Generální ředitel ExxonMobil oznámil, že předběžné hlasování akcionářů naznačilo změnu ve směřování společnosti. Do představenstva vstoupí nejméně dva noví členové představenstva navržení jeho rivalem z investiční firmy Engine No. 1. Otázky na téma změny klimatu přicházely na předsedu představenstva a generálního ředitele společnosti ExxonMobil Darrena Woodse během virtuálního setkání akcionářů konaného ve středu 26. května jedna za druhou. Jak se společnost dívá na nedávnou zprávu, podle níž svět nepotřebuje nové investice do těžby ropy? Proč se společnost nevrhá na obnovitelné zdroje energie? A proč ExxonMobil investuje do zachycování a ukládání oxidu uhličitého — které bylo doposud z velké části ztrátové? Woodsovy odpovědi na tyto otázky v telefonátu i v předchozích měsících investory neuspokojily. O několik minut později předběžné sčítání hlasů ukázalo, že akcionáři rozhodně odmítli stávající nasměrování společnosti a zvolili nejméně dva nové členy představenstva, kteří se zavázali přinést změny v oblasti postoji ke klimatu. „Přichází změna,“ řekl pro časopis Time Charlie Penner, investor, jehož hedgeový fond Engine No. 1 vedl aktivistickou kampaň, v telefonátu pro investory před hlasováním.
Až do nebe! S ústupem od fosilních paliv je to v posledních letech jako na houpačce — vývoj chvíli míří jedním směrem, chvíli opačným. Během minulého týdne se ovšem houpačka zhoupla nečekaně a divoce na jednu stranu. Ve stejnou dobu, kdy se sešli investoři společnosti ExxonMobil, hlasovala většina investorů společnosti Chevron pro požadavek, aby společnost snížila emise, které spotřebitelé vytvářejí při užívání jejích výrobků. O několik hodin dříve nizozemský soud rozhodl, že společnost Royal Dutch Shell musí snížit své vlastní emise oxidu uhličitého. Tato a další rozhodnutí posledních měsíců ukazují, že být ropnou společností v době změny klimatu začíná představovat vážný problém. Ropné společnosti roky využívaly své rozsáhlé fondy pro styk s veřejností a lobbistický vliv, aby chránily svůj byznys. V poslední době tyto společnosti balancují na ostří nože: uznávají, že změna klimatu je skutečná, zároveň však trvají na tom, že je jejich povinností zajistit stabilní dodávky svých produktů na dlouhá desetiletí, protože tak dlouho po nich bude poptávka. Středeční události však naznačují, že vlády, investoři a aktivisté vidí budoucnost jinak — ropné společnosti se buď přizpůsobí, nebo zaniknou. Snaha společnosti Engine No. 1 o změny v představenstvu ExxonMobilu nabrala na síle v prosinci, středeční „převrat“ se však ve skutečnosti připravoval několik let. Během nich vzrostl rozsah a vliv aktivistických kampaní, které zvýšily povědomí veřejnosti o naléhavosti boje proti klimatickým změnám a zahnaly ropný a plynárenský průmysl obrazně řečeno do kouta. V reakci na tyto snahy a hrozivé vědecké poznatky se vlády po celém světě — včetně USA, které jsou největším spotřebitelem ropy — zavázaly, že se od fosilních paliv odkloní.
