Je to paradox: v ČR platí nový atomový zákon, ale nové reaktory zatím nestavíme. Přitom právě nová norma vstupovala do parlamentního klání mj. s úkolem aktivně napomoci procesu přípravy projektu a výstavby nových bloků. Bylo by nemístné citovaný zákon jakkoliv ironizovat, či dokonce zatracovat. Jeho plné zvládnutí v praxi umožní zkvalitnit procesní pravidla jak pro start nových energetických bloků v Dukovanech a Temelíně, tak pro chod stávajících. Z pohledu státní správy představuje účinný instrument pro volbu, výstavbu i zprovozňování nových bloků. Z pohledu dozorových orgánů pro posílení už beztak vysoké úrovně mírového využívání jaderné energie a ionizujícího záření v ČR. Nelze si ovšem zastírat i některé otazníky: kdy a jaký projekt si zvolíme pro dostavbu nových jaderných bloků? Jaké tvůrce, realizátory i investory? Kolik jsme schopni a ochotni vydat za nové jaderné kapacity? Jakou produkční, stavební a kompletační roli v tomto procesu vyhradíme výlučně pro tuzemské průmyslové a stavební firmy? Nové jaderné bloky přijdou na stovky miliard korun. Pokud souběžně chceme investovat i do nových forem výroby a užití energie (fotovoltaikou a eolikou počínaje a lokální energetikou třeba konče), budeme si muset ujasnit, na co naše síly stačí. Co má pro nás větší perspektivu? Zatím máme energie dost. Jak ze stávajících jaderných zdrojů, tak z generačně i ekologicky již překonaných fosilních. Dokonce tolik, že ji můžeme exportovat. Vybudované a provozované kapacity, jež garantují naše energetické jistoty v současnosti, však mají své limity. Konstrukční i provozní. Právě k jejich rychlé a komplexně zvládnuté náhradě modernějšími musí nová norma napomoci. Často a rádi hovoříme o transformaci naší energetiky, o jejím nezbytném nástupu na vyšší nízkokarbonovou trajektorii vývoje. Pro jádro se na počátku prázdnin vyslovil i hospodářský výbor parlamentu. Bez moderní legislativy žádné moderní zdroje nevzniknou. Nový atomový zákon je jedním z předpokladů. /uai/
