„Promiňte, já se kvůli nižšímu exportu české elektřiny a hlavně kvůli menším ziskům energetických baronů nerozpláču!“ pravila nonkonformně v jinak seriózní debatě o perspektivách nefosilní energetiky jedna mladá dáma. Očividnou náklonnost ke všemu zelenému, co bylo v sále řečeno a demonstrováno na grafech už před jejím vystoupením, neskrývala ani za mák: „Balík peněz za vývoz české elektřiny nemůže být argument. Pro skutečné ochránce životního prostředí vždy byl, je a musí zůstat nemravný!“ Odhad, že propad loňského exportu elektřiny z titulů výrobních výpadků hlavních zdrojů se vyšplhá bratru na 25 %, ji očividně iritoval:„ Pokud by se energetičtí bossové chovali jako správní hospodáři, k žádným vynuceným stop-stavům a k drahým opětovným kontrolám zařízení i dokumentace dojít nemuselo. Nezdržujte nás, občany, přepočty, kolik reaktorů a kolik stovek hodin stály mimo provoz. Spíše nám odpovězte, zda lze v této zemi na jádro spoléhat! Kdo konkrétně zavinil, že se ČR vloni na podzim na desítky hodin proměnila v importéra energie z ciziny? Pokud i tuto kauzu energetičtí baroni zametou pod koberec, pak už naší staré, málo ekologické, surovinově neúnosné a kapacitně předimenzované energetice nepomůže zhola nic!“ Potlesk v sále byl vlažný a krátký. Emoce a černobílý přístup k realitě nikdy nebyly a nejsou dobrý pomocník. Nikdo také s mladou dámou nepolemizoval. Výpadky výroby a několikaměsíční neplánované odstávky jaderných bloků v Dukovanech a v Temelíně byly a jsou realita. A především velký šrám na dosavadní bezúhonné prestiži české jaderné energetiky. Vyjádřeno v číslech a vztaženo pouze na pokles exportu tuzemského proudu: řeč je o minimálně 12 TWh. Větší propad obchodníci s elektřinou v novodobé historii ČR zaregistrovali pouze jednou, a to v roce 2008. Na jejich obranu budiž ale objektivně řečeno, že tehdy se to stalo pod tlakem globální finanční a ekonomické krize. Rok 2015 však experti označují mimo jakoukoliv pochybnost (jak v tuzemském, tak v globálním makroekonomickém měřítku) za dobrý. Dokonce za mimořádně dobrý… Stav, kdy je dočasně mimo provoz až 1500 MW výkonu (v daném případě jaderného), musí přimět k zevrubným analýzám a především k razantním preventivním opatřením rovněž politiky. Bylo by však hrubým zjednodušením a zkreslením faktů, pokud by vina padla výlučně na triko dukovanských a temelínských montážních týmů, které prováděly standardní a dlouhodobě plánované výměny paliva. Třeba dospět k meritu problému a k jeho řešení. Patrně nepostačí jen hlasité mediální přísliby: „Letos všechno doženeme!“ příp. „Vyrobíme nejméně 32,7 TWh jaderného proudu?“ Naše babičky sice říkávaly: „Sliby nikoho neurazíš!,“ ale taky jedním dechem dodávaly: „Dožijeme, uvidíme!“ Causa výpadků výroby a exportu elektřiny z malé, surovinově limitované ČR vygenerovala velké účetní ztráty. Zároveň posloužila jako další voda na mlýn všem kritikům dotyčných vývozů a domácí jaderné energetiky vůbec. Jaké závěry vyvodí ze smutné reality vláda a oborově příslušné ministerstvo? A nedozrál už také čas k serióznímu zamyšlení o potřebnosti a reálných možnostech exportu české energie? Bez ohledu, že máme dlouze připravovanou, novotou vonící Státní energetickou koncepci /kar/
