Praha hostila již 9. ročník Evropského fóra vědy a techniky

Letošní mezinárodní konference na podporu vědecké a technické inteligence proběhla v prostorách Vysoké školy ekonomické v Praze ve čtvrtek 20. května. Hlavním organizátorem byl Projekt Česká hlava spolu s VŠE Praha a tématem univerzitní výzkum a inovace. Mezi hlavními přednášejícími byli rektoři Technické univerzity Vídeň, Karlovy univerzity v Praze, Katolické univerzity v belgickém Leuvenu, ředitel rakouské společnosti Kapsch a hlavní hvězda celého symposia nositel Nobelovy ceny za fyziku Petr Grünberg. Velký ohlas během celého dne vyvolala speciální studie, kterou si zvláště pro tuto příležitost nechala vypracovat Česká hlava Českým statistickým úřadem. Z této studie například vyplývá, že od roku 2002 se do roku 2008 výdaje na VaV ve vysokoškolském sektoru prakticky zdvojnásobily, a to ze 4,62 mld. Kč v běžných cenách na 9,09 mld. Kč. Výzkum a vývoj na vysokých školách v ČR byl v roce 2008 financován z 91 % z veřejných zdrojů a podnikatelské zdroje financovaly vysokoškolský výzkum z pouhých 0,6 %. Jak jsou využívány stávající zdroje? Ponechme nyní stranou diskusi na téma, zda jsou poskytované finanční zdroje dostatečné či ne, a podívejme se, co předložená studie ukazuje v oblasti výsledků nakládání s těmito zdroji. Jedním z kritérií hodnocení výzkumu jsou například patenty. Výsledná statistika v tomto oboru je však velmi tristní. Za období let 2002 – 2008 (celkový rozpočet na VaV činil 47,8 mld. Kč) podali přihlašovatelé z vysokých škol na Úřadu průmyslového vlastnictví pouhých 467 patentových přihlášek. Při současném počtu 144 fakult s vědeckými pracovišti na veřejných vysokých školách z toho plyne, že v průměru jedna fakulta podala jednu patentovou přihlášku cca za tři roky. (Z tohoto celkového počtu bylo nakonec vysokoškolskému sektoru platně uděleno pouze 142 patentů.) Za 6 let (2002 – 2007) navíc naše vysoké školy podaly dohromady pouze 14 žádostí o tzv. evropský patent. Dalším klíčovým kritériem hodnocení úspěšnosti vědeckého výzkumu je publikační činnost. Za období 2002 – 2007 bylo pod záštitou vysokých škol v ČR publikováno 93 225 odborných článků, přičemž pouze třetina z nich byla otištěna v impaktovaných časopisech. Znepokojivé jsou i konkrétní údaje pro jednotlivé obory. Například pedagogové zveřejnili v impaktovaných časopisech v letech 2002 – 2007 jen 10 odborných článků. Právní vědy pouhých 7 článků, ekologie a životní prostředí 30. Na 100 výzkumníků vládního a vysokoškolského sektoru připadlo v roce 2007 zveřejnění 23,1 článků v impaktovaných časopisech, zatímco např. ve Švédsku na 100 výzkumníků připadá 101,3 článků a v Nizozemsku dokonce 133,8. Významným ukazatelem úspěšnosti výzkumu je rovněž uplatnění jeho výsledků v praxi. Z dostupných omezených zdrojů vyplývá velmi smutná bilance. V roce 2008 jen 24 % pracovišť ve vysokoškolském sektoru prodalo alespoň jeden výsledek své VaV činnosti jinému subjektu. Pouze 29 výzkumných pracovišť z celkového počtu 183 provádějících VaV ve vysokoškolském sektoru uvedlo, že v roce 2008 obdrželo nějakou částku na výzkum od podniků působících v České republice. Nízká intenzita vztahů s komerční sférou se projevuje ve financování výzkumu a vývoje na vysokých školách. Z celkových investic tuzemského podnikatelského sektoru do veřejného výzkumu a vývoje, které v období 1998 – 2008 činily 9,8 mld. Kč, směřovalo pouze 5 % na vysoké školy. V roce 2008 představovaly naše podnikatelské zdroje plynoucí do vysokoškolského výzkumu zhruba 0,6 % výdajů vysokoškolského sektoru na VaV. Díky tomu i v mezinárodním srovnání je výzkum na vysokých školách téměř zcela závislý na veřejných zdrojích. Jediným řešením je autonomie vysokých škol V kontextu s uvedenými nelichotivými údaji je o to zajímavější poslechnout si názory představitelů světových univerzit, které