Paretovo pravidlo v kreativitě a v inovacích Ilustrační obrázekJak jsme si v minulém díle řekli, Paretovo pravidlo je pravidlem malých příčin a velkých následků. Žel, školský systém nás ve všech stupních vzdělání učí opaku – všímat si jen velkých věcí. To, že například malinký virus sklátí člověka na týden dva či jej usmrtí, to se bere jako výjimka světa mikrobů. Přitom Paretovo pravidlo najdeme všude na světě, ve všech systémech a má blíže k nelinearitě a zákonitostem chaosu než ke zdánlivé linearitě, jíž jsme odmala odchováni. Podívejme se spolu na další aspekty, které ovlivňují práci konstruktérů a vývojářů. TECHNICKÉ MYŠLENÍ Již jsem se zmínil, že konstruktéři, vývojáři, vědci na celém světě se učí stejným vzorečkům, rovnicím, zákonitostem. Vědců, technických inženýrů, konstruktérů a vývojářů jsou na světě miliony. Proč je tak málo revolučních nápadů? Protože se téměř všichni zaklínají tím, co je ve škole naučili: k inovacím vede jen a jen technické myšlení. Přitom studium pozadí vzniku objevů a vynálezů ukazuje, že se k přírodovědeckému a technickému myšlení musí přidat umění. Umění představit si novou realitu, která ještě neexistuje. Uměni poskládat přírodní a technické principy způsobem, který nikoho ještě nenapadl, podobně jako bratři Wrightové využili tří principů najednou: gravitace, tahu motorů a vztlakových sil speciálního tvaru křídla. A letadla létají. Mnoha vývojářům chybí schopnost podívat se do říše rostlin a zvířat, kde by určitě našli inspiraci, protože příroda za miliony let vymyslela a prakticky odzkoušela všechno, co člověk potřebuje. Co se neosvědčilo, to zaniklo. Odhalení a přenos principů z jednoho oboru do druhého se nazývá exaptací a je nejsnazším způsobem „okoukání“ nápadů přírody a jejich využívání. PRUŽNÝ MOZEK Jak se dobrat k umění imaginace – vidět nápady v jiných oborech? Jak rozeznat příležitosti? Jak učinit svůj mozek pružným? Vede k tomu několik cest. 1. Další – jiné vzdělání Pokud má někdo doktorát z fyziky či elektrotechniky apod., měl by si studovat, jen tak pro sebe, další vysokou školu (stačí Bc.) úplně jiného zaměření, například výtvarné umění, fotografii, antropologii, chemii, klimatologii apod. Právě znalost několika oborů pomáhá nebýt „omezeným odborníkem“, který nevidí za hranice svého oboru. Pomáhá mít mozek pružnější a spojovat zdánlivě nespojitelné. 2. Tekuté sítě Každý vývojář by měl mít spoustu známých z jiných oborů, setkávat se s nimi, chodit hodně do galerií, divadel, do klubů, diskutovat s odborníky z jiných oborů o všem možném, vytvářet si tzv. tekuté sítě, které budou mozku dodávat mnoho impulzů a inspirace. Měl by chodit na přednášky odborníků z jiných oborů a nechat novinky na sebe působit. Měl by jezdit na exkurze do jiných firem. 3. Využívání softwaru DEVONthink Každý vědec, konstruktér a vývojář či manažer inovací by měl mít všechny poznatky, poznámky, zprávy o objevech a vynálezech, vlastní komentáře k tomu, v systému inteligentního sémantického – obsahového vyhledávače DEVONthink. Tento systém pozná, jak autor přemýšlí, o co mu jde, a při zpracovávání důležitých zpráv, článků, rešerší, námětů na inovace, řešení koncepčních problémů mu nabídne přesně to, co potřebuje, i když to přímo nehledá (efekt serendipity). 4. Výstavy a veletrhy, novinky Každý vývojář, po němž se žádá aby přinášel inovace, potřebuje jezdit asi čtyřikrát do roka na veletrhy a výstavy z jiných oborů. To je právě ta přeshraniční inspirace, poznávání, jak určité principy (platné v mikrosvětě či v hmyzí říši, v materiálovém inženýrství, kvantové fyzice), využívají jinde. Musí si klást otázky – co by si z toho všeho mohl odnést do svého oboru. Pokud konstruktéři a vývojáři navštěvují veletrhy jen vlastního odvětví a oboru, tak se naučí jen dílčím zlepšením, a nikoliv konceptuálnímu myšlení vedoucímu k zásadním vynálezům. Firma by pro své konstruktéry a vývojáře měla organizovat kurzy kreativity a vynalézání, které rozvinou tvořivost o 50 až 100 procent. 