Na redakční práci mě dlouhodobě těší především dvě věci: zaprvé je to neustálý příval nových, zajímavých informací, které mi pomáhají rozšiřovat obzory a které se i s kolegy snažíme aktivně vyhledávat a předávat čtenářům. Zadruhé, a to nikoliv řazením podle významu, je to také možnost poznávat zajímavé, inspirativní lidi, kteří jsou mistry ve svých oborech a často i osobnostmi a skvělými lidmi. Jedním z nich je Jaroslav Hanák, prezident Svazu průmyslu a dopravy České republiky. Není sice světoznámým vědcem, objevitelem zázračných léků ani nestojí za zrodem mezinárodní korporace, která by s nebývalou převahou válcovala konkurenci. I když ani úspěchy na podnikatelském poli, především v oblasti dopravy, mu nelze upřít. Většinu svého života však zasvětil českému průmyslu, neustálému boji za to, aby měly tuzemské firmy důstojné podmínky k podnikání, aby byly schopné uspět v mezinárodní konkurenci a aby úsloví o „zlatých českých ručičkách“ nepozbylo platnosti. A to bez ohledu na to, zda je o ruce podnikatele, vědce, technického pracovníka nebo poctivého řemeslníka. Jako prezident SP ČR vždy byl a stále ještě je ostrým, ale věcným a (alespoň z mého pohledu, nicméně jsem si jistý, že zdaleka nejen z mého) také spravedlivým kritikem, oponentem a partnerem české vládě, tripartitě i podnikajícím subjektům. Rozhodně se neřadí mezi ty, kteří si nabírají funkce pro vlastní prestiž, ale proto, aby něco změnili, posunuli kupředu a byli ve své roli užiteční. A že toho v jeho případě nebylo málo. Obdivuji na něm i to, jak umí přesvědčivě argumentovat, nekompromisně hájit zájmy členů svazů, v jejichž čele kdy stál nebo jichž je členem, a přitom tak činit i s notnou dávkou vtipu a půvabu projevu. I proto si nedovedu představit, že by nejen na příštím Sněmu Svazu a na Mezinárodním strojírenském veletrhu už neměl hrát hlavní roli. Jeho nástupce to bude mít velice těžké. Laťka je opravdu vysoko. Ale jak sám pan Ing. Jaroslav Hanák nedávno připomněl, MSV je jeho srdeční záležitostí, letos se ho zúčastnil už po pětačtyřicáté, a tak téměř jistě nebude chybět ani na tom příštím. Přesto bych mu už teď rád touto cestou poděkoval za to, co pro český průmysl a Českou republiku vykonal. Díky a pevné zdraví! /Ing. Michael Málek, šéfredaktor/
