Před pár lety, když se začínalo hovořit o strategiích chytrých měst a zvláště Indové nás udivovali svými ambiciózními plány, jsme si často říkali, že stavět chytré město tzv. na zelené louce je v podstatě snadnější než se pokoušet zmodernizovat město plné budov pocházejících ještě ze středověku, jako je například Praha.
Tematiky chytrých měst se také začali chytat mnozí „sběratelé senzací“, kteří se nás snažili přesvědčit, že chytrá města budou jen pro znalce ICT a majitele pokročilé nositelné elektroniky, tedy pro ty „bohaté“. Jak je vidět na příkladu Milána, není to tak úplně pravda. Dobře promyšlenými postupnými kroky lze dosáhnout na nejvyšší příčky ve Smart City Indexu i s tak historickým městem, jako je Milán, a ještě k tomu s akcentem na řešení sociálních otázek. A to vše v zemi, která se dlouhodobě potýká s ekonomickými problémy a rozhodně nepatří mezi ty, které si můžou dovolit investovat do rizikových projektů. Pro Prahu a další naše historická města je to myslím více než užitečná inspirace. Milán byl v roce 2018 ve zprávě ICity Rate již pátým rokem za sebou zařazen na první místo na žebříčku italských chytrých měst a na druhé místo podle Smart City Indexu společnosti Ernst & Young z roku 2016, a to těsně za Boloňou. Milán vděčí za svou první pozici především svým výsledkům v oblasti ekonomické stability, výzkumu a inovacím, zaměstnanosti a kulturní atraktivitě, zatímco v oblasti aplikací moderních technologií a environmentálních řešeních má ještě stále co dohánět. To, že se Milán umístil v hodnocení italského Smart City Indexu 2016 na druhém místě, je nepochybně důsledkem mnohem většího zaměření tohoto žebříčku právě na technologie. Správa a řízení města Rozvoj smart city konceptu města Milána je spojován se zvolením primátora Giuliana Pisapia do čela levicové koalice v roce 2011. V tomto roce milánská městská rada hlasovala o plánu územní samosprávy se zaměřením na problematiku ekologizace, infrastruktury a veřejných služeb. Tento plán byl postaven jednak na aktivní účasti občanů na tomto projektu již od jeho raných fází a současně zdůrazňoval přínos soukromých subjektů (neziskových a ziskových) k dosažení cílů veřejného zájmu. I když tento plán nehovořil konkrétně o rozvoji ICT, mnohé z jeho dílčích podprogramů byly později přepracovány a integrovány do širší strategie chytrého města, která logicky obsahovala i zvýšené investice do ICT infrastruktury. V roce 2012 se vedení města rozhodlo jít směrem k naplnění konceptu chytrého města spíše cestou koordinace než realizace. Odpovědnost za koordinaci převzali dva členové městské správní rady: radní pro politiku zaměstnanosti, hospodářský rozvoj, univerzity a výzkum a vedoucí oddělení odpovědný za ekonomické inovace, smart city a univerzity. Vypracovaná strategie koordinace se orientovala jak na vnitřní záležitosti – zajišťovala soudržnost více smart city projektů v rámci města, tak i externí – zajišťující soudržnost interakcí mezi různými zúčastněnými stranami a občany. Strategie chytrého města byla vypracována za účasti občanů a vybraných představitelů různých zúčastněných stran (firem, univerzit, finančních institucí, třetího sektoru, dalších orgánů veřejné správy apod.). Během počáteční konzultační fáze bylo vytvořeno šest pracovních skupin, které odpovídají šesti základním pilířům chytrých měst: chytrá ekonomika, chytré bydlení, chytré životní prostředí, chytrá doprava, chytří obyvatelé a chytrá správa věcí veřejných. Pro každý z těchto pilířů byla uspořádána jedna velká veřejná akce s velkou účastí. Na organizaci celého procesu se aktivně podílela také Milánská obchodní komora. Tento model participativní správy, založený na koordinaci, usnadnění procesu společného vytváření a sdíleném rozhodování, ukazuje specifičnost milánského přístupu ke smart city strategii. Je protikladem např. k barcelonskému modelu chytrého města, ve kterém se v podstatě vůbec nepočítá s aktivním zapojením veřejnosti. Filozofii spoluúčasti dokládají