„Solární energetice patří budoucnost!“ Chytlavé moto, které stálo u kolébky boomu zelené energie a pod něž by se mnozí podepsali i dnes. Nejenom ekologičtí aktivisté, politici na předvolebních setkáních s voliči, nebo oboroví byznysmeni. Méně už ti, kteří (ač netázáni) museli (a dodnes musí) přispívat na veleštědré dotace do nekonečně trvajícího „rozjezdu“ tohoto energetického segmentu. Ona poslední skupina, to je (mimochodem) každý jeden z nás. A hned dvakrát. Ponejprv jako plátce daní, z nichž stát vyděluje dotační miliardy pro solární barony, a po druhé jako individuální spotřebitel energie, resp. plátce faktur energetickým společnostem. „Fotovoltaika nikdy nenahradí uhlí, ropu a jádro!“ Ani dnes nepatří podobně skeptické názory mezi diskusní sirotky. Jejich autoři mají nepochybně pravdu co do podílu a spolehlivosti zelené energie na zabezpečování základního výkonu velké energetiky. Vědeckotechnický rozvoj už sice upřel zraky na nízkouhlíkovou energetiku, na zvyšování účinnosti fotovoltaických a fototermických zařízení, na zrod a vývoj moderních akumulačních systémů, ale základní fyzický handicap soláru (jeho závislost na výskytu a intenzitě slunečního záření) zatím nezdolal. To ovšem neznamená, že současná (průběžně inovovaná) fotovoltaika a fototermika nejsou s to (a to již v dohledné době) zasáhnout do produkčních bilancí tzv. malé energetiky. Na solárním kolbišti je živo. Nezpůsobil to pouze dravý nástup čínské produkce v branži. A živou vodu nepředstavují ani pokračující dotace v některých zemích nebo pád kdysi závratných cen fotovoltaického a fototermického hardwaru. Vedle nové výstavby a skupování solárních parků na oborový trh snad už definitivně vstupuje skutečné Veličenstvo – individuální (chcete-li drobný) solárník. Soudě podle rozšiřujícího se produktového portfolia výrobků a s nimi spojených služeb preferuje střešní instalace, fasádní solární systémy, velkokapacitní baterie aj. A že tento trend zasáhl i do českých a moravských luhů a hájů, o tom svědčí nabobtnávající adresář specializovaných tuzemských firem. Zainteresovanému občanovi zabezpečí nejenom potřebnou techniku, ale i její montáž a nezřídka i administrativní agendu. Doslova: na klíč. To je nepochybně pozitivum. Stejně jako pád léta zdánlivě nerozrušitelných byrokratických bariér. Mlýnské balvany na krku fotovoltaiky a fototermiky padají. Vzpomeňme alespoň reálnější novelu energetického zákona nebo eliminaci přežilého požadavku na speciální licence pro solární zdroje do 10 kW. Na ekologickou fotovoltaiku lze také čerpat peníze z programu Nová zelená úsporám atd. atd. S jásotem záhodno ještě posečkat. Inspirujeme se v technicky vyspělém ve světě. O tom není pochyb. Nikoliv ovšem úplně a nikoliv co nejracionálněji. Opět jeden příklad za všechny: na legislativní ošetření a potřebné technologie přešlapuje net metering. Osvědčil se ve světě. Umožňuje, aby provozovatel malého fotovoltaického zdroje mohl vyrobenou čistou energii efektivně spotřebovávat a její přebytky neméně efektivně nabízet do sítě. Reálná praxe (krůček po krůčku) napravuje některé excesy předchozí etapy tzv. solárního boomu po česku, z počátku nynější dekády. Nepodléhejme předčasnému uspokojení. Hledejme v cizině další sofistikované vzory a implementujme je co nejsmysluplněji. /uai/
