Vědci ze Středoevropského technologického
institutu Masarykovy univerzity
(CEITEC MU) a Lékařské fakulty
Masarykovy univerzity vůbec poprvé
v historii prokázali, že fenomén déj? vu
souvisí se strukturami v lidském mozku
a jednoznačně podpořili neurologický
původ tohoto jevu. Jejich výzkum dokázal,
že prožitek déj? vu přímo ovlivňují
konkrétní mozkové struktury. Zjistili,
že v mozku lidí, kteří déj? vu zažívají,
jsou tyto struktury významně menší
než u těch, kteří s déj? vu neměli osobní
zkušenost. Pro vysvětlení jevu déj? vu
u zdravých jedinců dosud nikdo nepřinesl
žádný konkrétní důkaz. Vědci
z CEITECu MU a jejich kolegové z Brna
a Velké Británie jsou tak prvními
na světě, kteří takovou souvislost prokazují.
Významně tak přispěli k odhalení
tajemství tohoto fenoménu. Výsledky
výzkumu v dubnu 2012 zveřejnil prestižní
vědecký časopis Cortex.
Déj? vu je fascinující, až mystický
zážitek, při němž nám spontánně
a velmi prchavě přijde určitá situace
velmi známá, a současně si uvědomujeme,
že tento pocit známosti není
opodstatněný, neboli že tahle „vzpomínka”
je vlastně falešná. Příležitostný
výskyt déj? vu uvádí 60-80 %
zcela zdravých jedinců, jedná se tedy
o velmi rozšířený psychický fenomén.
A ačkoli v současnosti již existuje nepřeberné
množství hypotéz navrhujících
různá vysvětlení pro běžné déj? vu,
dosud nikdo nepřinesl žádný konkrétní
důkaz o skutečné podstatě tohoto jevu.
„U 113 zdravých dobrovolníků jsme
provedli strukturální vyšetření mozku
magnetickou rezonancí a následně jsme
pomocí nové citlivé metody pro automatickou
analýzu morfologie mozku
(tzv. „source-based morfometrie“) porovnali
velikosti jednotlivých mozkových
oblastí mezi jedinci, kteří nikdy
déj? vu nezažili a těmi, u nichž se naopak
déj? vu vyskytovalo či vyskytuje.
Kromě přítomnosti zkoumaného jevu
byly obě skupiny vyšetřených jedinců
plně srovnatelné,“ popisuje postup výzkumu
jeho hlavní autor Milan Brázdil,
vedoucí programu Výzkum mozku
a lidské mysli z CEITECu. Provedená
analýza prokázala drobné, ale statisticky
významné rozdíly v množství šedé
hmoty v některých oblastech mozku,
s maximem nálezu těchto rozdílů v oblasti
tzv. hipokampů – malých struktur
na vnitřní straně spánkových laloků,
ve kterých vzniká paměť a paměťové
vzpomínky. Právě tyto struktury byly
u jedinců s výskytem déj? vu významně
menší než u těch, kteří déj? vu neznají.
Navíc vědci přišli na to, že čím častěji se
déj? vu u vyšetřených jedinců vyskytovalo,
tím byly uvedené mozkové struktury
menší.
„Když hipokampus podráždíme, jsme
u neurologických pacientů déj? vu
schopni vyvolat. Zjištěním strukturálních
rozdílů v hipokampu u zdravých
jedinců, kteří mají a nemají zkušenost
s déj? vu, jsme tak jednoznačně dokázali,
že déj? vu přímo souvisí s fungováním
těchto mozkových struktur.
Domníváme se, že jde zřejmě o určitou
drobnou „chybu v systému“, způsobenou
vyšší dráždivostí hipokampů“, dodává
Brázdil.
Vědci prozatím neví, co přesně je
spouštěčem déj? vu. Již dlouho je ale
diskutována myšlenka, že při tomto prožitku
probíhají obdobné procesy jako
při epilepsii spánkového laloku. Auru
charakteru déj? vu udává v úvodu epileptického
záchvatu až 30 % pacientů
s tímto onemocněním.