Letní turistická sezóna, čas odpočinku a sladkého „nicnedělání“, vrcholí. Pro některé obory to neplatí. Mj. pro energetiku a teplárenství. Energii potřebujeme průběžně celý rok. A léto je zároveň optimální čas pro modernizaci a rekonstrukci energetických a teplárenských zdrojů. Nejenom česká, ale i evropská energetika prochází řadou změn. Na jedné straně se po pařížské konferenci OSN o klimatu (2015) zvětšuje frekvence apelů na její dekarbonizaci, na další ekologizaci dožívajících fosilních zdrojů, na razantnější rozmach fotovoltaiky a eoliky i na maximalizaci úspor a eliminaci ztrát. Ve výrobě, v distribuci a při samotné spotřebě energie. Vědci stále častěji hovoří o nové energetické revoluci. Vládní programy se hemží globálními i lokálními energetickými analýzami a koncepty. Mobilizují se zdroje využitelných investic. Masa zvučných slibů a vizualizací růžových energetických zítřků (stejně jako byrokratických směrnic) bobtná. Někdy jako by přitom neexistovala žádná rizika. Někdy jako by se vytrácel finální subjekt, pro něhož se to vše činí – člověk. Přitom ani v epoše smart a gradující digitalizace jeho úlohu nelze utilitárně zredukovat na dvojpovel: zmáčkni příslušný knoflík a zaplať. Do dalšího rozvoje energetiky promlouvá věda i trh. Názory odborníků ne vždy korespondují s projevy politiků. Voláme po větší liberalizaci energetického sektoru, a zároveň se neumíme oprostit od direktivity v jeho plánování a řízení. Reálné (často i varovné) technické a provozní problémy se některé politické a občanské subjekty snaží „upozadit“ svými (nezřídka krátkodechými) nápady a ambicemi. Příklad za všechny: nikdo si nepřeje emise. Byrokratický ženšen na ně (v podobě emisních povolenek) v tržním prostředí skomírá. Celá desetiletí se pozornost exekutivní i investiční sféry dominantně soustřeďuje na problematiku surovinových vstupů, na procesy výstavby a provozu velkokapacitních zdrojů. Logicky. Chceme-li však doopravdy nastoupit na novou trajektorii rozvoje energetiky, problém nelze zúžit pouze na mediálně vděčné střety uhlí, fotovoltaiky, ropy či jádra. Chceme-li skutečně jednat technicky a ekologicky, kdy zavrhneme předchozí stereotypy a začneme postupovat nově, na vyšší technické a technologické úrovni? Třeba: jak si energeticky a teplárensky poradíme s pyramidami nerecyklovatelného odpadu za městy? Abychom reálně dokázali nastartovat novou epochu energetiky a teplárenství, budeme se muset od řady technických a technologických reziduí oprostit. O novém energetickém myšlení nejenom hovořit, ale především konat. /lav/