Vyspělý stát, resp. jeho instituce, musí mj. věnovat maximální péči ochraně životního prostředí. Právo občanů prožít zdravý a plnohodnotný život znamená dýchat čistý vzduch, pít nezávadnou vodu, jíst zdravé potraviny vypěstované ekologicky akceptovatelnými technologiemi na nekontaminovaných půdách. A když politici nedohlédnou, pak jim to můžeme (demokraticky a zákonným způsobem) připomenout. Zejména tehdy, když se (tu pod pláštíkem „dynamického ekonomického růstu“ a jindy třeba „neviditelné ruky trhu“) některé z těchto principů „upozadí“. Samozřejmě, ekologizace výrob (zejména energií, tepla a řady chemických či metalurgických produktů) není ani snadná, ani levná. A ne každý podnikatelský subjekt je ochoten kvůli ekologii šáhnout hlouběji do kešeně. Stát si v posledním čtvrtstoletí posvítil na zmíněné kvarteto. První výsledky se dostavují. Platí to i pro dopravu? Poslední zjištění ÚAMK ČR jsou nanejvýš varovná. Jejich meritum lze shrnout do 1 věty: v ČR jezdí v současnosti 1 milion (!) automobilů s dieselovým motorem s nefunkčním filtrem pevných částic, anebo rovnou bez něj. Převedeno do celorepublikového transportního měřítka: je to cca 20 % všech vozidel, která se každý den objevují na všech typech našich komunikací. Jak se to týká našeho zdraví a životního prostředí? Demontovaný nebo chybějící filtr generuje do ovzduší až o 90 % více sazí, různých síranů, dusičnanů, solí, kovů a karcinogenních částic. Motorářská a palivářská lobby asi namítnou, že výsledky jednoho průzkumu nelze absolutizovat. Vytrvají u tohoto názoru, když zjistí, že „premianty“ se stali pražští šoféři (ale jen s 22 % funkčních filtrů pevných částic)? A jak se zatváří na pouhopouhých 7 % (!) v metropoli jižních Čech? První obhajoba hříšníků je sice srozumitelná, avšak nadále nepřijatelná: „Filtry jsou drahé a v autě vydrží jen omezenou dobu!“ Podle typu vozidla i zařízení mohou řidiče přijít až na 100 000 Kč. Jenže: na kolik vyjde léčení jednoho občana trpícího rakovinou plic, když tuto osobní i rodinnou tragédii necitlivě přesuneme výlučně do roviny pekuniární? Čech má zlaté ručičky, nějak si poradí. Ano, i ucpaný filtr lze ošetřit metodami Pata a Mata. Od pokusů o neodborné čištění přes amatérské navrtávání průduchových otvorů až po nekompresní likvidaci „celé té drahé roury“. Ekologickou zátěž to nevyřeší. Jen prohloubí. Inspektoři životního prostředí sledují energetické, teplárenské, hutní či chemické subjekty. Pokutují je za porušení platných norem. Jaká exaktní opatření stát ale příjme vůči stále hustší a (jak ukazuje citovaný průzkum ÚAMK ČR) i nebezpečnější dopravě? Velké průmyslové firmy přiměl investovat miliardy do filtrace, nových kotlů, popílkového hospodářství, ukládání odpadů atd. Domácnostem nabízí na pořízení a provoz moderní otopné techniky velkorysé dotace. Ekologičtí aktivisté v médiích bez skrupulí pranýřují i starou babičku v Poslední Lhotě, jejíž komín čoudí. Na silniční piráty že by nám došel dech a síly? Nejde o žádný marginální problém. Podle zdravotnických studií, lidé dlouhodobě vdechující kontaminovaný vzduch se vystavují zvýšenému riziku onemocnění rakovinou. Mávat do televizních kamer z ochozu chladicí věže už beztak ekologizované elektrárny je snazší, než se chlapsky postavit tváří v tvář ekologické hrozbě na silnicích? /uai/