Jde „jen“ o peníze Zásadní je, že ropné společnosti ztratily důvěryhodnost také na finanční frontě. Podle Institutu pro energetickou ekonomiku a finanční analýzu (Institute for Energy Economics and Financial Analysis) se růst energetického průmyslu zpomalil a v pěti z posledních sedmi let se tento sektor umístil na posledním místě akciového indexu S&P 500. Zejména v loňském roce se sektor ocitl v zoufalé situaci, když pandemie snížila poptávku po ropě a v jednu chvíli vedla až k poklesu cen do záporných hodnot. Zároveň se jiné technologie (obnovitelné zdroje a bateriová úložiště) zlepšily ve svých parametrech natolik, že podle analytiků nebude k uspokojení našich dlouhodobých budoucích energetických potřeb nutné navyšovat dodávky ropy — jinými slovy, že bychom se mohli pohybovat kolem historického maxima těžby této suroviny. Právě minulý týden vydala Mezinárodní energetická agentura zprávu, podle níž svět již nepotřebuje nové investice do průzkumu a vytváření nových zdrojů ropy. Když vezmeme v úvahu všechny tyto trendy, zdá se oprávněné pochybovat o budoucnosti odvětví. Reakce společností jsou různé. Obecně analytici tvrdí, že evropské ropné společnosti se začaly měnit rychleji než jejich americké protějšky. Právě ExxonMobil, Chevron a pár dalších pak celý pomyslný peloton podle analytiků uzavíraly a ke změně přistupovaly nejméně ochotně a nejpomaleji. Tyto okolnosti vedly k tomu, že společnosti se staly snadným terčem nátlaku ze strany akcionářů. Engine No. 1, hedgeový fond s malým podílem ve společnosti ExxonMobil, nominoval do představenstva čtyři kandidáty a agitoval za ně prostřednictvím kampaní zaměřených převážně na argumenty, že tito bývalí manažeři v oblasti energetiky odvedou lepší práci při vytváření „hodnoty pro akcionáře“. Na konci telefonátu s investory 26. května společnost ExxonMobil uvedla, že dva z kandidátů Engine No. 1 uspěli. U dvou křesel v představenstvu byl výsledek příliš těsný. Většina akcionářů se rovněž vyslovila pro zvýšení průhlednosti lobbistických aktivit společnosti. „To je výsledek, který bude rezonovat v zasedacích místnostech ropných a plynárenských společností po celém světě,“ řekl Edward Mason, ředitel angažovanosti ve společnosti Generation Investment Management, která není akcionářem ExxonMobilu. Ve společnosti Chevron hlasování o snížení emisí následovalo po letech tlaku nizozemské aktivistické skupiny Follow This. Usnesení, které podle předběžného sčítání získalo podporu 61 % akcionářů, požadovalo, aby společnost „podstatně snížila“ emise z konečného použití svých výrobků — což je skupina emisí známá jako Scope 3 (další nepřímé emise). A zatímco mnoho energetických společností bylo ochotno snížit emise ve svých vlastních provozech, vyhýbaly se závazku snížit emise Scope 3, protože by to jednoho dne mohlo znamenat, že budou prodávat méně svého základního produktu namísto toho, aby jej účinněji produkovali. Mark van Baal, který založil společnost Follow This, připisuje nárůst zájmu akcionářů o klimatická usnesení novému způsobu myšlení investorů. „Posun, který jsem zaznamenal v posledních pěti letech, spočívá v tom, že investoři nehlasují s ohledem na nejlepší zájem společnosti, ale s ohledem na nejlepší zájem celého portfolia,“ říká.
Šok v taláru Zpráva o společnosti Shell přišla z jiného zdroje: od soudů. V posledních letech podali klimatičtí aktivisté stovky žalob na ropné a plynárenské společnosti v jurisdikcích po celém světě s různými právními argumenty a setkali se se střídavými úspěchy. Středeční jednoznačné vítězství klimatických aktivistů tak znamenalo významný posun vpřed. Nizozemský soud v Haagu rozhodl, že Shell musí do roku 2030 snížit své emise o 45 % oproti úrovni z roku 2019. Rozhodnutí, proti němuž bude podáno odvolání, vyvolalo v celém odvětví šok. „Už samotná skutečnost, že takové rozhodnutí vůbec bylo vydáno, i když v tak progresivní jurisdikci, jako je Nizozemsko, je sama o sobě důkazem, že soud je schopen zaujmout takováto stanoviska,“ říká Lars Eirik Nicolaisen, náměstek generálního ředitele společnosti Rystad Energy, která se zabývá výzkumem v oblasti energetiky. V roce 2019 uveřejnil Time rozhovor s generálním ředitelem společnosti Shell Benem van Beurdenem v sídle společnosti v Haagu. Van Beurden tehdy vysvětlil, že se společnost sice zavázala k ochraně klimatu, ale trval na tom, že Shell stále musí uspokojovat světovou poptávku po ropě. To je koneckonců hlavní úkol ropné společnosti. „Budoucnost ropy bude jiná,“ řekl, „ale nějakou budoucnost mít bude. A proto se můžeme legitimně postavit do pozice pro tuto budoucnost.“ I přes dramatickou změnu trajektorie u několika velkých společností v posledních dnech ropa sama přes noc nezmizí. Středeční vývoj však dále naboural argumenty pro budování byznysu kolem ropy bez plánování jejího úpadku. /jj/
