„Další ropná krize je za humny,“ varují kolegové v renomovaném magazínu Bloomberg Business. Za její deus ex machina označují dynamický nástup elektromobility. Nejdříve v průmyslově vyspělých a poté i v rozvojových státech. Loňský a letošní propad cen fosilních paliv (zejména ropy a plynu) může být razantnější. A poptávka po autech se spalovacími motory dokonce zkolabovat… Žádný seriózní energetický expert neumí a nechce věštit z křišťálové koule. Nakolik lze věřit této prognóze? Jak je to dlouho, co i přední oborové tituly přetiskovaly srdcevoucí analýzy a apely typu Tenčí se zdroje uhlí a ropy!, nebo Lidstvo se musí naučit žít bez plynu!, event. Zásoby uranu vydrží maximálně do roku 2050! Realita je postupně nalomila. O zásoby paliv ve sféře energetiky a teplárenství se však nepřičinily žádné zásadní objevy a vynálezy. Spíše aktivity geologů. A také šetrnější a odpovědnější přístup k exploataci fosilních surovin. Energetici se ani po Kjótu ani po Kodani ani po prosincové Paříži ještě stále a definitivně neodpoutali od zastaralé energetické a teplárenské koncepce na bázi těžby a spalování přírodních materiálů, od všudypřítomných emisí. Přechod na nízkouhlíkovou trajektorii v globálním měřítku je ve velkovýrobě elektřiny a tepla zatím daleko. Přesto si úvaha redakčního týmu Bloomberg Business pozornost zaslouží. Potvrzuje, že už došlo aspoň automobilovým bossům: pokud chtějí v zostřujícím se konkurenčním boji na trzích obstát, musí hledat nová a progresivnější konstrukční, výrobní, provozní a také pohonná řešení. Elektromobilita je jedním z nich. Dlužno dodat: ekonomicky, ekologicky i uživatelsky nejperspektivnější. Minimálně do roku 2030 či 2040, dokud oborový výzkum plně nezvládne přechod na vodíkové pohony a na vodíkovou energetiku vůbec. Po zeměkouli jezdí více než 1 miliarda aut. Počet hybridních a „čistých“ elektromobilů zatím sotva udolal hranici 1 milionu kusů. Pro konzervativní zastánce dopravní techniky se spalovacími motory jen malý důvod k znepokojení. Zatím. Co by jim určitě nemělo uniknout, to je globální rozměr nástupu elektromobility: od progresivně uvažující Kalifornie přes rozhoupávající se Evropu až po dynamický Dálný východ, včetně obou ekonomických gigantů Číny a Japonska. Dnešní „auto do zásuvky“ je ještě drahé. Jeho dojezdový rádius graduje pomalu. Systémy palubní akumulace proudu jsou zbytečně masivní a funkčně limitované. To vše jen – zatím. Konstruktéři a výrobci elektromobilů už mají na své straně zákazníky, kteří chtějí technicky moderní, nákladově a ekologicky akceptovatelnou dopravní techniku. A krok za krokem získávají také podporu vlád a bank. V některých státech nástup elektromobility umocnily štědré dotační programy. Když na počátku minulého století odstartovaly první dálkové závody automobilů (třeba Peking-Paříž), ve startovní listině bylo i několik vozidel s elektromotorem. Tehdy: technické rarity bez šancí. Ale cožpak se stejným despektem řada dobových „osvícených“ hlav nepohlížela i na „nesmyslný“ výzkum manželů Curieových s jakousi radioaktivitou? Na „neperspektivní“ pokusy napojit New York a další americká velkoměsta na jakési soustavy centrálního vytápění? Či na „marná očekávání“ přenášet lidský hlas a hudbu na velké vzdálenosti jakýmsi radiopřijímačem? /cer/
