Do deseti let převratné změny v technologiích: létající auta
Již několik let denně sleduji české i zahraniční servery, které pojednávají o inovacích, objevech a vynálezech (Technický týdeník, osel.cz, vtm.cz apod.). Mnohé zprávy kulminují a schyluje se k zásadní proměně tohoto světa. To znamená budoucí pohromu pro mnohé výrobce a na druhé straně logicky obrovskou příležitost pro jiné. Co se vlastně změní? Píše se o nich stále více, protože je jasné, že na zem se už auta za chvíli nevejdou. Budou se muset zřídit letové hladiny vyhrazené veřejné dopravě, policii, záchrankám, taxíkům apod. Zní to až fantasmagoricky, ale zdá se, že se tento sen do 10 až 15 let stane skutečností. První vlaštovka je zde a jaro dělá, protože došlo k bodu zlomu. Celý svět obletěla zpráva, že dva Slováci, konstruktér Štefan Klein a podnikatel Juraj Vaculík, vyzkoušeli létající automobil, na němž pracovali od roku 1990. Letos odevzdal Štefan Klein – student designu bratislavské Vysoké škole výtvarných umění, diplomovou práci s názvem Aeromobil. K tématu měl velmi blízko, jeho dědeček i otec byli totiž piloti dopravních letadel, on se rozhodl věnovat autům. A rovnou létajícím. Podle Miloše Čermáka (iHned) založil Klein v roce 1990 společnost Aeromobil s podnikatelem Jurajem Vaculíkem. Tento 48letý Slovák počátkem 90. let spoluzakládal bratislavskou kancelář reklamní agentury BBDO, krátce pracoval i v té pražské s jejím tehdejším šéfem Markem Šebesťákem. Později si založil svůj vlastní „kreativní shop“, z něhož vybudoval jednu z největších reklamních agentur na Slovensku s názvem Made by Vaculik. A nejsou sami, kdož usilují o létající auta. Čermák uvádí, že v uplynulých 10 letech vznikla celá řada firem, jejichž odborníci tvrdí, že létající auto uvedou na trh v dohledné době. Některé už mají funkční prototyp, slovenský Aeromobil je jednou z nich. Mezi další patří například firmy Terrafugia, Xplorair, Moller International či Urban Aeronautics. Patrně nejdále je Terrafugia z amerického Bostonu, ta už dva roky přijímá závazné objednávky a získala investice v řádu desítek milionů dolarů. Ale výroba a prodej jsou zatím stále v nedohlednu. Štefan Klein předpokládá, že létající auto bude ideální řešení pro cesty na střední vzdálenost, typicky kolem 700 km. Umožní absolvovat let „vcelku“, v dopravní terminologii „od dveří ke dveřím“, aniž by pasažéři museli dopravní prostředky střídat. Pro konstrukci létajícího auta proto vyplývá, že bude vždy určitým kompromisem. Cílem designérů je najít řešení, které umožní, aby měl navržený stroj přijatelné vlastnosti jak na silnici, tak ve vzduchu. Tedy manažeři v Česku si nebudou muset zoufat z neustálých kolapsů na D1 a cestu z Prahy do Brna zvládnou za hodinu, aniž by ztratili vzácný čas odbavováním na letištích či se frustrovali v nečekaných zácpách. Kleinův prototyp představený v září 2013 na AeroTech Montreal získal poměrně značnou publicitu v Americe i jinde ve světě. Má velmi elegantní, futuristický design. Jeho konstruktér s ním nalétal už asi 40 h. Je zajímavé podívat se na video Svět budoucnosti – díl doprava. Odborníci na aeronautiku již mají vymyšlenu koncepci letových hladin tak, že bezpečnostní systém bude hlídat všechna létající auta najednou a nebude docházet ke kolizím a nehodám. Když si člověk sedne do auta a zadá cíl své cesty, po nastartování a vzlétnutí jej převezme řízení autoleteckého provozu