Cizím rozhovorům se naslouchat nemá! Kam ale před nimi utéci v zubařově malé čekárničce? „Lidi dneska kradou jako straky, pane. Co není večer přibité nebo zabetonované, to ráno nenajdete. Proč by si netroufli i na drahou elektřinu. Možná si řekli: kvůli pár korunám bohatý ČEZ nezkrachuje.“ „Pane, slušný člověk nekrade. A slušná firma dvojnásob. V té relaci říkali, že jen ČEZ každý rok provede na 7000 kontrol, když má podezření na neoprávněný odběr,“ pravil starší muž s bílým kapesníkem v ruce. „A co zjistí?“ vyzvídal soused, zatím poslední příchozí. „Takřka na polovině kontrolovaných odběrných míst se jeho podezření potvrdí.“ „Tak to už není dobré. Koho načapali naposled?“ „Jakéhosi důchodce ze západních Čech. Prý šlo o černý odběr hned za několik let. Příjmení ale nezaznělo.“ „A k jaké sumičce se onen šizuňk dopracoval?“ „Škoda se údajně vyšplhala na statisíce.“ „Pane, vy jste samé prý a údajně. Takže: tomu chlapovi to dokázali a soud ho odsoudil? Anebo se to někde zadrhlo?“ „Prokázali. Akorát že dotyčná kauza dospěla až k Ústavnímu soudu v Brně.“ „Teď už jste mne zmátl docela. Takže ještě jednou: porušil chlap zákon, anebo neporušil?“ „Porušil. I podle Brňáků. Nikdo mu taky nehodlá nic odpárat. Musí se mu ale přesně dokázat, kolik proudu odebral na černo.“ „A jak by si to ti lidé v talárech představovali? Myslím technicky? Víte, já sloužil celý život u plynáren. Ale ani tam jsme nikdá nemontovali dva měřáky najednou: jeden pro slušné lidi a placenou spotřebu a jeden pro zloděje a nakradenou surovinu.“ „To nikdo nepožadujete ani teď. Nicméně, ČEZ i nižší soudní instance si budou muset lámat hlavu, jak to doměřit znova a bez zpochybňování. Paušál podle jakési vyhlášky se prý nehodí.“ „Takže: nový příchod inspektorů, nová fakturace, nová soudní jednání, nové znalecké posudky atd. atd.? – Absurdistán po česku!“ „Nevím, jak si s tím poradí. Možná to vypočtou podle nějaké odběrové historie místa nebo podle počtu a velikosti namontovaných jističů. Bůh suď!“ „A až to bude jasné, zloděj se bude opět odvolávat málem do Štrasburku, soudní znalci znovu popisovat stohy papíru a slušné lidi tohle všecko akorát znechutí.“ „Hádám, že takové škody se podaří vymýtit až s nástupem smart energetiky. Furt o ní čtu v novinách. Nové aparatury prý dokážou nejenom vybrat nejlepší tarify, a tím zlevnit odběry. Zároveň přesně změří, kdo, kde, kolik a čeho odebral. Ty už se obelhat nepodaří.“ „Jestli vy nejste skalní optimista?! – Že by zloději v Čechách odolali pokušení?“ „Nevím, nevím! Ruku bych za to do ohně asi nedal. Na druhé straně si říkám, že výrobci a prodejci energie nebudou naivní, aby se proti podobným existencím nezabezpečili! Vidíte sám, když se někdo obrní hroší kůží, skončí to až u nejvyšší soudní stolice v zemi.“ „Já jsem právní laik, pane. Na mně to působí, jako kdyby se paragrafy zlodějů vlastně zastávaly: chlapče, děvče – sice jsi kradl/ /kradla, ale nikdo nevíme, kolik přesně. Takže dostaneš novou šanci… Nespustil nějaký samozvaný ochránce pohotově písničku o presumpci neviny?“ „Teď už jste to, pane, přepískl! Zloděje se nikdo nezastává. Žijeme v právním státě. Vina musí být pachateli dokázána. Na chlup přesně.“ Netuším, jak jejich debata pokračovala. Řada přišla na mne. A na zubařském křesle mívá našinec jiné starosti /cer/
