„Česká vláda schválila miliardy pro vědu! Kabinet projednal věcný záměr zákona o podpoře výzkumu, vývoje a inovací!“ referovala tuzemská média. Co se týká peněz, základní výzkum se bez nich neobejde. Co se ale skrývá za poloanonymním „záměrem zákona“? Verbální ekvilibristika okolo vzniku Ministerstva pro výzkum a vývoj, na jehož bedra hodlá kabinet vložit břímě starostí okolo řízení vědní politiky? Anebo (řečeno slovníkem atletů) jsme už konečně zaklekli do správných startovních bloků? V případě II. varianty: chce vláda integrovat a zkvalitnit dosavadní systém fungování vědy a výzkumu? Chce takto prohloubit jejich (byznysmeny dodnes kritizovanou) kooperaci s výrobní praxí? Dokáže nový úřad zefektivnit financování vědy a výzkumu? Zintenzivnit a zkvalitnit přípravu mladých specialistů pro různé obory vědeckých aktivit? Nezapomenou politici při rozpracovávání nových záměrů, vizí a koncepcí také na eliminaci nynější přebujelé administrativy okolo vědeckého bádání, nad níž pozdvihují obočí i bruselští úředníci? V TT i v kolegiálním odborném časopise Technik jsme na dané téma několikrát hovořili s duchovním otcem budoucího ministerstva – s místopředsedou vlády ČR pro vědu, výzkum a inovace Pavlem Bělobrádkem. Bylo sympatické, že exaktně formuloval nejenom nové úkoly, ale že se dokázal kriticky podívat i na dnešní problémy naší vědy a výzkumu. Badatelé nejsou žádní opuštění a hladovějící sirotci v koutě: jenom stát přispívá každoročně na rozvoj vědy a výzkumu více než 30 mld. Kč. Vydělte si sumu 10,5 mil. obyvatel této země. Cifra 285 Kč na osobu (libovolno zda z kapsy studentky, erudovaného konstruktéra ve firmě či odpočívajícího důchodce) je fascinující. Je logické, že všichni tudíž máme právo dočkat se odpovědi na tři otázky: „A co jsme za to od vědců získali zpět? Čím konkrétně ulehčili naši práci? Jak obohatili náš život?“ Jsou obory, kde se inkriminované odpovědi formulují snáze. A jiné, kde se aktuální a konkrétní fakta získávají obtížně. Kde komparace českého a světového vědecko- -výzkumného poznání kulhá, a to v náš neprospěch. Řadu let k nim patřil i špičkový výzkum v oblasti energetiky. Paradoxně v zemi, která se nostalgicky chlubí Křižíkovou obloukovou lampou se samočinnou regulací nebo Kaplanovou přetlakovou axiální turbínou s možností regulace. Zdá se ale, že i v tomto oboru přichází čas změn. Vzpomeňme alespoň na vírovou kapalinovou turbínu Ing. Miroslava Sedláčka z ČVUT, která dokáže generovat energii i z pomalu tekoucích toků či z mořského přílivu a odlivu, bez ohledu na průtokovou rychlost nebo výšku pádu vody. Anebo unikátní baterii na bázi lithiových nanomateriálů z firmy HE3DA. Nápad měli Češi. Aby se jejich revoluční objev mohl realizovat ve velkých sériích, bylo se však třeba porozhlédnout po zahraničních investorech. Práci vědců sleduje a organizuje řada institucí. Vedle již vzpomenuté vlády a prezidia AV ČR také Grantová a Technologická agentura ČR. Opakovaně bilancujeme, nakolik aktivně se podílíme na práci evropských vědeckých struktur. Pokud starý, opakovaně novelizovaný zákon o vědě (z roku 2002) dosloužil, zformulujme nové a dokonalejší legislativní normy. Neustrněme jen u nich. Buďme k vědě a vědcům velkorysí. Nekompromisně od nich ovšem požadujme i exaktní, v praxi upotřebitelné výsledky. /js/
