roční spotřebě.
V současné době uskladněné množství plynu
pokrývá celou 1/3 jeho roční spotřeby, což je jeden
z nejlepších ukazatelů v celé Evropě. I bez pronajatých
zásobníků (Láb, Uhřice) pokryje uskladněný
plyn ? roční spotřeby ČR.
Jaké je poučení z „plynové krize“?
Ponechme stranou mezinárodní a tržní souvislosti,
kredibilitu dodavatele i další neméně důležité
souvislosti, věnujme se pouze technické části provozu
sítě.
Plynárenské společnosti získaly novou zkušenost,
protože takový scénář se až dosud považoval
za zcela nereálný. Na významu proto nabývají
další aktivity pro posílení diverzifikace zdrojů
a přepravních cest, pro přivedení zemního plynu
do Evropy ze zcela nových směrů, orientace na
dodávky zkapalněného zemního plynu, které se již
staly konkurenceschopnou variantou jeho potrubní
přepravy atd.
Provozovatel české přepravní soustavy RWE
Transgas Net trvale usiluje o posílení a udržení
pozice významné tranzitní úlohy naší soustavy.
Příkladem je připravovaná výstavba plynovodu
Gazela, který bude součástí propojení plynovodu
Nord Stream přes německý plynovod OPAL do
ČR a dále na jih do ostatních států Unie. Plynovod
Gazela propojí mezistátní předávací stanice Hora
sv. Kateřiny/Sayda a Rozvadov/Waidhaus.
Připravuje se řada dalších propojení, kupř. propojení
Baumgarten - Břeclav jako příprava pro budoucí
napojení na znovu probíraný plynovod Nabucco,
příp. South Stream a připojení k připravovanému terminálu
LNG Adria apod. RWE se aktivně podílí i na
financování ložiskového průzkumu zemního plynu
v severní Africe a na výstavbě souvisejících zařízení
(těžba, LNG terminály, lodní přeprava, plynovody),
na projektu Nabucco, na terminálu LNG Adria i na
uplatnění nových dodávek zemního plynu v Evropě
a ČR s využitím našeho tranzitního systému.
Oddělit provozovatele?
Nelze komentovat něco, co se nestalo. Jsem ale
naprosto přesvědčen, že v případě dotažení nápadů
ze III. balíčku EU až do jeho extrémního konce, tj.
do vlastnického oddělení provozovatelů, by technický
postup a rychlost akcí nejenže zkomplikovalo,
ale podle mého názoru by je prakticky znemožnilo.
Vlastnické oddělení by přinejmenším výrazně
zpomalilo a omezilo komunikaci v plynárenském
řetězci, která byla pro provedení všech zásahů na
sítích klíčová. Lednové události „plynové krize“
tak daly plně za pravdu výhradám české strany
vůči III. balíčku. Na rozdíl od Slovenska se ČR
nestala rukojmím cizích sporů. Slovensko své ztráty
vyčíslilo částkou převyšující 1 mld. eur. České
plynárenství na řešení podobných situací pracovalo
celé roky a po zásluze prokázalo svou připravenost
a spolehlivost.
Ing. Oldřich Petržilka,
senior manager ČPU
člen Výkonného výboru a Rady ČPS; PgV C
ČPS Trh s plynem – předseda; PgC IGU Trh
s plynem - zástupce ČR; Eurogas – zástupce ČR
