Podvečerní příměstský vlak byl zase přeplněný. V tlačenici lze na smartphonu proletět očima leda poslední várku pošty a firemních pozvánek. Soused přes rameno nezastíral zvědavost: „Taky dělám do energetiky. A taky tonu v záplavě nejrůznějších pozvánek na konference, prezentace a semináře. Už na ně nereaguji a nikam nechodím.“ „Proč?“ zmátl mne svou neomaleností. „Registrujete, že o energetice hovoří a píší stále titíž lidé a stále totéž: vize a koncepce, prolomit, či neprolomit limity na uhlí, dotovat, či nedotovat zelenou energetiku, emise a bezzubé povolenky, vysoké ceny za energie, nezájem mladých o energetiku a teplárenství…“ „Zjednodušujete!“ namítl jsem. „To všechno jsou vážné problémy a řešit se musejí!“ „Ano, ale pouze očima dnešní politické garnitury. Nemálo si jich nadrobila (anebo nechává přerůst přes hlavu) sama. Vybavíte si z poslední dekády nějaké exaktní rozhodnutí (ať už vlády nebo příslušných ministerstev), jež by pohnulo kterýmkoliv z letitých energetických a teplárenských problémů? Co od dob Temelína a Dlouhých Strání alespoň nastartovalo nějaký velký energetický projekt? Co ulehčilo od každodenních problémů s energiemi manažerům v branži? Kupí se jen sliby, zvětšuje se další agenda a stohy formulářů...“ Pokusil jsem se vysoukat z paměti aspoň hrstku vládních rozhodnutí z poslední doby. „Fajn, jako telefonní seznam by to obstálo. Vžijte se ale do kůže ředitele některé strojírenské fabriky, elektrárny nebo teplárny. Jak konkrétně mu ony koncepce, vize a jiná úřednická sláma pomohly zaplatit mastné faktury za spotřebovanou energii a suroviny? Jak má odpovědět na dotazy majitelů, do čeho bude v podnikové energetice efektivně a s přiměřenou dobou a mírou návratnosti investovat příští a přespříští rok? Čím může při přetrvávajících problémech na českém i evropském energetickém trhu přesvědčit zahraničního investora, aby vložil prostředky právě do jeho energeticky nejisté firmy a země?“ „Mohlo být i hůře,“ pokusil jsem se o cha- bou obranu. „Nepochybně. Ale taky lépe! – Sledujete americkou, indickou nebo čínskou energetiku? A jak promyšleně si v branži vedou Finové, Francouzi nebo Britové? Mimochodem: tahle trojice zemí patří do stejné Evropské unie… Je to v lidech, pane. V těch, co mají kompetence, ale bojí se rozhodnout o reálných projektech s časovým přesahem za čtyřletý horizont jejich volebního období. Ale i v nás, co od nich důsledně nepožadujeme konkrétní rozhodnutí a konkrétní skutky. Nekonečné vize a koncepce mašiny neroztočí a světla nerozsvítí! Politiky jsme demokraticky volili v demokratických volbách. Platíme je (a myslím, že skvostně) z našich daní. Máme právo od nich požadovat, aby začali plnit své předvolební sliby. A to i v energetice. Aby za nimi nezůstaly jen hromady prázdných hrníčků od kafe a kopce makulatury z nejrůznějších porad, konferencí a seminářů. Výmluvy, že ‚To, či ono ať si rozhodne až příští vláda (vlády)!‘, event. že ‚Za 4 roky se spousta věcí stihnout nedá!‘ bychom jim měli a priori odmítat. Kdy jindy, než teď a kdo jiný, než my, společně, musíme problémy exaktně pojmenovat a řešit. I Barack Obama bude zakrátko odcházet. Ale co se týká energetiky – s čistým stolem. Nelze donekonečna žít z podstaty. Ani z energetického dědictví po otcích a dědech…“ Vystoupil v Českém Brodě. /uai/
