Šetřit energií a teplem se musí! Imperativ, který nezpochybní snad nikdo soudný. Každá kilowatthodina proudu, každý joul tepla, které jsme nemuseli draze, složitě a ekologicky nešetrně vyrobit a transportovat ke spotřebiteli, má cenu zlata. Ne každý ale šetřit umí. A určitě se najde řada subjektů (osob i firem), které jsou nad jakoukoliv racionalizaci spotřeby energií a tepla „povznesené“. Čím je přimět ke změně tohoto postoje? Vyšší cenou energetických a teplárenských produktů a služeb? Novými daněmi? Monstrózními marketingovými kampaněmi? Přísnější legislativou? EU rozšiřuje stávající mix nástrojů. Její nejnovější portfolio direktiv k posílení účinnosti a efektivnosti výroby i spotřeby energií a tepla má svou logiku. S péčí řádných hospodářů se však sluší zformulovat otázku: za kolik? Rozuměj: vynaložené práce a investic. Každá koruna vložena do racionalizace výroby a spotřeby musí přinést efekty. I v energetice a teplárenství. Jak v další modernizaci a růstu výkonnosti ekonomiky toho-kterého státu či firmy, tak v ozdravění životního prostředí okolo nás. První ohlasy ukazují, že není a nebude v silách každé evropské země, firmy a domácnosti dostát nemalým nákladům za tento bezesporu pozitivní proces. Pokud země či firma nedokážou předem a komplexně odhadnout všechna rizika exponenciálně se prodražující racionalizace, hrozí bumerangový efekt. Pro exaktní příklady netřeba chodit daleko. Bilionový dotační boom soláru po česku dodnes poslouží jako výmluvné memento. Bruselské imperativy typu „Dosáhněte 27 a ještě lépe 30procentních úspor!“ jsou ambiciózní. Jejich realizace by (při střídmých odhadech) přišla 10,5milionové Česko na 880–900 mld. Kč. Pro ty, kdož neradi velká čísla: inkriminovanými fotovoltaickými panely bychom bohatě nepokryli jen tisíce hektarů dosud obdělávaných polí, anebo si za ně pořídili 4–5 jaderných bloků. Vybudovali bychom za ně i tisíce nových bytů, stovky škol, nemocnic, kilometrů dálnic atd. atd. Šetřit energií a teplem se bezpochyby musí. Ale jen do té míry a za takovou masu prostředků, které jsou reálné. Česká ekonomika šlape. Česká koruna se pomalu vrací zpátky do volného plovoucího kurzu. To však neznamená, že musíme mlčky a bez výhrad přijmout jakýkoliv příkaz kohokoliv a odkudkoliv. Ani si nalhávat, že konečný spotřebitel to vlastně nepocítí. Kdo jiný to ve finále zaplatí? /lav/