Princess Elisabeth ovládaná přes družici z Belgie

Futuristicky vyhlížející antarktické výzkumné středisko s mezinárodním týmem pracovníků je v období polární zimy, kdy zde vědci nepracují, dálkově řízeno z Belgie prostřednictvím satelitu. Po 5 letech příprav – od prvních výkresů a sondážních prací výzkumné expedice, která mimo jiné provedla topografický výzkum a namontovala automatickou meteorologickou stanici, až do chvíle, kdy u břehů jižního pólu přistála první loď se stavebními materiály - se během listopadu 2008 spustil zkušební provoz „Princezny Alžběty“ (Princess Elisabeth). První polární stanice nové generace s nulovými emisemi, která se stala základnou pro další vědecká bádaní se zaměřením na trvale udržitelný rozvoj a vliv člověka na přírodu. Právě nyní tedy vstupuje do třetího roku svého vědeckého využití. Oficiálně byly pak pravidelné výzkumné práce zahájeny 15. února 2009. Slavnostní zahájení provozu dokonce mohli belgičtí diváci sledovat pomocí přímého televizního přenosu, během kterého vystoupili i členové belgické královské rodiny. PRIMARNIM CILEM EKOLOGIE Belgické ultramoderní výzkumné středisko Princezny Alžběty uprostřed nehostinné polární pustiny, které připomíná létající talíř na nožkách, je díky pohonu větrnou a sluneční energií a možností recyklace veškerého odpadu nejekologičtější stavbou na bílém světadílu. Současně však i stanicí, která se výrazně odlišuje od ostatních národních stanic umístěných na jižním pólu. Projekt pojmenovaný po stejnojmenné belgické princezně sice v roce 2004 vznikl na popud belgické vlády, zaštiťuje a financuje ho Mezinárodní polární fond (International Polar Foundation), ale její zřízení financovala řada dalších zemí. Právě do tohoto fondu totiž směřují peníze privátních investorů i nadnárodních firem. Soukromé společnosti, které pracoviště zřídily (kdy nejmodernější technologie pracují při teplotách -40 °C i nižších, až -60 °C, a v silném nárazovém větru do 250 km/h), zde zkoumají technologii využití obnovitelných zdrojů energie. Cílem je, aby stanice mohla pracovat celoročně jen ze zdrojů, jakými jsou sluneční a větrná energie. Princess Elisabeth v Antarktidě je tudíž nejen první polární stanicí, která při svém provozu neprodukuje škodlivé emise v podobě oxidu uhličitého, ale má rovněž minimální energetické nároky. Odpadní voda je plně recyklována. Veškerou energii vyrobí větrné generátory a solární panely. Stanice s projektovanou životností minimálně 25 let (nachází se na pevninském zalednění 190 km od břehu a 500 km od nejbližší základny), má uzavřený koloběh vody, který ve zdejších antarktických podmínkách zajišťuje testovaný bioreaktor. PRACE V NEJCHLADNĚJŠIM SVĚTADILU Výzkumné středisko s maximální kapacitou 20 osob a užitnou plochou 495 m2 je koncipováno jako letní základna s celoročním provozem. Vědci, kteří pocházejí například z belgické Univerzity v Gentu, Národního přírodovědného muzea v Paříži, Univerzity v Lutychu, francouzského výzkumného ústavu CEA v Grenoblu a řady dalších institucí, tu pracují jen čtyři měsíce v roce – od listopadu až do února. V zimním období je sice její provoz zachován, ale bez lidské posádky. Naměřená data a další vědecké údaje z automatických měřicích zařízení jsou předávány prostřednictvím satelitního spojení do Belgie. První test dálkového přístupu proběhl zajímavým způsobem, když z Belgie spustili přes satelitní signál na polární stanici myčku. INTELIGENTRNI ŘIDICI JEDNOTKA PLC Koncem února letošního roku zprovoznili odborníci společnosti Schneider