a umožní mu bezpečně doletět, kam potřebuje. Jakmile se začne rozšiřovat létání auty, vznikne velmi mnoho oborů, které se na novém byznysu „přiživí“. Například stavebnictví. Začnou se upravovat střechy stávajících domů, protože na zemi nebude dost místa. Začnou se projektovat nové typy domů se zásuvnými moduly v každém patře. Změní se urbanismus měst. Automobilky nebudou již jen pouhými výrobci aut, která zatím chrlí, aniž by se staraly, zda se někde vejdou. Ve městech budou provozovat dopravní systémy. Od jezdících eskalátorů napříč celými městy až po létající dopravu. Auta mají být tichá, bezpečná, budou mít autopilota a řidič si může za letu dělat nějakou práci. Vznikne mnoho počítačových aplikací, jež budou řidičům – pilotům sloužit k navigaci i zábavě. Google určitě zdokonalí svůj street view k prohlídce detailů na čelním skle krajiny či měst, které piloti – řidiči budou míjet ve vzduchu. Patrně vznikne nový obor ochrany aut, která již nebude možné ukrást, protože bez biologické identifikace (tep, krevní řečiště, enzymy, povrchové bakterie) je dopravní systém do vzduchu nepustí. Přibudou výrobci nových typů pohonu a motoru, nových materiálů – kompozit, nových komunikačních prostředků a sociálních sítí, kdy budeme moci hovořit s osádkami aut, které budeme míjet. Zajímavé bude sledovat, jak se k tomuto trendu postaví aerolinie, výrobci letadel, automobilky atd. Rovněž investoři typu Elona Muska mohou vnést do nově vznikajícího odvětví řadu zajímavých podnětů. Podle inženýrů z německé firmy E-Volo se rychle blíží doba, kdy budou létat nejen auta, ale i další prostředky. Je to prý otázka pouhých dvou let. Právě do té doby totiž E-Volo plánuje zahájit výrobu osobního, snadno pilotovatelného létajícího dopravního prostředku – volokoptéry, stroje s 18 rotory, který připomíná helikoptéru. Má ulevit přeplněným městům a znečištěnému ovzduší – létá totiž na baterky. Patrně se volokoptéry ujmou dříve než létající auta, protože nepotřebují rozsáhlou infrastrukturu – stačí síť malých příměstských letišť. Ke vzletu a přistání totiž stále potřebují letiště, než bude jejich konstrukce ještě dokonalejší pro kolmý start i tzv. stání ve vzduchu. Firma E-Volo zdůrazňuje, že volokoptéry nebudou potřebovat více než pár metrů čtverečných. Technici z E-Volo souběžně s tím pracují na vývoji navigačního softwaru, který by uživatelům ne-pilotům létání co nejvíce usnadnil, registroval ve svém okolí ostatní letecké dopravní prostředky a zároveň na obloze vytvořil jakési virtuální dálnice, kterými by se nová „vznášedla“ mohla prohánět. Finální, pilotovatelná dvousedadlová verze volokoptéry by měla být zákazníkům k dispozici v roce 2016 a bude stát 250 000 eur. Německé letecké a jiné úřady by ji měly klasifikovat jako ultralight a zatím bude muset, stejně jako ostatní letadla, létat pouze mezi letišti. Zakladatel firmy E-Volo Stephan Wolf říká: „Vezměte si ale, jak rychle úřady začínají akceptovat myšlenku samojezdících automobilů. Jak dlouho jim bude trvat, než v zájmu méně častých dopravních kolapsů a snížení emisí ve městech svolí k letům volokoptér mezi mrakodrapy?“ Patrně nás čeká více konceptů vzdušné dopravy, které buď budou mezi sebou konkurovat jako kdysi kamery systému VHS a Betacam nebo se budou souběžně používat všechny, protože budou mít své specifické výhody. Příště: Biomedicína PhDr. Karel Červený, MSc., MBA, Talent Innovation