Pro Evropu je letošek rokem voleb. K nejbedlivěji sledovaným patřily už březnové parlamentní volby v Nizozemsku. Následovala květnová výměna stráží v Elysejském paláci. Máme krátce po volbách v sousední SRN a na dveře už klepou ty naše. Na předvolebních mítincích i v médiích zazněla spousta zvučných politických, ekonomických, sociálních i ekologických slibů. Pohříchu jen minimum jich bylo ze sféry energetiky a teplárenství. Přitom právě tyto dva strategické obory rozhodují jak o bezprostředním bezproblémovém fungování každé země, tak o jejím dalším vývoji a prosperitě. Řada politických matadorů setrvává u letité dikce: odstavit jádro, konec těžby a spalování uhlí, stop fosilní energetice. Hesla Zelená pro zelenou energii, Čistá energie pro všechny Evropany apod. jsou bezesporu chytlavá. S příslovečnou lucerničkou v pravé poledne aby však volič hledal exaktní ekonomické, sociální, právní a provozní nástroje a postupy, čím dotyčný kandidát, partaj nebo aliance hodlají své sliby v horizontu volebního mandátu rozpracovat a naplnit. Evropa (a v jejím rámci ČR) už celá desetiletí nezná energetický diskomfort. Přivykli jsme stavu, kdy energie a tepla pro náš každodenní život, práci, studium, sport či odpočinek je dostatek. Stále důraznější varování energetiků, že existující energetické a teplárenské kapacity technicky a technologicky dožívají, dílem neregistrujeme, dílem předpokládáme, že se to „opět nějak vyřeší samo“. Osobitou kapitolu v energetickém životě mnoha zemí (naši nevyjímaje) představují subjekty preferující výlučně svůj názor, své zájmy a představy. Tu na bázi štědře dotovaných alternativních zdrojů energie a tepla, tu lokální energetická a teplárenská řešení bez ohledu na celospolečenské zájmy, na národní energetický mix a vyvážené fungování celé energetické soustavy. V demokratické společnosti máme každý právo vyjádřit svůj názor. Třeba i na energetické a teplárenské problémy. Zároveň ale musíme respektovat základní fyzikální a provozní parametry. Právo na vlastní názor nelze upřít ani nově zvoleným poslancům a ministrům. Od politiků, jimž svěříme důvěru, musíme ovšem požadovat, aby neustrnuli jen u předvolebních slibů, u dočasných nebo jednostranných řešení. V energetice je zapotřebí přemýšlet a jednat v horizontu delším, než je čtyřleté volební období. A rozhodnutí přijímat co nejdříve, dokud ještě fungují kritizované uhelné kotle, dokud stárnoucí jaderné reaktory spolehlivě dodávají čistý proud do sítě. Jen vzletná slova nás na novou nízkouhlíkovou trajektorii energetiky nepřevedou. /kar/