Veřejné soutěže – záruka velkých vynálezů Vypisování veřejných soutěží je hnacím motorem technologií a pokroku. Bez nich bychom měli asi o třetinu méně zásadních technologií. Málo se o tom píše, ale je to tak. KOLIK JE HLAVNÍCH MOTIVÁTORŮ INOVACÍ – JSOU ČTYŘI Čtyři hlavní motivátory inovacíV mnoha případech víme, kam chceme dojít, ale nevíme, jak se tam dostat. V jiných zase víme, jak se tam dostat, ale chceme se tam dostat co nejrychleji nebo nejlevněji. Podle Daniela Pinka (kniha Pohon) existují čtyři hlavní motivační prvky, které pohánějí inovace. Prvním a nejslabším je zvídavost: touha objevit příčinu, přijít věcem na kloub, pochopit smysl věcí, otevřít černou skříňku, dohlédnou za následující zatáčku. Zvídavost je mocná droga, pohání většinu vědeckých výzkumů, ale prý není ničím ve srovnání se strachem. Mimořádný strach nás nutí mimořádně riskovat. Program Apollo prezidenta Kennedyho byl uskutečněn s obrovskými náklady jako reakce na úspěchy Sovětského svazu v kosmonautice. Američané měli strach, že Rusové získají ve vesmíru trvalý náskok. Motivační sílu strachu lze také odvodit z vyšších vládních rozpočtů na obranu než na vědu. Dalším motivátorem je touha získat bohatství, projevovaná spekulativními investicemi. Spekulanti obvykle investují do 10 nápadů, a při tom vědí, že jen jeden přinese velkou výhru a 9 bude propadákem. Čtvrtým motivátorem k inovacím je touha změnit svět, učinit jej lepším. Nástroj, který kombinuje všechny čtyři motivátory k inovacím, se nazývá stimulační. Všude tam, kde jsou cíle jasné a měřitelné, mají stimulační soutěže výhodu. Jsou oblíbeným způsobem, jak přilákat ty nejchytřejší lidi na světě bez ohledu na to, kde žijí nebo kde pracují, aby začali pracovat na vyřešení vašeho problému. PODPORA LETECTVÍ Příkladů takových soutěží je na světě hodně. Uveďme si některé. Například Raymond Orteig, emigrant z Pyrenejí, přijel se svým strýcem do USA někdy na začátku minulého století. Z umývače nádobí se propracoval na ředitele hotelu, který pak koupil. Posléze přikoupil další hotely. V jeho hotelích Lafayette se po první světové válce rádi ubytovávali francouzští letci. Naslouchal jejich příběhům a pak se rozhodl podpořit rozvoj letectví. Vypsal soutěž o cenu 25 000 dolarů (v tehdejších cenách obrovská suma) pro jakéhokoli pilota, který jako první poletí bez mezipřistání z New Yorku do Paříže či naopak. Soutěž vypsal na 5 let. V té době byl nejdelší dosažený dolet poloviční. Pětiletá lhůta uplynula a nikdo to nezvládl. Proto lhůtu prodloužil o dalších 5 let. Řada odvážlivců zahynula. Pak se objevil Charles A. Lindbergh. Byl nováčkem, žádný výrobce mu nechtěl půjčit letadlo ani prodat draka či motor, aby si je sestrojil sám. Všichni se báli, že zahyne a jejich výrobky dostanou špatnou pověst. Média jej označila za létajícího hlupáka a ignorovala ho. Přesto všechno to Lindbergh 20. května 1927 dokázal. Letěl bez kopilota v letadle Spirit of St. Louis z New Yorku celých 33 h 30 minut a přistál na aerodromu Le Bourget. Dopad jeho letu byl pro letectví neocenitelný. Bandy hazardérů, cirkusových letců i bývalých vojenských pilotů se najednou transformovaly na civilní piloty a počet pasažérů cestujících letadlem se během 18 měsíců zvýšil 30krát – z 6000 na 180 000. Tento let změnil smyšlení světa o létání. Díky Orteigově soutěži spousta lidí investovala peníze do vývoje konstrukce letadel, nádrží, navigace apod. Devět soutěžních týmů vynaložilo 400 000 dolarů, aby získalo cenu 25 000 dolarů. To je velmi slušná – 6násobná páka. A nakonec vše vyústilo v takový rozvoj letectví, že dnes představuje hodnotu 300 miliard dolarů. NÁMOŘNÍ NAVIGACE Tři století před Orteigem britský parlament vypsal soutěž o zdokonalení námořní navigace, aby byla při plavbách přes Atlantik spolehlivější. V roce 1714 nabídla 20 000 liber tomu, kdo přijde na způsob, jak přesně změřit zeměpisnou délku na moři. Cena se nazývala Longitude