Už první poznatky z Jihoafrické republiky a Spojeného království naznačily, že rychle se šířící varianta omikron koronaviru SARS-CoV-2 je méně nebezpečná než její předchůdce, tedy varianta delta. Série laboratorních studií nyní nabízí dobré možné vysvětlení tohoto rozdílu: omikron neinfikuje buňky hluboko v plicích tak snadno jako buňky v horních cestách dýchacích.
Úřady v Jihoafrické republice 30. prosince oznámily, že země překonala vrchol omikronové vlny (v zemi již čtvrté) bez výraznějšího nárůstu úmrtí. A zpráva britské vlády z 31. prosince uvádí, že lidé v Anglii, kteří byli nakaženi variantou omikron, vyžadovali hospitalizaci nebo pohotovostní péči s přibližně poloviční pravděpodobností než lidé nakažení deltou. Bohužel, matematika není tak jednoduchá, jak by se mohlo na pohled zdát. Počet těch, kteří získali imunitní ochranu proti novému koronaviru díky očkování, prodělání infekce či obojímu, průběžně roste, takže z epidemiologických dat je obtížné spolehlivě a přesně určit, zda omikron ze své podstaty způsobuje mírnější onemocnění než dřívější varianty. Vědci se při hledání odpovědi obrátili na zvířata a buňky v laboratorních miskách. Michael Diamond, virolog z Washingtonovy univerzity v St. Louis ve státě Missouri, a jeho kolegové infikovali křečky a myši variantou omikron a dalšími variantami, aby mohli sledovat vývoj onemocnění. Rozdíly byly zásadní: po několika dnech byla koncentrace viru v plicích zvířat infikovaných virem omikron nejméně 10× nižší než u hlodavců infikovaných jinými variantami. Jiné týmy navíc zaznamenaly, že omikron se také ve srovnání s předchozími variantami vyskytuje v plicních tkáních v menším množství. Diamond časopisu Nature řekl, že ho zvláště překvapilo, když viděl, že zvířata infikovaná omikronem si téměř udržela tělesnou hmotnost, zatímco ostatní zvířata rychle ztrácela na hmotnosti — což bývá známkou toho, že jejich infekce způsobuje závažné onemocnění. „Všechny kmeny SARS-CoV-2 infikovaly křečky velmi snadno a dobře se replikovaly,“ a dodal, že „je jasné, že tento kmen je pro křečky jiný“. V plicích koronavirus způsobuje nejvíce škod. Plicní infekce může spustit zánětlivou imunitní reakci, která pustoší infikované i neinfikované buňky, což vede k jizvení tkání a narušení zásobování kyslíkem. Méně infikovaných plicních buněk může znamenat mírnější průběh nemoci. Jiná skupina zjistila, že omikron je mnohem méně úspěšný než předchozí varianty při infikování plicních buněk a miniaturních modelů plic zvaných organoidy. Tyto experimenty také identifikovaly pravděpodobnou příčinu rozdílu: bílkovinu zvanou TMPRSS2, která vystupuje z povrchu mnoha buněk v plicích a jiných orgánech, ale na povrchu většiny buněk nosu a krku do velké míry chybí. Předchozí varianty využívaly tento protein k infikování buněk, ale vědci si všimli, že omikron se na TMPRSS2 neváže tak dobře. Místo toho má tendenci pronikat do buněk přes jiné části membrány.
Raději nahoře Podle Ravindry Gupty, virologa z University of Cambridge ve Velké Británii, který je spoluautorem jedné ze studií TMPRSS2, by to také mohl být důvod, proč se omikronu lépe daří v horních cestách dýchacích než v plicích. Tato teorie vysvětlovala, proč se podle některých odhadů omikron šíří stejně dobře jako spalničky, které jsou považovány za jednu z nejrychleji se šířících infekcí vůbec. Pokud varianta přežívá především v horních cestách dýchacích, virové částice by se mohly snadno přenést na materiál vylučovaný z nosu a úst. V takovém případě by se virus mohl tedy snáze šířit. Další nová měření přímo dokazují, že se virus omikron replikuje snadněji v horních cestách dýchacích než v plicích. Nejnovější výsledky by mohly znamenat, že virus vytváří lokální infekci v horních cestách dýchacích a má menší šanci přejít níže a způsobit spoušť v plicích. To by byla vítaná zpráva, ovšem závažnost onemocnění ovlivňuje důležitou roli imunitní reakce hostitele a vědci potřebují více klinických údajů, pokud chtějí pochopit, jak základní biologie varianty omikron ovlivňuje průběh onemocnění. Ty se samozřejmě v mnohém liší od laboratorních experimentů. Odlišnosti v průběhu infekce omikronem by mohl mít důsledky i pro případy dětské infekce. Malé děti mají relativně malé nosní dírky a dýchají pouze nosem. Tyto faktory mohou způsobit, že onemocnění horních cest dýchacích je u dětí závažnější než u dospělých. Statistiky hospitalizací zatím ovšem nenaznačují, že docházelo k nárůstu počtu malých dětí hospitalizovaných například kvůli laryngotracheobronchitidě (krupu) a dalším stavům, které by mohly být příznakem vyššího výskytu závažných infekcí horních cest dýchacích. Přestože toho o nové variantě stále ještě nevíme dost, obavy, které koncem listopadu vyvolalo množství mutací v genomu omikronu, se minimálně podle části vědců zcela nepotvrdily. Je to v podstatě jen další důkaz, že při dnešní úrovni znalostí je pouze na základě genetické sekvence patogenu velmi obtížné předpovědět, jaký bude ve skutečnosti průběh jím způsobené infekce. /jj/
