Novým šéfem projektu velkého fúzního reaktoru ITER, který se staví v jižní Francii, se stane Bernard Bigot, dnes šéf francouzské Komise pro alternativní a atomovou energii (francouzská zkratka je CEA). Bigot je zkušený vědecký manažer: je ředitelem CEA (organizace, pro kterou pracuje 16 000 vědců a techniků) a od roku 2003 je francouzským komisařem pro jadernou energii. Komise, která měla nového ředitele IETR vybrat, dostala od členských států návrhy na 10 osob, ale nakonec jako jediného kandidáta doporučila právě Francouze. Bigot vystřídá Japonce Osameho Motojimu, který je ve funkci od roku 2010. Ke změně dojde na začátku příštího roku. V lednu členské státy zřejmě dostanou ke schválení nový „akční plán“, včetně změny vedení a změn ve struktuře organizace. Ke schválení nového ředitele i plánu by mělo dojít po zasedání výboru ITER v únoru 2015. Změna vedení se široce očekávala. Letos v únoru projednával ITER nové hodnocení projektu, které nebylo vůbec laskavé (zpráva byla neveřejná, ale časopis New Yorker se dostal alespoň k výtahu s hlavními body). Není to překvapení, projekt se dlouhodobě potýká se skluzy v harmonogramu, nárůstem nákladů a dalšími potížemi. Cenový odhad za dokončení projektu vystoupal v tuto chvíli na 15 mld. eur a často se hovoří o tom, že tato částka není konečná. (Provoz reaktoru si pak ještě vyžádá zhruba několik stovek milionů eur ročně.) ITER měl stát původně v roce 2010, ale postupně se start oddaloval a nyní se oficiálně uvádí rok 2020. Ani v tomto případě nejde zřejmě o údaj konečný a otevřeně se hovoří o letech 2022–2023. Motojima měl pomoci potíže vyřešit (měl zkušenosti se stavbou japonského tokamaku, která proběhla podle rozpočtu a časového plánu), ale naděje nenaplnil. Získal pověst ředitele, který ITER vedl trochu jako tradiční japonskou korporaci s hierarchickou strukturou, ve které se šetří informacemi navenek i dovnitř. ITER by také měl s novým vedením dostat novou organizační strukturu. Na tom se v podstatě všichni shodují. Dnes centrála, tzv. ITER Organization, není nadřazená agenturám jednotlivých členských států a vedení projektu také v podstatě nemá páky, jak by jednotlivé členské státy mohlo donutit k dodávkám jednotlivých dílů podle harmonogramu. Ve chvíli, kdy projekt přechází do fáze výstavby reaktoru, to může být velmi nebezpečná slabina (ona byla i dosud, ale nyní by to mohlo mít skutečně neblahé důsledky). Změna by měla znamenat, že ITER Organization bude nadřazena národním organizacím. ITER by se tak přiblížil třeba podobě evropského fyzikálního střediska CERN. Význam a nutnost změn bychom neměli podceňovat. Podle zpráv ze zákulisí se řada inženýrů a fyziků v ITER se domnívá, že odklady stavby nijak nesouvisí s technickou či fyzikální stránkou projektu, ale rozhodně souvisí se strukturou a způsobem vedení projektu. Úspěch je důležitý pro celý obor, protože fúze může svůj potenciál ukázat jen v dostatečně velkém zařízení, které ovšem pochopitelně stojí velké peníze. Menší zařízení jen prokazují, že princip funguje, ale nedokážou v současné podobně vyrábět ani zdaleka dost energie na to, aby fungovala jako elektrárna. Pokud by tedy ITER nevznikl nebo nefungoval, celý obor by zřejmě čekal výrazný útlum.