Prize. Očekávalo se, že ji získá nějaký astronom. Avšak vyhrál ji hodinář samouk John Harrison za svůj vynález chronometru. Měl problémy cenu získat, protože poslanci ji chtěli dát někomu jinému. KONZERVY PRO NAPOLEONA Soutěž s námořní navigací spustila lavinu podobných soutěží. Napoleon I. nabídl odměnu 12 000 franků tomu, kdo objeví způsob, jak uchovávat potraviny, aby měl čím krmit vojsko na dlouhé cestě Ruskem. Vítězem se stal cukrář Nicolas Appert, který vynalezl konzervu tak, jak ji známe dnes. Mimochodem, vynález konzervy změnil stravování na celém světě a vedl k rozmachu pastevectví v USA, ke vzniku jatek a mohutného zpracovatelského průmyslu nejen v USA, ale i na celém světě. Změnila se strava nejen vojáků ve všech válkách, ale masové konzervy také vytlačily z našeho jídelníčku každodenní konzumaci fazolí, čočky, hrachu, pohanky, ovsa, krup apod. Konzervy podpořily rozvoj turistiky. VODNÍ TURBÍNY V roce 1823 vypsala francouzská vláda odměnu 6000 franků za vývoj vodní turbíny, která by pomohla získávat energii pro pohon strojů v průmyslu. Byla vynalezena v rozmezí let 1827 až 1833 francouzským inženýrem Benoitem Fourneyronem. Turbína umožnila prudký rozmach textilního a ocelářského průmyslu. Všude, kde se v minulosti Fourneyronova turbína používala byla časem vytlačena turbínou Girardovou a posléze přetlakovou turbínou Francisovou. Bez Fourneyronemovy turbíny by dlouho nebyly další turbíny ani multiplikační efekty rozvoje průmyslů. NÁSLEDKY ROPNÝCH HAVÁRIÍ Když nastala havárie ropné plošiny Deepwater Horizon v roce 2010 v Mexickém zálivu, opakovala se katastrofa, kterou způsobilo potopení tankeru Exxon Valdez v roce 1989. Vedení nadace XPrize a vedení Oceánografického institutu (včele s Davidem Gallem a režisérem Jamesem Cameronem) se rozhodla požádat Nadaci rodiny Schmidtových o vypsání bleskové soutěže na řešení ekologické havárie, konkrétně nalezení efektivnějšího odstraňování ropy z hladiny oceánu. Vedoucí nadace filantropka Wendy Schmidtová souhlasila a soutěž vypsala. Vítězný tým přišel se čtyřikrát účinnější metodou, než byly dosud využívané technologie. Soutěž vybudila lidi na celém světě, aby vymýšleli neobvyklá řešení. Tak například jeden kadeřník dokázal, že ropu lze z moře vysát pomocí vlasů. S ropnou skvrnou se rozhodly pomoci také americké kadeřnické salóny a zemědělské farmy. Dobrovolně sbíraly vlasy a zvířecí srst, které měly (napěchované v silonových punčocháčích), posloužit k čištění moře od ropné skvrny. Bylo shromážděno přes 200 000 kg vlasů a srsti. Akci s vlasy řídila nezisková organizace Věc důvěry (Matter of Trust) ze San Francisca. Do sběru vlasů a srsti se zapojilo více než 70 000 kadeřnických salónů a zemědělských farem v USA. SOUTĚŽ O MILIARDU EUR VYHRÁL POČÍTAČ Z UHLÍKU A SIMULÁTOR MOZKU Jak 24. ledna 2013 uvedl vědecký redaktor serveru Technet Matouš Lázňovský v článku Nature: Soutěž o miliardu eur vyhrál počítač z uhlíku a simulátor mozku, byly oznámeny zajímavé výsledky veřejné soutěže Evropské komise. V evropské soutěži o velké vědecké granty s celkovou dotací až miliardy eur, prý v roce 2013 zvítězil počítač z uhlíku a počítačový simulátor lidského mozku. Vítězem soutěže, kterou vypsala Evropská komise, se stal projekt na využití grafenu, nové formy uhlíku s mimořádnými vlastnostmi, a pokus o simulaci lidského mozku v počítači. Oba projekty čekal dva a půl roku trvající „náběh“. Pak by se projekty mají rozeběhnout naplno a běžet až deset let s roční dotací 100 milionů eur, tedy přes 2,5 miliardy korun. Financování by mělo probíhat v programu podpory vědy Horizon 2020. Projekt Graphene chce uhlíkový materiál, který se dnes zkoumá v mnoha laboratořích po celém světě, přenést do široké praxe. Podle autorů, které vede finský fyzik Jari Kinaret, se nabízí celá řada možností, včetně vytvoření nové generace počítačových komponent, které by otevřely cestu k výkonnější výpočetní technice