kromě celkové výstavby strategie chytrého města také další specifické projekty v rámci participativního smart city modelu v Miláně. Město Milán se například rozhodlo spravovat prostřednictvím participačního přístupu nemalé finanční prostředky ze svého rozpočtu, a to ve výši 9 milionů eur! Během čtyř měsíců od zahájení projektu v červenci 2015 bylo v celém městě zorganizováno 60 schůzek s cílem shromáždit návrhy a podněty od občanů. Tyto návrhy pak zpracovalo devět pracovních skupin, které dostaly technickou podporu zaměstnanců městského úřadu. V těchto pracovních skupinách se vystřídalo celkem 200 občanů města Milán. Sociální inovace Období primátora Pisapia skončilo v roce 2016 volbou primátora Sala. Krátce po jeho zvolení se Milán rozhodl postavit do středu své smart city strategie tzv. sociální inovace. To znamená, že při budování chytrého města důraz přestal být kladen na podporu informačních a komunikačních technologií, ale začal se soustředit na řešení konkrétních sociálních problémů a na podporu udržitelného a inkluzivního modelu rozvoje. Někteří komentátoři tvrdí, že sociální inovace, jako princip, lze považovat za protiklad konvenční rétoriky chytrých měst, a dokonce i to, že „milánský model“ chytré politiky města má potenciál překonat existující neoliberální modely chytrých měst tak často kritizované v literatuře. „Vadou na kráse“ této teorie je velký finanční vliv soukromého sektoru na utváření a implementaci milánské strategie chytrého města, jehož motivace jsou jistě úplně jiné než sociální. Pravdou ale je, že město i přesto na sociálních inovacích trvá a jeho cíle v tomto směru zdaleka nejsou jen pouhou rétorikou. Milán IN Výsledkem výše popsaných konzultací bylo vymezení „politiky Milána IN“, která má dvě vzájemně propojené dimenze: podporu inovací s cílem posílit rozvoj regionálního ekonomického ekosystému prostřednictvím tvorby politik a finančních zdrojů, které obec investuje do inovativních začínajících podniků, laboratoří, inkubátorů a ekonomiky spolupráce; podporu sociálního začleňování prostřednictvím vytváření pracovních míst, zejména v ekonomice spolupráce, a prostřednictvím iniciativ v kritických čtvrtích. Nezanedbatelnou hybnou silou k dosažení těchto cílů byla renovace a opětovné využití prázdných obecních nemovitostí v souvislosti s usnesením města č. 1978/2012. Četné budovy ve vlastnictví města obsahují opuštěné prostory, které ztratily své původní funkce (bývalé obchody, dílny, sklady, kanceláře, rekreační prostory…). Město vlastní 869 těchto různorodých jednotek, jejichž průměrná plocha je 60 m2. Město se také muselo vypořádat s asi 5 miliony m2 v bývalých průmyslových oblastech, který byly postupně opouštěny v důsledku poklesu průmyslové výroby od 80. let. Tyto lokality obvykle nejsou v majetku města, ale zůstávají nevyužité v důsledku stagnace realitního trhu. Program chytrého města se v Miláně proto zaměřuje i na tyto prostory, pro které hledá nové příležitosti. Snahou pochopitelně je renovace těchto volných veřejných nemovitostí s podporou soukromých subjektů, nicméně město samo již investovalo do obnovy veřejných budov 1,5 milionu eur z vlastního rozpočtu, což vedlo k regeneraci již přibližně 300 lokalit. Milán turistům Milán je jedním z nejvyhledávanějších evropských turistických center, kam celoročně proudí statisíce návštěvníků z celého světa. Kromě toho je i významným veletržním centrem, kde se sjíždějí podnikatelé z nejrůznějších oborů. Cestovní ruch je jedním z hlavních zdrojů příjmů Milána, a proto je logické, že se město snaží, aby se do něj návštěvníci rádi vraceli. Základním předpokladem je zajištění bezpečnosti, a to nejen turistů, ale i samotných obyvatel Milána. Město proto v posledních letech významně investovalo do bezpečnosti – po celém městě, včetně parků, jsou rozmístěny sloupy s nouzovým voláním, kritická místa jsou monitorována kamerami a všude ve městě je volný přístup k internetu přes Open WiFi Milano. Andrea Cejnarová, Milán
