Na stránkán zřejmě nejslavnějšího a rozhodně největšího odborného časopisu světa The Lancet vyšly v posledních týdnech desítky prací týkajících se nového koronaviru SARS-CoV-2. A také jedna nezvyklá výzva, která s medicínou nemá na pohled mnoho společného. Časopis na svém webu totiž vydal společné prohlášení devíti známých a uznávaných odborníků z oboru veřejného zdraví, kteří píšou: „Společně důrazně odsuzujeme konspirační teorie, které naznačují, že COVID-19 není přirozeného původu.“ Signatáři se obávají, že nepodložené informace o účasti nějakých „cizích sil“ na objevení viru, které se vyskytly v řadě zemí světa od Číny přes EU po USA, mohou narušit mezinárodní spolupráci a sdílení vědeckých výsledků nebo například i vzorků viru. Tak se i my chceme zeptat: jaké jsou důkazy pro konspiraci kolem nového koronaviru SARS-CoV-2? RUSKÁ CHŘIPKA Snímek koronaviru SAR-CoV-2 (žlutě) z elektronového skenovacího mikroskopu. Jde o virus izolovaný z amerického pacienta namnožený v tkáňově kultuře lidských buněk (fialové objekty na snímku) /Foto: NIAID/Začneme malým návratem do minulosti, na kterém si ukážeme, že konspirace nejsou nemožné. Dnes odborníci považují za vysoce pravděpodobné, že za pandemii chřipky A/H1N1 v roce 1977 mohou lidé. Chřipková sezona byla tehdy jiná než dnes. Převládal prakticky výhradně vždy pouze jeden subtyp viru, který ostatní zcela zatlačil do pozadí až do objevu nového dominantního typu. Dnes se z neznámých důvodů během chřipkové sezony vedle sebe vyskytují různé subtypy. Letos tak například v Evropě převažuje „prasečí chřipka“ A/H1N1, ovšem zhruba třetinu celkových případů tvoří podtyp B/Viktorie. V roce 1977 se náhle stalo něco nezvyklého a mezi lidmi se objevila relativně mírná chřipka, která postihovala téměř výhradně lidi mladší 25 let. Vědci brzy zjistili proč: virus byl extrémně blízký viru z počátku 50. let, který se ovšem v té době v populaci už několik desítek let vůbec nevyskytoval. Zprvu netušili, jak je něco takového vůbec možné, kde mohl virus přežít. Ovšem genetické analýzy došly brzy k závěru, že pravděpodobně přečkal desítky let v mrazáku nějaké laboratoře v Číně či v SSSR. Dodnes tak mohou pokračovat spekulace o tom, zda náhodou nešlo o zpackanou vakcínu s živým virem nebo nechtěný únik. Názor, že v roce 1977 šlo o lidmi způsobenou pandemii, není rozhodně nijak kontroverzní a je dobře podložený. V případě současné pandemie SARS-CoV-2 už je situace však jiná. ZATÍM NENAPODOBITELNÁ EVOLUCE Novému koronaviru se věnovala ještě větší pozornost než chřipkovému viru z roku 1977: zkoumalo ho více vědců a lepšími nástroji, než jaké byly k dispozici před 40 lety. Věda zná sedm koronavirů, které napadají člověka. Tři z nich, SARS, MERS a SARS-CoV-2, se ukázaly jako větší zdravotní hrozba, zbylé způsobují jen nepatrné obtíže. Nejnovější z nich, tedy současný pandemický SARS-CoV-2, se od nich v některých ohledech poměrně výrazně liší. Jak ukázaly analýzy, jeho klíčové součásti jsou na rozdíl od chřipky z roku 1977 zcela nové. SARS-CoV-2 má dosti účinný systém, jak se připojovat na povrch buněk v dýchacím traktu. Stejně jako jiné koronaviry k tomu používá jakýsi „hrot“. U nového viru se ovšem hrot v mnoha ohledech liší: nejde o variantu známých řešení od koronavirů, které napadají člověka jako například SARS-CoV, který v roce 2003 vyvolal epidemii SARS. Místo toho se u viru objevilo zcela nové řešení, které odborníky překvapilo. Virus se díky němu přichytí podstatně spolehlivěji, což nepochybně zvyšuje šanci nákazy. Nový virus je také téměř prakticky shodný s viry známými od netopýrů či luskounů. Podobá se jim mnohem více než jiným koronavirům, které způsobují nemoci u člověka. I to se odborníkům zdá jako dobrý důvod, proč pochybovat o tom, že ho někdo vyvinul záměrně jako lidský patogen. TO JSME ASI PŘEHNALI... To neznamená, že o tom nikdo nemůže ani uvažovat. Na začátku února 2020 se na serveru bioRxiv.org, kam vědci „odkládají“ práce, které se teprve připravují k vydání ve vědeckém časopise, objevila jedna taková „úvaha“. Skupina indických vědců ve svém textu upozornila na podle nich zajímavou shodu mezi několika úseky RNA nového koronaviru s několika úseky viru HIV. Autoři našli v genetické informaci viru čtyři krátké úseky, které se na pohled nápadně podobají. Navíc jim modelování napovídalo, že všechny čtyři úseky slouží k tvorbě onoho „trnu“, který virus používá při průniku do buňky. A tak se o svůj postřeh chtěli rychle podělit s kolegy. Pod článkem se sešla rychle více než stovka poznámek, bohužel pro autory bylo jen málo pozitivních. Upozorňovaly například, že čtyři vybrané úseky se z části vyskytují i u netopýřích koronavirů, které mají k SARS-CoV-2 tak blízko. Tento aspekt podrobněji rozebral virolog Trevor Bedford na Twitteru. Další namítaly, že autoři si dané úseky vybrali velmi libovolně, bez ohledu na „kontext“. Je to asi tak, jako kdybyste v dlouhém textu hledali řetězec písmen bez ohledu na diakritiku a další pravidla. Přesně v duchu čapkovského „Dr. Voštěpa“. Ještě další kolegové pak autorům vyčítali, že mluví o „vložených úsecích“, když může jít třeba jen o příklad souběžné evoluce, nebo ještě mnohem spíše prostě jen o náhodu, protože vybrané úseky jsou krátké. Stejné se dají najít i v řadě dalších organismů, zdaleka nejen ve viru HIV. Autoři práci po krátké době stáhli a na stránce je k dnešnímu datu pouze noticka, že pracují na nové verzi, ve které připomínky zohlední. Prashant Pradhan zároveň do diskuse napsal, že autoři neměli v úmyslu živit konspirační teorie a v žádnou konspiraci nevěří. Ale informace se šíří do jisté míry jako viry – a tato konkrétní práce si už našla cestu do srdce konspiračních teoretiků. Těžko se dá očekávat, že dopis v Lancetu na tom něco změní. Ale možná je to začátek. jj