a ovlivní celé odvětví výroby počítačů. Další projekt – Human Brain Project, který vede Henry Markram ze Švýcarského federálního technologického institutu (EPFL) v Lausanne, chce sestavit model lidského mozku v počítači. Měl by umožnit jak jeho zkoumání pro medicínské účely, tak vývoj nových informačních technologií. Zdroj: http://technet.idnes.cz/vedecke-projekty-za-miliardu-eur-d4g-/veda.aspx?c=A130124_115732_veda_mla ZÁCHODOVÁ REVOLUCE Bill Gates chce po sobě kromě Microsoftu zanechat i filantropické dílo. Spolu se Singularity Univerzity chce přispět k vymýcení malárie a umožnit každému člověku na Zemi přístup k nezávadné pitné vodě. S tím souvisí i vývoj ‚záchodu nové generace‘. Na jeho vývoj uvolnil desítky milionů dolarů. Přestože splachovací WC vzniklo již před několika sty lety, až 40 procent obyvatel planety k němu nemá v současné době přístup. Jedná se zejména o lidi žijících ve třetím světě. Podle Světové zdravotnické organizace ročně zemře 1,8 milionů lidí právě v důsledku špatných hygienických podmínek. Až 90 procent z těchto obětí špatné hygieny jsou pak děti, kterým není více než 5 let. Rodiny přicházejí o své děti a jejich země o kreativní potenciál. Proto přišla Gatesova výzva, že je potřeba s tím něco zásadního dělat. Je nutné vymyslet záchod nové generace, aby se hygiena ve světě zlepšila. Na projektu nových záchodů se podílejí různé univerzitní týmy z celého světa, nadšenci a lidé ze všech oborů. Jak zhruba bude nová toaleta vypadat, se už ví. Finální podobu určí vynálezci. Jisté je, že bude fungovat bez vody. Záchod nové generace tak bude určitě fungovat na principu recyklace odpadu. PITNÁ VODA Z VÝKALŮ Podle aktuálně.cz americký miliardář Bill Gates hledá kromě bezvodých toalet i řešení nedostatku pitné vody v rozvojových zemích. Záchranu vidí ve zpracování lidských exkrementů a moči. Před časem vypsal výzvu ke zkonstruování přístroje na výrobu pitné vody z výkalů a moči. Filantrop finančně podpořil společnost vyvíjející přístroj, který by měl v rozvojových zemích vytvářet pitnou vodu. Omniprocessor, jak se vynález jmenuje, sestrojili inženýři z amerického Seattlu. Přístroj dokáže změnit lidské exkrementy na čistou pitnou vodu a navíc si zvládne vyrobit dostatek energie, takže je naprosto soběstačný. V zemích třetího světa je totiž voda nad zlato a splachování 11 až 15 litry vody je hřích. Jak Gates uvádí na svém blogu, klasický systém odpadních vod tam vůbec nefunguje a vybudovat kanalizační infrastrukturu není možné. Až dvě miliardy lidí využívají suché latríny nebo jednoduše přírodu. Všudypřítomné výkaly tak kontaminují podzemní vody a studny, což má za následek šíření nemocí (hlavně Schistosomózy – krevniček) i smrt ročně až 700 000 dětí. „Pokud se nám podaří vyvinout bezpečný a cenově dostupný způsob, jak se zbavit fekálií, můžeme zabránit mnohým úmrtím a pomoci více dětem zdravě vyrůst,“ napsal Gates v prohlášení na svém blogu s tím, že toalety západního typu nejsou pro chudé oblasti řešením. Masivní infrastruktura kanalizací by totiž byla velmi nákladná. Odhadem 100 000 lidí vyprodukuje denně díky projektu až 86 000 litrů pitné vody a 250 kW elektřiny. Podle aktuálně. cz bezpečnost a cenovou dostupnost – základní požadavky soutěže – splňuje právě Omniprocessor, který vysuší výkaly při jednom tisíci stupňů Celsia, takže při zpracování ani nevznikne nepříjemný zápach. Tuhý odpad se pak používá k výrobě elektřiny. Pára se dále čistí a stáčí jako pitná voda. „Díval jsem se na hromady trusu na běžícím páse, které poté padaly do velkého koše. Vydaly se do stroje, kde se vařily a čistily. O pár minut později jsem ochutnal výsledek: sklenici lahodné pitné vody,“ napsal Bill Gates o první zkušenosti s vodou vyrobenou z výkalů s tím, že je chutná jako jakákoli běžná balená voda, a neměl by tedy žádný problém ji pít každý den. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA www.karelcerveny.org
