Migrace do cloudu může firmám pomoci lépe využívat obrovská množství dat, která každodenně získávají z výrobních linek, od zákazníků i dodavatelů, a do jisté míry tak zkvalitnit či přesněji zacílit jejich byznys. Velkou výhodou je fakt, že při úvahách o migraci do cloudu ani tak nezáleží na velikosti firmy, jako spíše na tom, jaký typ služeb chce s ohledem na své podnikání využívat. „Firma může mít pouze pronajatu cloudovou infrastrukturu a pracovat na ní se svým softwarem, stejně tak ale lze využít celou škálu služeb včetně softwarových a analytických nástrojů poskytovaných formou služby a nestarat se prakticky o nic,“ říká v rozhovoru Tomáš Novák, technický ředitel společnosti Cloud4Com.
Velké procento firem má svá data uložená na interních serverech a pracuje s nimi takzvaně on premise. Je možné v těchto případech využívat různých sofistikovanějších nástrojů, které běžně nabízí cloud? Určitě ano, ale často to znamená nemalé investice do infrastruktury, softwaru, zabezpečení i kvalifikovaných lidí, kterých je na trhu zoufalý nedostatek. Některé licence specializovaných aplikací jsou navíc vázané na konkrétní infrastrukturu, a pokud ji chcete rozšířit, je nutné přikoupit licence. V cloudu je mnohem jednodušší zdroje navyšovat či snižovat, navíc i jiné licenční modely dostupné pro aplikace poskytované v cloudu tuto flexibilitu umožňují. Jestliže má ale firma dostatek zdrojů na pokrytí všech těchto požadavků, může vybírat z celé řady produktů, které dokážou získaná data sjednotit, analyzovat a na základě výsledků například dělat predikce, a to i v reálném čase.
Jaké jsou další důvody přechodu firem do cloudu? Důvodů může být celá řada. Jedním z nejpádnějších argumentů je f lexibilita zdrojů, jež firmy využívají, a nákladů, které v danou chvíli hradí. Cloudové služby fungují on demand, což znamená, že je lze využívat nárazově, třeba jen v době, kdy je opravdu potřebujete, a v rozsahu, který potřebujete. K tomu připočtěte výhodu obrovské škálovatelnosti, kdy je cloudové prostředí schopné velmi rychle reagovat na rostoucí a klesající nároky uživatelů na výkon systému. To s fyzicky instalovaným hardwarem v serverovnách možné není. Další důvod k migraci do cloudu vyplývá z pohledu mezi capex a opex [kapitálové versus provozní výdaje — pozn. red.].
Pokud se firma rozhodne pořídit vlastní infrastrukturu, hardware a software, investuje vždy na určité časové období. Potom je ale otázkou, nakolik dokáže odhadnout budoucí vývoj a správnou výši investice. Mluvíme většinou o riziku „přeinvestování“ nebo „podinvestování“. Tím, jak je cloud flexibilní, umožňuje průběžně přizpůsobovat provozní výdaje aktuální situaci. Významným důvodem může být také bezpečnost. S ohledem na nákladnost investic do kvalitního zabezpečení infrastruktury, zálohování dat a nastavení všech klíčových procesů minimalizující rizika úniku či zneužití dat, nemůže být podle mě běžná malá či střední (výrobní) firma schopná zajistit takovou bezpečnost jako kvalitní poskytovatel cloudového řešení. A konečně cloud je řešením poskytovaným formou služby s určitou, smluvně garantovanou kvalitou, s tzv. SLA (service level agreement). Pokud by poskytovatel tuto dohodu neplnil, má firma možnost si nárokovat kompenzace. U interního IT žádná taková garance obvykle neexistuje.
