Také máte pocit, že na vás výrazy promoření, koronavirus, covid, SARS, smrtnost a jim podobné vyskakují už i z ledničky, odpadkového koše či při otevření garáže? Osobně nabývám dojmu, že pandemie těchto donedávna většině neznámých, nebo jen velmi málo používaných termínů byla mnohem silnější a v naší zemi i možná pro mnohé nebezpečnější než virus samotný. Sebekriticky přitom musím přiznat, že ani my jsme v tomto nezůstali stát stranou. Při pročítání příspěvků do dnešního vydání přílohy jsem si uvědomil, nakolik jsme jako společnost promořeni nikoliv reálným koronavirem, ale tím mediálním. Dokonce i články ryze technické, na hony vzdálené čemukoliv souvisejícímu s ohrožením zdraví, ekonomiky či svobody cestování, nesou nezřídka alespoň lehký otisk problému této doby. Covid-19 se zkrátka nesmazatelně promítl do našich médií i do našich hlav. Pronikl do vtipů, odrazil se i v každodenní komunikaci, svou cestu si razí i do kultury. Je tedy nejvyšší čas se v rámci možností začít léčit. Život není jen o pandemii. Existují i jiné nemoci, často mnohem nebezpečnější. Existují i jiné problémy, často mnohem závažnější. Existují však i radosti, velké i drobné… Nechci svými slovy situaci kolem koronaviru nijak zlehčovat ani podceňovat, vyhráno ještě nemáme. Ostatně nedávno uskutečněný průzkum ukázal, že na tom jako společnost nejsme s obrannými látkami o moc lépe než v březnu, kdy se celý ten doposud nevídaný kolotoč roztočil na plné obrátky. Počítáme velké ztráty, nejenom finanční, a přitom jsme v podstatě dospěli „jen“ k poznání, že úplná izolace situaci neřeší, pouze odsouvá. Aby nedošlo k omylu, jsem rád, že jsme jako země především díky obětavému nasazení zdravotníků a dobrovolníků první vlnu pandemického útoku odrazili. Obezřetnost je při prvním kontaktu s neznámým problémem vždy lepší než podcenění situace. Nicméně teď nás čeká boj mnohem delší a podstatně náročnější. Je třeba se alespoň v rámci možností začít vracet k normálnímu životu, přitom však pečlivě vybalancovat opatření tak, aby všechny oběti a snaha nepřišly nazmar. Aby nás druhá či jakákoliv další vlna nezasáhla mnohem silněji a s dalšími nemalými následky. Nežehrejme na to, že musíme nosit roušky. Je to lepší než sedět doma a počítat ztráty nebo mrtvé. Nejlepší zbraní proti koronaviru nejsou remdesivir, striktní zákazy ani vyspělé technologie, ale lidská ohleduplnost. Zachovejme si ji, jsme v tom spolu!
