Venesekce nebo také flebotomie, čili pouštění žilou, je dnes medicínskou kuriozitou. Dlouhá staletí ovšem představovalo jeden z hlavních lékařských postupů. Do medicíny je možná zavedl alexandrijský anatom Erasistratus, ale je ještě pravděpodobnější, že se provozovalo už dříve i jinde. Nejvýznamnějšího teoretika si našlo v Galénovi. Římský lékař propracoval teorii čtyř základních tělesných šťáv, z nichž jednou byla i krev. Podle ní (zjednodušeně řečeno) nemoci vznikají především v důsledku nerovnováhy mezi těmito základními tekutinami v těle. Lékařova práce spočívala ve znovunastolení této rovnováhy. V případech, kdy bylo (alespoň podle lékařů) v těle příliš mnoho krve, mohlo tedy být zdraví logicky navráceno odebráním jejího přebytku. Galén ho předepisoval například u bolestí hlavy nebo u nejrůznějších záchvatů. Obliba zákroku ještě rostla a vydržela až do 19. století. Dnes považuje věda pouštění žilou za oslabení přirozených obranných schopností našeho těla, a tedy za zcela nežádoucí. Ale vždy to tak možná není. Naznačují to alespoň výsledky experimentu německých lékařů, kterou publikovali v časopise BMC Medicine. Pracovali se skupinou pacientů s tzv. metabolickým syndromem. Jde o celou sadu problémů, mezi kterými je klíčová necitlivost vůči inzulinu, a tedy náběh k cukrovce II. typu. Nejedná se o nic vzácného, metabolickým syndromem trpí zhruba čtvrtina obyvatel České republiky. Pacienti mají mimo jiné i potíže s obsahem železa. Alespoň někteří ho mají v těle zřejmě příliš mnoho, a to pak může vést k dalším potížím, například k poškození jater. Němečtí lékaři si chtěli vyzkoušet, zda by pacientům nemohlo pomoci „odpouštění“ železa s krví. Pro experiment získali celkem 64 obézních pacientů s metabolickým syndromem. Na začátku pokusu polovině z nich (druhá polovina byla v pokusu pro kontrolu) vzali 300 mililitrů krve. Po měsíci pak následoval další odběr, při němž jim lékaři vzali dalších 250 až 500 mililitrů. Když se lékaři sešli s účastníky pokusu o další měsíc později, bylo jim podle všeho lépe. Poměrně výrazně se jim snížil krevní tlak, nevýrazně kleslo také množství cukru a „špatného“ cholesterolu. Snížila se i tepová frekvence, což by také mohlo oběhovou soustavu chránit před dalšími potížemi. Autoři studie se tedy domnívají, že po dalším ověřování by se pouštění krve možná mohlo do medicínského rejstříku vrátit, jako prostředek proti některým civilizačním problémům. Ale nečekejme, že by se zařadilo mezi doporučené postupy moderní medicíny. Za prvé šlo o velmi malou, tzv. pilotní studii. Může v podstatě tedy jen ověřit, že nějaká procedura či lék stojí za další zkoumání a není podkladem pro její zavádění do praxe. Zlepšení pacientů ve studii také nebylo nic ojedinělého. Kdyby ti samí měli dietu, více se hýbali, tedy dělali to, co se dnes běžně doporučuje, zlepšení by bylo ještě větší, odhadují odborníci. Jak se ale zdá, pacienti s podobnými potížemi by mohli uvažovat o pravidelném darování krve. Mohlo by jim to přinést drobné přilepšení k jejich snaze a navíc pomoc dalším nemocným. Tak proč to nezkusit. /jj/
