Situace ve světě v posledním roce výrazně urychluje nástup digitalizace do výrobních podniků nejen v Česku. Firmy začínají v tomto směru měnit své myšlení a stále častěji se zajímají o to, co by jim mohl přinést Průmysl 4.0.
Digitalizace průmyslových podniků rozhodně není žádnou novinkou. Mnohé podniky se touto problematikou zabývají už několik let. Stejně jako automatizací a robotizací výroby. Koronavirus ale vše výrazně urychlil a o pořízení systému, který by alespoň částečně odboural některé papírovaní a zautomatizoval rutinní procesy, uvažuje čím dál více podniků, včetně těch nejmenších. Právě zavedení ERP systému může být důležitým krokem k tomu, jak ani v budoucnu neztratit konkurenční výhodu. Tu samozřejmě mají ti, kteří se do implementace řízení výroby pomocí informačního systému pustili už v minulých letech. Avšak z pohledu Petra Figury ze společnosti K2 stále není pozdě: „I ve větších a zavedených výrobních podnicích je ale stále typickým nástrojem Excel. To s sebou přináší řadu omezení a prostor pro chyby, které v konečném důsledku prodražují celou výrobu. Pokud se firma rozhodne nadále zůstat u jednoduchého řešení formou tabulek a papírů, může se jí velmi lehce stát, že pro ni na trhu v budoucnu nebude místo.“ Na českém i zahraničním trhu je k dispozici celá řada informačních systémů i specializovaných programů, které řeší do hloubky konkrétní oblasti fungování podniků. „Řešit každé firemní oddělení samostatným specializovaným softwarem se na začátku může jevit jako výhodné, protože přece na každý problém využívám to nejlepší řešení. Většinou se však velmi rychle ukážou omezení, která z tohoto přístupu vyplývají,“ varuje Figura a upozorňuje při tom především na provázanost výroby s ostatními částmi fungování firmy: „Výroba je velmi úzce propojena s nákupem, skladem, účetnictvím i obchodem. Žádná firma totiž nevyrábí proto, že by sama chtěla vyrábět. Musí existovat obchodní případ, který dokáže daný výrobek na trhu prodat.“ Cesta univerzálního systému Při výběru informačního systému není důležité jen to, kolik procesů umí pokrýt, ale i to, jak se umí přizpůsobit právě těm vašim. „Vždycky existují základní věci, které řeší prakticky každá výrobní firma. Problém je v tom, že ne každá výrobní firma je chce nebo může řešit stejně. Za celou svou praxi si nepamatuji, že bychom kdy implementovali ERP systém do výroby na čistě standardním řešení bez jediné speciální úpravy na míru,“ říká projektový manažer K2. „Pro správné plánování a organizaci výroby je nutné mít vedle výrobního modulu také data ze zakázek, včetně termínu, zákazníka i konkrétního výrobku. Jedině se všemi těmito vstupními daty lze skutečně efektivně naplánovat výrobu. A to tak, aby byly výrobky k dispozici včas. Je přitom jedno, jestli jde o zakázkovou, nebo sériovou výrobu. Nakonec se výroba vždycky musí řídit termíny, ke kterým je potřeba produkt expedovat,“ popisuje Figura. Častým problémem, kterým trpí výrobní podniky, jsou sklady. Ty buď vážou až neúměrně velké množství finančních prostředků, nebo se naopak stává, že ve chvíli, kdy se má výroba spustit, chybějí některé klíčové materiály. „Materiál se nakupuje centrálně na oddělení nákupu. Ale nákup potřebuje mít z výroby podklady, kdy to má nakoupit — ideálně tak, aby to nebylo ani moc brzo, ani moc pozdě. Musí to být zkrátka ‚just in time‘. To se ale může dařit jen v případě, že je výroba v informačním systému dobře zaplánovaná a zadaná v čase,“ vysvětluje Petr Figura a vyvrací jednu z představ, se kterou se ve své praxi čas od času ve firmách setkává. Samotný nákup softwaru nestačí „Myslet si, že si pořídím specializovaný software za několik milionů a všechno začne mávnutím kouzelného proutku fungovat, je liché. Nákupem takového programu jsem totiž nevyřešil problém — tím je míra kvality vstupních dat. Teprve ve chvíli, kdy budu mít stanovenou normu odpovídající realitě, můžu úspěšně plánovat výrobu a tím zefektivnit chod celé firmy.“ Výrobní normy, které jsou základním předpokladem úspěchu, lze stanovit prakticky dvojím způsobem. Prvním je podrobná procesní analýza samotné výroby i skladů. To je ovšem často velmi nákladné a s nejistým výsledkem. „Setkávám se s tím, že firmy žádnou normu stanovenou nemají. V takovém případě na začátku pracujeme s odhadem, který přibližně odpovídá realitě. A pak sledujeme reálné údaje toho, jak výroba dopadne. To nám pomáhá se zpřesňováním prvotních odhadů a lepším plánováním. Poměrně rychle se celý systém praxí zpřesní na maximální možnou úroveň. Plánovaná norma společně se skutečnými údaji pak firmám pomáhá s porovnáním plánované kalkulace a skutečné ceny výroby,“ dodává Figura. Podle něj je tedy dobrý ukazatelem toho, jestli bude dané řešení funkční, jeho univerzálnost. „Není to o tom, že mi nějaký odborník nadiktuje, jak bych to měl odteď začít dělat. Dobrý informační systém by měl prokázat velkou míru flexibility tak, aby se dokázal jednoduše přizpůsobit požadavkům konkrétní výroby namísto toho, aby bezhlavě prosazoval řešení, která fungují jinde. Proto taky v K2 vždy řešíme konkrétní požadavky zákazníků. Mezi ně pak patří společnosti z automotive, stejně jako firmy vyrábějící beton nebo farmaceutické a potravinářské výrobní linky,“ říká závěrem projektový manažer K2 Petr Figura. /www.K2.cz/
