Dříve se řemeslníci sdružovali
do cechů, dnes zakládají obchodní
a profesní komory. Totéž samozřejmě
funguje v České republice. Snad
o to více, že žijeme ve velmi komplikovaných
časech dnes už přiznávané
hospodářské krize. Mnozí
říkají, že se potravinářskému průmyslu
tento negativní jev zatím
vyhýbá. Toto tvrzení je ovšem velice
odvážné. Potravináři závisí jak na
prvovýrobě, tak i u nás na téměř
monopolně rozšířených prodejních
řetězcích, které prakticky odstranily
potravinářský maloprodej. Pohybovat
se mezi těmito pomyslnými
mlýnskými kameny není jednoduché.
S jakými problémy se v současnosti
potýká Potravinářská komora
České republiky, na to jsme se
zeptali jejího ředitele a v současné
době poradce ministra zemědělství
Tomáše Kreutzera.
n Kam si myslíte, že bude český
potravinářský průmysl v dnešních
obtížných dobách směřovat?
O tom si dnes skutečně netroufám
spekulovat. Odhadovat, jaký bude další
vývoj lze opravdu těžko. My nicméně
věříme a doufáme, že se současná krize
na rozdíl od tzv. zbytných sektorů,
v potravinářství nijak katastrofálně
neprojeví. Samozřejmě se asi bude
měnit struktura zboží a spotřebitel bude
vyvíjet tlak na stále lacinější výrobky.
Zpracovatel bude muset tyto požadavky
logicky akceptovat. My sice tento
trend nevítáme, nicméně je to symptom
doby.
n Koho reprezentuje Potravinářská
komora ČR?
V současné době sdružujeme 130
členů. Samozřejmě počet se mění.
Některé ztrácíme, ale nové získáváme.
Máme zavedený trojí druh členství.
Zahrnujeme tak zvané přímé členy, což
jsou přímí potravinářští výrobci. Dalším
typem členské základny jsou svazy
a společenstva, sdružující samostatné
firmy. Dále máme kategorii „přidružený
člen, která zastupuje firmy, které sice
potravinářství přímo neprovozují, ale
jsou s tímto odvětvím propojené. Jde
například o poradenské firmy.
Našimi členy v současnosti jsou
potravinářské podniky, které reprezentují
přibližně 85 % české potravinové
produkce klasického sortimentu. Jedná
se především o čtyři základní obory. Ty
u nás označujeme jako vlajkové. Jde
o zpracovatele mléka, řezníky a uzenáře,
zpracovatele obilí, tedy mlýny,
sladovny a pekařské firmy. Čtvrtým
oborem jsou nápojáři. Krom toho ještě
zastřešujeme výrobce cukrovinek,
čokoládovny, výrobce ingrediencí
apod.
n Jak byste charakterizoval současnou
situaci v potravinářství?
Pokud se týká krize, ta se zatím dramaticky
v našem odvětví přímo neprojevila,
ale objevuje se v určitých segmentech
určitých komodit. Především
postihla dodavatele základních surovin,
tedy prvovýrobu. Tam v poslední
době spoluřešíme ve spolupráci
s agrární komorou a s ministerstvem
zemědělství dost zásadní problém
vůbec udržení mléčného sektoru
v České republice. V Evropě je totiž
dnes nadbytek surového mléka. Proto
některé české firmy byly nucené
omezit produkci a tím i zpracování
této suroviny. Jako každá nadprodukce
se i ta naše projevila poměrně
drastickým snížením ceny suroviny.
Dneska se pohybuje litr mléka kolem
šesti korun, v některých regionech
dokonce pod šest korun. Zpracovatel
se chová logicky a nehodlá platit více.
Loni například touto dobou byla situace
úplně odlišná a ceny mléka dosahovaly
na nelogickou úroveň 10 Kč.
Snažíme se situaci řešit. S Agrární
komorou jednáme o konkrétních opatřeních.
Bohužel, není jednoduché najít
takové řešení, které by mělo okamžitý
efekt. Samozřejmě sledujeme podmínky,
jež mají na trhu zpracovatelé
obecně, lobbujeme na ministerstvu
zemědělství za urychlené odeslání
finančních prostředků na předfinancování
produkce, aby zpracovatelé
mohli bez zbytečných lhůt zaplatit
zemědělcům za jejich surovinu. To
je mimochodem neustále aktualizovaný
problém. Fakturační lhůta, tedy
doba splatnosti faktur se z třiceti až
šedesáti dnů to opět vrací k nechvalně
proslulým 90 dnům. Proto máme
v úmyslu navrhnout některá opatření,
která už jednou byla v rámci PGRLF
(Podpůrný garanční rolnický a lesnický
fond) realizovaná.
n Na letošním Mezinárodním
veletrhu gastronomie, hotelových
služeb a veřejného stravování G+H
v Brně jste vyhlašovali vítěze soutěže
Biopotravina roku. Co mají
biopotraviny společného s potravinářskou
komorou?
Domníváme se, že je naší povinností
zabývat se také trochu nadčasovými
záležitostmi, které přímo nesouvisejí
s hlavním proudem současného vývoje.
Na podzim loňského roku jsme
založili v rámci potravinářské komory
oddělení biosekce. V současné době je
to dynamicky se rozvíjející odvětví,
které ani u nás nemůžeme opomíjet.
Oslovili jsme zpracovatele ekologické
potravinářské produkce a byli jsme
velice překvapeni obrovským zájmem
o vstup do naší instituce. Pro nás je
to také velice zajímavé téma, protože
toto odvětví možná bude v brzké době
činit až desetiprocentní alternativu
klasické zemědělské produkci a běžné
potravinářské výroby. Sdružujeme
jak producenty, tak zpracovatele mléka,
obilovin, masa, apod. Sice to dnes
vypadá jako diskutabilní záležitost,
ale v Evropě je to běžné a někde
i dosti výnosné. My se tomuto trendu
vyhnout nechceme. Proto jsme vyhlašovateli
Ceny za biopotravinu roku,
kde působíme i v hodnotitelské komisi.
Rád bych upřesnil, že na veletrhu
G+H na brněnském Výstavišti jsme
vyhlásili jeden segment této soutěže.
Tu hlavní cenu jsme totiž předali až na
Biosummitu EU v Praze v druhé polovině
března.
n Na brněnském Výstavišti jste
také propagovali známku kvality
KLASA ...
To je naše další aktivita, která bohužel
není zvláště medializovaná, ač by si to
zasloužila. Chceme propagovat především
kvalitní potraviny. Naše komora
se proto angažuje v systému Klasa. To
už sice dnes není deklarace české kvality,
ale kvality potravin obecně. Rádi
bychom tuto filosofii posunuli trochu
dál a v dohledné době spolu s ministerstvem
zemědělství eventuálně se SZIF
(Státní zemědělský intervenční fond)
realizovali projekt s pracovním názvem
tzv. Regioklasa. To by měl být podle
našich představ posun kvality KLASA
do produkce regionů. Naše regiony totiž
produkují potraviny sice vysoce kvalitní,
ale v centru nebo ve velkých městech
je nikdo nezná. Navrhli jsme dvouvrstevná
kritéria, kde by první „vrstvou“
byla kvalita v rámci systému KLASA
a druhá by zvýraznila regionálnost. Tedy
potravinářský výrobek, který je pro daný
region typický. /kaa/
