Nedávná zpráva o zahájení výstavby PST transformátorů (Phase Shifting Transformers) ve stanici Hradec u Kadaně je z technického a organizačního hlediska pozitivní sdělení. Svědčí mj. o pokračující snaze ČEPS zabezpečit zdejší výrobní i terciární sféře maximální spolehlivost dodávek energie bez ohledu na její (nezřídka kalamitní) přetoky přes naše území. Lokalizace obou složitých zařízení (mimochodem za cca 2 mld. Kč) na česko-německém pozemí je němý a zároveň nanejvýš výmluvný důkaz, kdo a čím naši přenosovou soustavu ohrožuje. A že tak nečiní první rok je nabíledni. Nejenom pro lidi z branže, ale i pro všechny, kdo tvrdili, že boom zelené energie (kupř. z obřích eolických parků v Severním moři) je vzor, jenž bychom měli co nejrychleji následovat a implementovat do našeho národního energetického mixu. Když před časem jistý vládní činitel zformuloval osobitou myšlenku, že by nám (patrně z edukativních důvodů?) neškodilo prožít si alespoň krátký black- -out, nejednomu čtenáři TT při jeho slovech proběhl mráz po zádech. Pravda, i malé dítě se učí chybami. Jenže každý black-out (bez ohledu na velikost a dobu trvání) znamená těžké narušení chodu průmyslových podniků, fungování úřadů, škol, nemocnic, ale i domácností. Škody, které za sebou zanechává, mají dvojí rozměr: morální a materiální. Miliardy korun za hmotné úbytě by se časem uhradily. Ztráta důvěry ve spolehlivost práce a profesionalitu energetiků by trvala podstatně déle. Je správné, že se management ČEPS k citovanému projektu odhodlal. Po spuštění PST transformátorů budou moci jeho dispečeři pohotověji a efektivněji řešit bezprostřední problémy v síti (aniž by je způsobili sami) a také eliminovat rizika zavlečení velkých systémových poruch ze zahraničních do tuzemské sítě. Nasazení PST transformátorů i na německo- polské hranici pak napomůže stabilizovat tranzitní toky v celé střední Evropě. Definitivně potvrdí neutěšený stav evropského energetického trhu a vztahových poměrů na něm, a to i v očích energetického laika. Vedle otázky, jak je vůbec možné, aby energetika jednoho státu opakovaně ohrožovala energetické soustavy jeho sousedů, na přetřes nutně přichází věrohodnost a odborná způsobilost viníka tohoto absurdního stavu. Politici se budou nepochybně hájit tím, že na složitou problematiku (a nejenom za dnů s razantními výkyvy produkce a spotřeby energie) upozorňovali partnery v Berlíně bezpočtukrát. Výsledek je ovšem hubený: slibů spousta, efektivní náprava zatím žádná. I proto si musíme připlatit za PST transformátory. Když se českým žákům na hodinách fyziky vysvětluje, co je to elektřina a že ji zatím neumíme ve velkém objemu skladovat (pročež musíme její produkci optimálně slaďovat s její aktuální spotřebou), chápe to každý. Nedozrál čas, aby si podobnou lekci zopakovali rovněž jejich otcové (politici, byznysmeni a lobbisté za tzv. zelenou energii)? Zamyslet by se měla i naše legislativní fronta: chceme moderní, spolehlivě fungující a kapacitně větší přenosovou soustavu. Pak ale nestačí, abychom shromáždili pouze nezbytné prostředky, techniku a odborníky. V neolympijských disciplínách „Zřízení 1 km přenosové soustavy“, nebo „Výstavba 1 nové přečerpávací vodní elektrárny“ se už léta pohybujeme na chvostu pelotonu vyspělých zemí. Čím a jak to napravíme? /uai/
