Dlouhé roky bylo vyústění „causy odpady“ jasné: na skládku s nimi! A třídění a recyklace? Zbytečné zdržování… Ty časy už pominuly. Odpad (libovolno zda výrobní či komunální) je dnes cenný zdroj řady stále dražších surovin. Zaslouží si maximální recyklaci. A co už nedokážeme ekonomicky a ekologicky smysluplně využít, to by mělo směřovat do spaloven a posloužit k výrobě elektřiny a tepla. Některé přemýšlivé a šetřivé státy (jak v německy hovořícím regionu za humny, tak ve Skandinávii) to objevily již dávno. U nás odpad nezřídka generuje problémy. Nejenom plýtvajícím firmám a občanům. Pouze pro hrstku podnikatelských subjektů se „odpady-pěkně po staru“ staly a jsou zdrojem nemalých příjmů. Nic proti poctivým a zákony této země respektujícím podnikatelským iniciativám. Čas pro radikální nápravu současného status quo však dozrál. A nejen proto, že to po nás požaduje Brusel, resp. že přijímá řadu opatření a norem, které zásadním způsobem transformují předchozí zvyklosti a postupy při nakládání s odpady. Občan, jenž odpad netřídí, se jim bude muset zanedlouho podrobit. Chtíc-nechtíc. Kupříkladu ve zvýšených platbách za odvoz halabala navršených kontejnerů a popelnic. Řada radnic už varuje nahlas: Netřídíš, připlatíš si!, příp. Vyhazuješ odpady na divoké skládky, vystavuješ se razantnějšímu postihu! Proč ne! Dvojnásobky, trojnásobky současných tarifů za nevytříděný odpad ukázní (doufejme) nejednoho plýtvala. Vybrané sumy navíc jistě posílí obecní rozpočty a přispějí k zabezpečení řady potřebných projektů pro všechny občany. Na druhé straně je nelze ani plošně, ani termínově absolutizovat. Účinnost nových vyhlášek a sazebníků bude limitována okamžikem, kdy se i ČR bude muset připojit k celoevropskému embargu na skládkování odpadu vůbec. Žijeme v české kotlině. Nové sazebníky podle nových ministerských vyhlášek ještě nevstoupily v platnost, přesto už padají zpochybňující dotazy. Jak se budou tříděné a nevytříděné odpady kupř. vážit a evidovat? Nebude přece jen výhodnější zůstat u kalkulace podle litráže (resp. objemu) popelnic a kontejnerů nebo podle počtu členů domácností? atd., atd. Samozřejmě, pro někoho příplatek je a bude významný problém, pro jiného marginální. Tak či onak neřeší finále „causy odpady“: co si počít s jinak už nevyužitelnou masou materiálu? Skandinávci, které nebude nikdo jistě podezírat z neekologického cítění a jednání, v tom mají jasno: nerecyklovatelný odpad musí do nejbližší spalovny. Některé švédské a dánské spalovny se dnes dokonce potýkají s nedostatkem této vyhledávané suroviny doma a přistoupily k importu termicky využitelného odpadu z marnotratné ciziny. Že se věnujeme málo voňavému a nicotnému problému zbytečně detailně? Nuže, co Čech (nebo Češka) to 503 kg odpadu ročně. A chcete-li statistiku tříděného odpadu, separuje se jen polovina této masy (konkr. 205 kg/rok). Když sáhneme po kalkulačce a vynásobíme si pouze tyto dvě cifry počtem obyvatel ČR, rázem se ocitáme ve zcela jiné kategorii. Nejenom odpovědní činitelé ministerstev, hejtmanství a konkrétních radnic si musí uvědomit, že odpad na skládku nepatří. Týká se to každého z nás! /cer/