Pro jaké firmy může být cloud smysluplným a efektivním řešením práce s daty? Dovolím si tvrdit, že v podstatě pro všechny — jak z pohledu velikosti, tak z pohledu oblasti podnikání. Dá se však předpokládat, že skutečně malá firma bude v cloudu chtít využívat zejména softwarové služby (SaaS — software as a service). Pro své fungování obvykle potřebuje zejména e-mail, kancelářské aplikace, jednoduché CRM a ERP, což jsou všechno aplikace, které na trhu existují jako online služby jednoduše dostupné přes webové rozhraní. Čím je firma ale větší, tím je pravděpodobnější, že bude využívat specifické systémy nebo aplikace výrazně upravené pro její individuální potřeby. Větší firmy tak v mnohem vyšší míře využívají platformních (PaaS — platform as a service) nebo infrastrukturních (IaaS — infrastructure as a service) služeb, na kterých pak provozují vlastní aplikace. Ve výsledku tak firma čerpá velmi často mix služeb, kdy například e-mailové služby a CRM jsou ve formě SaaS, zatímco ERP systémy a další specifické aplikace jsou provozovány na IaaS infrastruktuře. Další možností je hybridní scénář, kdy je část systémů nadále provozována jako on premise řešení [tradiční řešení, kde je software nainstalován lokálně na firemním hardwaru — pozn. red.].
Než se firma definitivně rozhodne pro cloudové řešení, jaké procesy by měla mít za sebou? Určitě by si měla odpovědět na otázku, jaké jsou pro ni hlavní benefity této změny, a zároveň si bude určitě chtít udělat nákladovou analýzu, srovnání TCO nákladů. Dalším z důležitých kroků je pak analýza připravenosti k přechodu do cloudu. Ta by měla proběhnout v několika oblastech. Například rozborem technického stavu stávající infrastruktury a analýzou aplikací a vazeb mezi aplikacemi je možné stanovit doporučený postup vlastní migrace. Potřebná je i analýza připravenosti z hlediska všech důležitých provozních a bezpečnostních procesů, migrace může být navíc spojena s přechodem na jiné systémy, typicky třeba jiné ERP. A v neposlední řadě je třeba také udělat analýzu v oblasti lidských zdrojů, protože mnohé pracovní postupy se přechodem do cloudu mohou změnit. Tyto dílčí změny je potřeba identifikovat a proškolit zaměstnance tak, aby byli následně schopni fungovat a nedošlo k narušení chodu firmy jako takové.
Může být v průběhu migrace podnik v chodu, nebo jsou data na určitý čas nedostupná? To hodně záleží na používaných systémech, aplikacích a samozřejmě také na objemu dat. Právě proto je potřeba předem udělat zmíněnou analýzu. Snahou je vždy minimalizovat dopad na chod firmy. Pro jednotlivé systémy je pak stanoven způsob migrace: formou datového exportu a přenosu ze stávající infrastruktury, s využitím dat z existujících záloh, nebo on-line replikací. Právě způsob migrace zásadně ovlivňuje případnou dobu nedostupnosti aplikace. Velmi často mohou migrace probíhat on-line a pro uživatele se vůbec nic nemění. Data se v reálném čase kopírují včetně všech změn vzniklých aktuální prací s nimi. V procesu migrace dojde k propojení stávající infrastruktury s nově vytvářeným cloudovým prostředím, následně probíhá replikace dat a migrace díky tomu proběhne s nulovou, nebo jen s minimální dobou nedostupnosti. Podle celkového objemu dat může celý proces trvat například řádově jednotky dnů. Následně se v určitý moment začne využívat cloudová infrastruktura a provoz interní se ukončí. Pokud však z analýzy připravenosti infrastruktury vyjde, že tato cesta není možná, například proto, že se jedná o obrovské množství dat a přenos by byl příliš zdlouhavý, nebo nelze zajistit průběžné propisování změn během replikace, připadá v úvahu dodání dat na fyzických nosičích přímo poskytovateli, který je rychleji u sebe převede do cloudu. V takových případech je jasné, že k určitému výpadku dojde, proto se plánuje na méně vytížená období či noční hodiny.
