Logika věcí i dikce nové Státní energetické koncepce znějí unisono: nemáme- -li v ČR za pár let vynuceně zhasnout, vypnout stroje a zastavit elektrifikované služby, bude nezbytné nahradit dožívající fosilní a jaderné výrobní kapacity. Podíl jádra v národním energetickém mixu má dokonce vzrůst. Jenže: poté co ČEZ v roce 2014 stornoval mezinárodní výběrové řízení na dostavbu JE Dukovany a JE Temelín, tyto záměry se omezily jen na akademické debaty. Podle zasvěcenců: že by současná vláda krátce před volbami přijala strategické rozhodnutí v investičním objemu cca 300 mld. Kč, plus řadu technických, organizačních, legislativních i mezinárodně právních závazků – na to pomýšlet nelze. I přesto začíná nad českým jádrem (a de facto nad celou českou energetikou) svítat na lepší časy. Naposledy je na únorovém Žofínském fóru podpořil premiér Bohuslav Sobotka. A neustrnul jen u pozitiv. Připomněl také investiční rizika při aktuálním nastavení trhu. A přidal „hrozinku“ veskrze českou: chronicky neúměrnou délku povolovacích a schvalovacích procesů. Energetický svět zpozorněl: zvažují Češi výstavbu 1–3 spolehlivých reaktorů (nejlépe III+ generace) doopravdy? Vyroste první z nich přednostně v Dukovanech? Problémů k dořešení je spousta. Primárně: kdo a jak to zaplatí? Zamíří do Prahy pouze zástupci silného tria (americko-japonské společnosti Westinghouse, francouzské EdF a ruského Rosatomu)? Jak se zachová management čínské CGN, korejské KHNP a společného podniku ATMEA? Do voleb zbývá už jen pár měsíců. Příslušnou analýzu by měl i přesto projednat ještě současný kabinet. Nepochybně bude detailní. Bude zahrnovat i reálné návrhy na financování tohoto grandiózního projektu? Při cenách elektřiny pod 50 eur za 1 kWh přešla chuť na podobné experimenty i nejotrlejší investory. Své finanční zdroje přesunuli do vstřícnějších regionů planety. Podaří se Sobotkově kabinetu najít v podmínkách tržní ekonomiky argumenty a nástroje, které nebudou na štíru s principy volné soutěže a nevygenerují v Bruselu novou vlnu odporu „nejaderných“ členských zemí? K problematice dostavby tuzemského jádra je třeba se postavit čelem. A vyřešit masu zcela nejaderných problémů. Včetně Sobotkou kritizovaného zdlouhavého a neefektivního systému schvalování. Stihnou se i úpravy stavebního zákona tak, „aby bylo možné provést územní řízení pro nové jaderné bloky před výběrem jejich dodavatelů“? /lav/
