Přínos elektrické dopravy pro ovzduší je jistý

Autoři s odkazem na německý Ústav pro výzkum energetiky a životního prostředí velmi stručně popisují, že v sousedním Německu vyšla jako ekologicky nejpřijatelnější osobní doprava autobusem a vlakem (Energie + č. 8/2008). Jde o celostátní průměr, významně ovlivněný průměrnou obsazeností jednotlivých dopravních prostředků, který samozřejmě nemusí platit na tu či onu konkrétní linku v tom či onom čase. Určitým problémem je nerozlišování elektrické a motorové trakce osobní železniční dopravy. V tabulce č. 1 uvádím měrnou emisní náročnost jednotlivých druhů osobní dopravy v ČR v roce 2005: čím víc oskm ten či onen dopravní prostředek ujede na vyprodukování jednoho kg příslušné škodliviny, tím je emisně šetrnější. Z tabulky č. 1 je zřejmé, že u škodlivin PAU a tuhých je nejšetrnější letadlo, které je, alespoň dle CDV Brno, vůbec neprodukuje. U emisí CO, NOx, VOC a CO2 je nejšetrnější metro, na druhém místě jsou tramvaje, na třetím místě jsou trolejbusy, na čtvrtém elektrické osobní vlaky. Přínos elektrických druhů dopravy pro čistotu ovzduší je nezpochybnitelný. Zvlášť významné je to ve velkých městech. Pouze u emisí SO2 je nejšetrnější motorová železnice, následována autobusy, osobními auty a ve větším odstupu letadly. Pozice motorových druhů dopravy v emisích SO2 zásadně zlepšilo snížení přípustného obsahu síry v motorové naftě k 1. 1. 2005. Souhrnnější jsou odhady průměrných ekonomických externalit jednotlivých druhů osobní dopravy v ČR na jednotku přepravního výkonu. Jsou počítány v případě emisí škodlivin PM, SO2, NOx, VOC a CO, obětí přízemního ozonu, nadměrného dopravního hluku a obětí nehod s přihlédnutím k zavinění jako náklady na léčení a ekonomické ztráty vlivem nucené pracovní nečinnosti osob, které byly v důsledku provozování příslušných druhů dopravy častěji nemocné, zraněné nebo zemřely. V případě vyčíslení externalit způsobených emisemi CO2 vycházím z doporučení konference ministrů dopravy zemí EU CEMT. V případě dopravních kongescí je zohledněno jen zpomalování povrchové veřejné dopravy zácpami aut a jimi způsobenými dopravními nehodami, nikoliv všechny škody způsobené dopravními kongescemi. Výši měrných externalit jednotlivých druhů osobní dopravy v ČR ukazuje tabulka č. 2. Oběti přízemního ozonu u motorové dopravy dle roku 2003. Na externality je nejnáročnější osobní automobil, a to zejména z důvodu velmi vysoké nehodovosti. Druhou a třetí nejhorší příčku drží linkový a městský autobus. Poměrně špatné postavení má i tramvaj, vzhledem ke své značné hlučnosti. Nejšetrnější je metro, druhý nejšetrnější je trolejbus, třetí nejšetrnější je elektrická železnice těsně následována letadlem. K těm lepším patří i motorová trakce osobní železniční dopravy. Jan Zeman, Praha