stojí z hlediska VaV na předních světových místech. Podle Petera Skalickeho, rektora Technické univerzity Vídeň, je jedinou cestou, jak podpořit vědu a výzkum, posílit vlastní autonomii vysokých škol. Autonomii vysokého školství však nelze budovat na základech veřejného financování, říká Skalicky. Univerzity samy musí mít svobodu a možnost zaměstnávat lidi, uzavírat kontrakty a samostatně hospodařit. Jinými slovy, zcela se vyvázat ze státní byrokracie. Jedině autonomní vědecko-výzkumná a pedagogická instituce dokáže dostát závazku dobrého hospodaření, vedení a managementu. Závislost na státních či evropských penězích a model pedagogů – státních zaměstnanců - jde přesně proti tomuto ideálnímu stavu, zdůrazňuje Skalicky. Bez průmyslu nebude VaV Odkud ale mají vysoké školy brát finanční prostředky? Samozřejmě z průmyslové sféry, odpovídá Georg Kapsch, výkonný ředitel Kapsch Group, Rakousko. Průmysl totiž nese obrovskou zodpovědnost za celou společnost (a to samozřejmě i za její budoucnost) a ekonomiku. Průmysl by ale neměl univerzity jen sponzorovat, ale sám aktivně do jisté míry vstupovat do osnov a napovídat, co by se v tom kterém oboru mělo učit. Podpora školství se ale nesmí omezovat jen na to vysoké, ale musí se začít již na školách základních, kde se formuje vztah dětí (budoucích vysokoškoláků) k daným oborům. To je také jediná cesta, jak zvrátit současný neblahý trend, kdy každým rokem narůstá počet uchazečů o ekonomické a humanitní obory a klesá zájem o technologie. Množství peněz, které mohou do školství plynout, je nutně závislé na aktuálních možnostech průmyslu, upozorňuje Kapsch. Volat tedy po požadovaných investicích 5 % HDP EU do vývoje je v dohledné době utopické. I když ale zůstaneme u cifer reálných a vytýčíme si jako cíl dosáhnout hranice 3 % jako má Japonsko, měli bychom se spíše než na „kolik“ soustředit na otázku „co s touto částkou uděláme“. Češi to vidí jinak V nejnovějším žebříčku nejlepších světových univerzit v roce 2009 se Univerzita Karlova umístila již tradičně na 259. místě (z 501). Z celkového počtu „univerzitních zemí“, kterých je 39, jsme na 30. místě. Předstihlo nás již už např. Řecko, JAR, Irsko, Mexiko nebo Brazílie. Na prví pohled velmi smutná bilance a Karel IV. se jistě hluboce zklamaný obrací v hrobu. Rektor UK Václav Hampl je ale se sebou i se současným stavem spokojen. Naopak to považuje dokonce za úspěch. Na webu Lidovky.cz uvedl: „Univerzitě Karlově se zatím daří setrvávat v první třístovce přesto, že drtivá většina jejich konkurentek v celé první pětistovce má k dispozici přibližně trojnásobné finanční zdroje“. Opravdu ale, pane rektore, věříte tomu, že kdybyste onen trojnásobek financí k dispozici měl, geometrickou řadou by se zvýšila i výkonnost univerzity ve všech sledovaných oblastech, především množství publikací ve světových renomovaných časopisech a jejich následných citací? Rektorova reakce na otázku směřující na profesionální manažerské vedení univerzit, zněla v kontextu jeho předřečníků, zvláště pikantně. Uvedl, že tomuto požadavku nerozumí, že neví, co to je. Současné vedení je přeci dosti dobré a o jeho „manažerských“ schopnostech svědčí např. získání velkých podpor na nové vědecké projekty z programů EU. V jeho projevu nepadlo jediné slovo o autonomii a vlastním podnikání, které propagoval prof. Skalicky, ani o absolutní provázanosti s aplikační sférou, což označil za zcela fundamentální Georg Kapsch. Kvalitu českého „manažera“ zřejmě vytváří jeho schopnost od někoho něco dostat. A to je bohužel trend, se kterým se dnes potkáváme na každém kroku. Ale: „velké zvraty přinášejí více škody než užitku“, jak trefně zakončil svůj výstup náš pan rektor, takže měnit raději nic nebudeme. Co ale budeme dělat až nám ostatní přestanou dávat?? Andrea Cejnarová S využitím materiálů Projektu Česká hlava