5. Kurz kreativity a vynalézání Firma by pro své konstruktéry a vývojáře měla organizovat kurzy kreativity a vynalézání, které rozvinou tvořivost o 50 až 100 procent. Tvořivost tvoří postoje, vlastní schopnost mozku plodit nápady a znalost metod a technik, které usnadňují kreativní a inovační cyklus. 6. Firemní kultura Pokud je ve firmě tzv. proinovační firemní kultura, tak se jí v inovacích daří. Tedy pokud se o tvořivosti a inovacích často mluví, pokud top management povzbuzuje a podporuje zaměstnance k inovacím a veřejně je oceňuje, tak je to přesně to, co firma k inovacím potřebuje. Pokud má navíc systém vzdělávání v inovačním myšlení, systém na podchycování talentů, systém na podchycování jejich nápadů a systém na jejich realizaci, tak není co řešit a inovace se jen hrnou. Spokojenost vývojářů je důležitá, velmi. Není to tolik o penězích, ty motivují u rutinních a opakovaných činností či jako smluvní mzda. Při hledání nového vždycky platí motivace cílem, možnost podílet se na úžasné věci, která změní budoucnost firmy, oboru, odvětví. Ovšem, sluší se vyplatit tomu, kdo se zásadní inovací přišel, malý podíl ze zisku inovace. Je to vskutku slušné. Ale není to cíl, není a nesmí to být motivace k inovaci, protože pak se vývojáři snaží přijít s rychlým řešením, které nemusí být tím nejlepším. Je- -li však vývoj v podniku nechtěnou „popelkou“, tak i výsledky vynalézání tomu budou odpovídat. Budou mizerné. 7. Osobnost vedoucího R&D Šéf vývoje je dalším výrazným prvkem v systému. Na něm velmi záleží, co se mu podaří u vlastníků pro svůj tým vyhádat. Na něm záleží, jak bude své lidi inspirovat vlastním příkladem, jak je bude chválit, povzbuzovat, vytvářet jim podmínky pro práci. Pokud uvážíme, že asi 95 % inovačních nápadů vzniká mimo kancelář R&D, pak je nasnadě, že produktivita vývojářů je vyšší, pokud bádají jinde, mimo podnik, a do práce chodí třeba jen jednou až dvakrát týdně, aby odevzdávali výsledky, setkávali se s technologií a s výrobou, s klienty apod. Samozřejmě, že to lze uplatnit jen v ovzduší důvěry a vysoké vlastní odpovědnosti každého vývojáře. Obvykle panuje v podnicích nedůvěra: co když by se vývojáři doma „flákali“ a nic nedělali, jak to ošetřit? Jak to kontrolovat? To jsou ty malé příčiny s velkými následky. To jsou katalyzátory procesu. Ve většině R&D konstruktéři a vývojáři chodí jen do zaměstnání, najdou si vždy práci, dělají si své minimum, vše jim časem zevšední, zacyklí se a očekávat od nich vynálezy se stává marností. SYNERGIE MEZI PRVKY SYSTÉMU Který ze 7 uvedených bodů je hlavní, nejdůležitější? Podle Paretova pravidla záleží na tom, které prvky mají nejsilnější vliv, které se pravidelně opakují, které a jak ovlivňují druhé, a to v jakém čase. Také záleží na jejich pořadí, jak jsou nastavovány. Záleží na načasování i na zúčastněných osobnostech. Například top manažer, který se v očích lidí nějak zdiskreditoval tím, že nectil pravidla, kázal vodu a pil víno, nebo není čestný a integrovaný, ten může pronášet plamenné výzvy jak chce a nikoho to nevzruší. Také načasování doplňujících prvků má ohromný vliv. Personalisté, šéfové R&D a vlastníci by měli všech 7 prvků rozklíčovat, v jakém jsou stavu, nastavit je, sledovat chování celého systému a v průběhu času jednotlivé prvky systému dolaďovat. Toto vše dohromady je využívání Paretova pravidla v inovacích. Je to trochu alchymie – mix tvrdých a hlavně „měkkých“ nástrojů, s nimiž si většinou vědí rady jen zkušení personalisté. Od všech zúčastněných to vyžaduje znalosti fungování Paretova pravidla, um při mixování jednotlivých prvků, trpělivost, intuici a moudrost. Kupodivu žádné peníze. A o tom to je. PhDr. Karel Červený, MSc., MBA , vedoucí lektor kurzu rozvoje kreativity a inovačního myšlení MBC