Existuje při migraci nějaká hierarchie v přenosu dat, nebo na tom, která se přenesou jako první a která jako poslední, nezáleží? Přesně toto má na starosti předmigrační analýza, o které jsem před chvílí hovořil. Protože některé aplikace ke svému fungování potřebují data z různých zdrojů. Teprve na jejím základě se pak rozhoduje, jaké aplikace budu kdy migrovat, v jakém pořadí a případně v jakých skupinách pospolu. Prioritizace se tedy nevztahuje ani tak k důležitosti dat, ale spíše k tomu, jaké aplikace s těmi konkrétními daty pracují. Nejlepší je začínat nejjednoduššími kroky, takže se jako první zpravidla přenášejí jednoduché a nezávislé aplikace se solitérními daty.
A když tedy k přechodu do cloudu dojde, o co se pak v rámci servisu stará poskytovatel a co zůstává v gesci firmy? Hranice je jasně definovaná typem služeb. Pokud vezmu jako příklad IaaS, poskytovatel se zde stará o provoz infrastruktury. Mám tím na mysli její fyzické provozování, umístění, zajištění stabilního napájení, chlazení či zabezpečení, ať už z hlediska fyzické, nebo požární bezpečnosti. Dále zajišťuje administraci, monitoring a IT zabezpečení infrastruktury jako takové. Zde jsou přesně hranice mezi kompetencemi poskytovatele a zákazníka. Ten druhý dostane připravený virtuální server, do kterého si může nainstalovat OS, aplikace, nahrát data a začít je provozovat, přičemž správa a údržba veškerého softwaru jde za zákazníkem. V současné době je ale poměrně velkým trendem k IaaS službě přidávat i služby v podobě správy OS či správy a monitoringu aplikací. V případě PaaS se zákazník nestará o OS, nepotřebuje mít ani své vlastní lidi, kteří by spravovali databáze. Zaplatí si a čerpá službu, na kterou je schopen napojit své systémy, zapisovat, číst a pracovat s daty a odpadá mu starost o administraci databázové vrstvy. V případě SaaS pak zákazník získává přístup do aplikace, využívá ji a o nic dalšího se v podstatě nestará.
Co když se firma rozhodne změnit poskytovatele, jak je složité migrovat data z cloudu do cloudu? Technologie migrace je podobná jako z on premise řešení. Záleží však na poskytovateli a jeho součinnosti. Existuje několik scénářů, jak migrace může probíhat, ať už v podobě exportu, replikace dat a podobně. Z tohoto pohledu se není čeho obávat, proces není nijak dramaticky složitější. U přechodu z cloudu do cloudu je důležitá jiná věc, a to samotný výběr poskytovatele. Už na začátku by měl zákazník vědět, jak bude vypadat jeho případná exit strategie, jaké podmínky si poskytovatel klade a jaké budou náklady s migrací spojené. Například velcí cloudoví hráči v případě odchodu k jinému poskytovateli či přechodu zpět na on premise řešení zpoplatňují přenos dat. A samozřejmě platí přímá úměra: čím více dat v cloudu máme, tím vyšší je cena za odchod. Exit strategie by tedy měla být jedním z hodnocených parametrů při výběru poskytovatele.
Když cloudové řešení běží, IT oddělení se asi hodně uleví, že? Je to tak. Běžný obrázek před přechodem do cloudu je takový, že menší a střední firmy si nemohou z finančních důvodů dovolit velký, oborově diferencovaný tým, takže lidé v IT musí být daleko více univerzální. Kromě skutečně důležitých věcí, které ovlivňují chod a směřování firmy, se tak zabývají i běžnou správou infrastruktury, proto jsou zpravidla přetížení. A tím, jak se musí orientovat na mnoho oblastí, zákonitě v nich nemohou nabývat hlubokých znalostí. Firmy přechodem do cloudu přenášejí na poskytovatele rutinu, která je zatěžuje a nepřináší jim bezprostřední benefit. Lidé z IT pak mají možnost se více a lépe zaměřit na práci s daty a technologiemi, které mohou firmu skutečně rozvinout a posunout dále. Jsou tak větším přínosem /pro business. /Kristina Kadlas Blümelová
