Pokračující cenové a těžební excesy na trzích s ropou a s uhlím nejsou ani náhlý, ani osamocený ekonomický jev. Nutí k hlubšímu zamyšlení a k zásadním reakcím. Pravda, některé z nás, zejména motoristy, dočasně nízká cena ropy potěšila a ponoukla k větším nákupům pohonných hmot i k počtu ujetých kilometrů. Jiné svými dopady poškodila. Bylo by zjednodušující mávnout nad cenovou a těžařskou houpačkou ropy a plynu rukou: to vše už tady přeci bylo! Ano, svět už zažil ledacos. Třeba šokový skok ceny ropy a nedostatek benzínu v 70. letech 20. století. Dlouhé fronty automobilů s prázdnými nádržemi u benzínových pump. Administrativní omezení pro jízdy vozidel. Tu s lichou, tu se sudou cifrou na konci poznávací značky. A na obou březích Atlantiku. Hloupý své chyby opakuje, moudrý se z nich poučí. Platí to i v případě fosilní energetiky? Zatímco řada subjektů (a nejenom ve vládách průmyslově vyspělých států, ale i v managementu firem) si vyvodila patřičné konsekvence a investovala nemalé prostředky i úsilí do hledání alternativních cest a nástrojů, jak zabezpečit své energetické potřeby, jiným po čase otrnulo a bez skrupulí opakují předchozí chyby. V americké politické ekonomii se pro tyto subjekty ujal termín downshifters. Bylo by zajímavé nahlédnout do učebnic dějepisu našich pravnoučat na začátku 22. století (pokud je budou v oné době ještě používat v papírové tištěné podobě). Jakého poučení se jim dostane o myšlení a činech praotců před 100 léty? Podobně jako nám o roce 1916? O kruté válce, kterou tehdy lidé vedli? O obřích migračních tocích? O nemocích, hladu a strádání, jimiž byly vystaveny mnohé národy? Doufejme, že nás si spojí s demokracií a s humanitou, s řadou nových objevů a vynálezů, jež postupně kultivovaly celou planetu. Nepochybně nás i odsoudí. Mimo jiné za náš přezíravý postoj k přírodě a k ochraně životního prostředí, za vyčerpání řady nerostů pro zbytečně primitivní (leč úzce ziskové) energetické, dopravní a metalurgické procesy. Budou se oprávněně tázat, proč jsme poškozovali atmosféru, když dobová věda a technika už nabízely jiná (čistší a úspornější) řešení? Proč jsme včas a v potřebném záběru netransformovali svou energetiku a dopravu, ale i celou ekonomiku do progresivnější a zdravější podoby? Skeptici jsou zajedno: „Všechno nové je jen dobře zapomenuté staré!“ Poslední cenový a těžební kolotoč fosilních energetických zdrojů je varovným mementem i razantní pobídkou pro nevyhnutelné změny našeho chování a jednání. Hra se slovíčky, zda stojíme na konci industrializační revoluce, anebo už na prahu nové ekonomické epochy, není východisko. Zásadní je: co nejdříve ukončit staletí zhoubné dominance uhlovodíků. Už nevystačíme jen s dalšími pyramidami politických apelů a novel stávajících zákonů. Principiálně musíme změnit způsob našeho každodenního života i práce. Transformovat existující výrobní bázi, infrastrukturu i sociální nadstavbu. Začít nově formulovat materiální hodnoty a životní cíle a v jejich duchu také vychovávat generace našich nástupců. O nové a zdravější energetice a dopravě lze donekonečna psát reálné i pseudovědecké elaboráty. Přepočítávat ceníky ropy a uhlí. Pronášet plamenné projevy. Především je už nutné začít přemýšlet a konat. Jinak než doposud. /bs/
