Česká republika potřebuje postavit nové elektrárny, aby i nadále byla soběstačná v množství elektřiny pro svou spotřebu. Shodla se na tom většina odborníků, které oslovila ČTK. Vicepremiér a ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) na tiskové konferenci 21. října uvedl, že bez nově postavených elektráren, v čele s novými jadernými bloky, nebude mít Česko do budoucna kde brát elektřinu. Problémy podle něj mohou vzniknout už po roce 2030. Havlíček mimo jiné řekl, že z nových dat společnosti ČEPS vyplývá, že Česku nebude stačit pouze plánovaná stavba nového bloku v jaderné elektrárně Dukovany. Během pěti let podle něj musí začít také diskuse o rozšíření druhé české jaderné elektrárny v Temelíně. Havlíček zopakoval, že druhým nejvýznamnějším zdrojem budou do budoucna v ČR obnovitelné zdroje, uhlí čeká útlum, který bude třeba nahradit. Na tomto faktu se odborníci shodnou a je v podstatě nekontroverzní. Kolem konkrétního postupu ovšem shoda není. Analytik společnosti ENA Jiří Gavor označil postoj ministerstva za konzervativní, ale zařadil se mezi technologické optimisty, když řekl: „Nicméně realita prokazuje, že technologický pokrok je ve skutečnosti rychlejší. V případě výraznějšího deficitu energetické bilance a tím vysokých cen elektřiny dokážou obnovitelné zdroje energie v kombinaci s plynovými zdroji velmi pružně poptávku pokrýt.“ Samozřejmě s ním souhlasili zástupci proudu „nové energetiky“, za které uveďme slova programového ředitele Svazu moderní energetiky Martina Sedláka: „Obnovitelné zdroje se již dnes prosadily na globálním energetickém trhu a mohou nabídnout spotřebitelům čistou a levnou elektřinu. Mohou tak nahradit postupný útlum uhelných elektráren,“ dodal. Na druhé straně stojí zástupci posílení role jaderné energetiky. Podle jaderného experta z Českého vysokého učení technického v Praze Radka Škody má ministr pravdu. „Pro soběstačnost je třeba postavit jak dva nové reaktory v Temelíně, tak nahradit odstavované Dukovany. Ví se o tom už minimálně pět let, od zrušeného tendru na dostavbu Temelína v roce 2014. Scénář je jasný – buď něco nového do roku 2035 postavíme, nebo nám nezbude nic jiného než dovoz či pálit a dovážet zemní plyn,“ řekl. Podobně zní i názor Vladimíra Wagnera z Ústavu jaderné fyziky Akademie věd, který varuje před odstavením celé řady zdrojů v sousedním Německu: „Je tak velmi pravděpodobné, že opravdu nebude možné v době, kdy v regionu nesvítí a nefouká, elektřinu odněkud dovézt a ceny tak mohou i dramaticky růst. Zároveň však v době ideální pro produkci větrné a solární energie bude mít Německo velké přebytky. K řešení naší situace tak jen velmi těžko přispějí nové fotovoltaické a větrné zdroje určené pro produkci do sítě.“ Základní rozložení argumentů se tedy nezměnilo. Otázka, v jaké činy se přetaví, je ovšem stále otevřená. Snad zdání neklame a pomalu se akumuluje politická vůle k tomu, aby se přikročilo k řešení celkem jasně se rýsujícího problému české energetiky. Bylo by načase; v posledních několika letech problém pouze „zahníval“.