Electric, která je jedním z hlavních partnerů a dodavatelů technologií ve stanici, řídicí jednotku PLC (Programmable Logic Controller). Ta zajišťuje výrobu elektrické energie prostřednictvím větrných generátorů a solárních panelů. Právě výrobu elektrické energie z větrných generátorů a fotovoltaických panelů a následně i její využití hlídají technologie Schneider Electric. „Inteligentní systém monitoruje všechna zdejší elektrická zařízení, vyhodnotí jejich požadavky a určí optimální spotřebu. To znamená, že pustí do koncových zařízení jen nezbytně nutné množství elektřiny. Přebytečnou energii pak uchovává ve speciálních bateriích, umístěných v nitru stanice. Díky tomu má stanice zhruba pětinovou spotřebu energie oproti jiným polárním základnám“, vysvětluje podstatu úsporných technologií generální ředitel české pobočky Schneider Electric Olaf Körner. Podle něho je cílem tohoto výzkumného projektu snaha o zachování rovnováhy mezi výrobou elektrické energie a její spotřebou, tedy výroba takového množství energie, která se efektivně spotřebuje bez zbytečných ztrát. IDEALNI LOKALITA PRO SBĚR METEORITŮ Polární stanice na hřebenovém skalisku Utsteinen Ridge však plní i další vědecké a výzkumné úkoly. Jedním z nich je sběr a výzkum meteoritů. Naprostá většina těchto vesmírných poslů totiž pochází právě z jižního pólu, ačkoliv se zde s jejich hledáním započalo až roku 1969. Jedním z důvodů je i skutečnost, že se na sněhem a ledem věčně pokrytém kontinentu po průletu atmosférou lépe hledají. Belgická základna je ideálním místem pro jejich hledání, neboť několik modrých ledových polí s četným výskytem „černých vesmírných kamenů“ se nachází přímo v její bezprostřední blízkosti. V Antarktidě byly nalezeny meteority (zpravidla vyražené z povrchu našeho souputníka Měsíce či dokonce Marsu jiným meteoritem), plné uhlíku a deuteria. Proto se po loňském úspěchu expedice JARE 51 na lov antarktických meteoritů zaměřil rovněž projekt SAMBA. Vědci si zde v této souvislosti měli možnost vyzkoušet i speciální mobilní laboratoře pro terénní výzkum. WI-FI TECHNOLOGIE Na střeše základny pracují meteorologické přístroje se systémem Argos pro sběr dat z automatických meteorologických stanic (například radar a infračervený pyrometr), které jsou s jejich obsluhou navíc propojeny prostřednictvím Wi-Fi technologie, aby údaje o počasí byly k dispozici téměř v reálném čase. ELIB V TŘINACTIMETROVEM VRTU Na polární stanici Princezna Alžběta je také instalovaná seismická stanice s názvem ELIB, která poskytuje unikátní informace o litosféře (pevném obalu Země tvořeném zemskou kůrou a nejsvrchnějšími vrstvami zemského pláště) a seismické činnosti v této části antarktického kontinentu. Na rozdíl od mnoha jiných, které jsou instalovány v antarktickém ledu, je umístěna ve 13metrovém vrtu v žulovém hřebenu skaliska asi 300 m od základny. Naměřené údaje jsou 24 h denně dálkově přístupné prostřednictvím družicového spojení a satelitní antény o průměru 4,5 m, která byla nainstalována na severní straně stanice. (To je důležitá okolnost zejména v zimních měsících, kdy je základna bez lidské posádky v automatickém provozu.) Nebylo opomenuto ani bezpečnostní hledisko. Jsou zde například nainstalovány různé několikaúrovňové bezpečnostní systémy, aby se zabránilo případnému neoprávněnému přístupu nepovolaných osob. Jeden z prvních záznamů poskytla tato seismická stanice 27. února letošního roku, kdy bylo pobřeží Chile zasaženo katastrofálním zemětřesením o síle 8,8 stupně Richterovy stupnice. MILAN BAUMAN