Celková plocha slunečních kolektorů
instalovaných na střechách polských
domů dosáhne v roce 2010 půldruhého
milionu čtverečních metrů. Za čtyři roky
se tak zdesateronásobí. Kolektory vyrábí
podle informací Ústavu obnovitelných
zdrojů více než dvacet polských firem,
další desítky podnikají při jejich distribuci
a montáži.
Před dvěma roky tak Sebastian Paszek,
majitel společnosti Watt v Siemianowicích,
postavil nákladem 20 milionů zlotých (150
milionů Kč) závod na výrobu panelů pro
ohřev užitkové vody v rodinných domech
a penzionech. Prognózy byly optimistické,
skutečnost ještě lepší – a tak se začíná stavět
nová, ještě větší výrobní hala.
Paszek se věnoval solární energetice už
při zahraničních stážích během studia na
polytechnice v Hlivicích. Do podnikání
vstoupil začátkem 90. let dodávkami
dovážených kolektorů, v roce 1998 vyrobil
ve své chořovské garáži první plastový
solární panel. Společnost Watt tehdy měla
sedm zaměstnanců, dnes jich je desetkrát
více. „Loni jsme dokázali vyrobit kolektory
o ploše 20 000, letos to bude více než 35 000
metrů čtverečních,“ tvrdí šéf marketingu
Jacek Paluch. Vysokou poptávku registrují
také další polští výrobci solární techniky,
například slezský Hewalex či lodžský
Aparel-Ergom a přes laciný dovoz z Číny se
neobávají, že by měli problémy s odbytem;
plných 80 procent výroby chtějí vyvézt do
zahraničí.
Mezitím se už v solární energetice rýsují
nové trendy. Zatímco v Polsku a dalších
zemích našeho regionu se energie slunce
využívá především při
ohřevu vody a vytápění
objektů, výroba sluneční
elektřiny zůstává doposud
doménou jižních krajů.
Změnit to má výzkum
v americké Národní laboratoři
Idaho.
Kolektor nového typu
využívající infračervené
záření, který je podstatně
výkonnější než tradiční
sluneční články, už představila
veřejnosti. Tvoří ho
milióny mikroskopických
antének zachycujících
infračervené paprsky ve
dne i v noci. Dokáží rovněž
zachycovat teplo z běžících
zařízení i akumulované během dne. Tým
v čele s Michaelem Naughtonem instaloval
zmíněné spirálovité miniantény do běžně
dostupného polyetylenu, nyní testuje jejich
výrobu z různých materiálů počínaje zlatem
přes měď až po hořčík. Zkoumá také jejich
optimální rozměry a tvary.
Účinnost panelů nové generace dosahuje
podle počítačových modelů až 92 procent,
laboratorní zkoušky potvrdily 80 procent.
Pro srovnání – účinnost běžně dostupných
slunečních kolektorů nepřevyšuje 20 procent,
v laboratořích dosáhli 24 procent
a kosmické sluneční baterie – za kosmickou
cenu! – se dostaly ještě o několik procent
dále. Životnost stávajících solárních panelů
dosahuje nejvýše dvacet let a počáteční
výkon se během té doby snižuje až o více
než třetinu, připomíná Rzeczpospolita.(kp)
