Také Česká republika musí do
budoucna propracovat portfolio
svých energetických materiálových
vstupů. Vedle lepšího využití tenčících
se zásob tradičních fosilních
materiálů se jí mj. nabízí ekonomicky
a ekologicky perspektivní potenciál
plynoucí z výroby a mnohostranného
zužitkování bioplynu. Odborníci
ho jenom v úvodní etapě do roku
2015 odhadují na cca 400 MW.
Nejde o žádnou technickou revoluci.
Princip řízené produkce, sklizně
a fermentace vhodných rostlin zná průmyslově
a zemědělsky vyspělá Evropa
již dlouho. Aby se tato vize proměnila
v realitu také u nás, k tomu budou zapotřebí
jak přemýšliví farmáři, tak technicky
a ekologicky uvažující investoři. Své
slovo musí říci také místní exekutiva:
z bioplynu lze kogenerační způsobem
vyrábět nejenom elektřinu, ale i tolik
potřebné teplo. A to lze v dané lokalitě,
bez větších nároků na distribuční sítě,
pohotově a efektivně spotřebovat.
Příklady z Dánska, Beneluxu, či
Německa potvrzují, že kogenerační
produkce tepla a elektřiny z bioplynu
by se mohla stát zajímavým produkčním
artiklem i pro leckterý český energetický
a zemědělský podnik|. Podmínkou
ovšem je, že moderní bioplynové
stanice musí vznikat na lokalitách
s odpovídající výměrou obdělávatelné
půdy. Základní vzorec zní: na 1 MW
instalovaného výkonu nutno počítat
minimálně s 550-600 ha půdy. Navíc,
u pěstování vhodných plodin třeba dbát
i o jejich agronomicky vhodnou rotaci,
což finální rozlohu zvýší o nejméně
10-15 %.
Zahraniční zkušenosti také potvrzují,
že pouze samotný zájem farmářů
o exploataci bioplynu dlouhodobě
nevystačí. Z pohledu zřizovatelů a provozovatelů
bioplynových stanic se
ukázal jako časově limitovaný i striktně
pojatý dodavatelsko-odběratelský
vztah. Mnohem perspektivnější je
dotyčného farmáře (nebo celý zemědělský
podnik) na výstavbě a ziskovém
provozu bioplynového zdroje zainteresovat
majetkově.
Výroba a spotřeba bioplynu řeší řadu
problémů. Z pohledu státu, energetických
a teplárenských firem, ale i farmářů:
umožňuje jim efektivně využívat
ladem ležící půdu, zbavuje je problémů
s leckdy nepříjemnou ekologickou
zátěží po zemědělských operacích,
nabízí jim zajímavý produkt digestát
(odpadní materiál z bioplynové stanice),
jímž mohou pohnojit pole, přináší
jim stabilní příjem z výroby elektřiny
a tepla a omezuje jejich závislost na
dodávkách obou druhů energie zvenčí.
Poslední slovo v kause bioplyn
zatím nepadlo ani v úvahách o zřizování
a provozu fermentačních linek pro
zpracování adekvátních skupin městského
odpadu.
Samozřejmě: výstavba a provoz bioplynové
stanice nejsou levné. To si uvědomují
i kompetentní orgány. V rámci
projektu tzv. zelené energie mohou
pěstitelé plodin vhodných pro výrobu
bioplynu získat zajímavý bonus, a to
po dobu příštích 15 let. Jen orientačně:
pokud se po současné ekonomické
krizi zásadním způsobem nezmění
příslušné kalkulace, nutno počítat, že
zřízení a provoz bioplynové stanice
s výkonem 1 MW výjde přibližně na
105-110 mil Kč. Co se týká návratnosti
vynaložených prostředků, neměla by
přesáhnout 10 let.
Do těchto ukazatelů by se v příštím
období mohla pozitivně promítnout
rovněž stále zřetelnější úvaha využívat
vygenerovaný bioplyn pro pohon
zemědělské techniky a pro místní
dopravu vůbec. /lav/
