Pokračující polemika okolo prolomení (či naopak zachování) limitů na podkrušnohorské uhlí se už řadě občanů slila do jedné amorfní, málo přehledné směsice. Těžko je za to odsuzovat. Jednou miliony tun prašného paliva nutně potřebujeme. Ihned na to že by měly zůstat, kde jsou a jiřetínské baráky jakbysmet. Do třetice zazní mediální horory o drahém teplu, krátce poté, co se prosadí odpůrci těžby. Eventuálně je servírována mana nebeská v podobě zelené energie, kam jen oko dohlédne… Každému serióznímu celospolečenskému rozhodování (a nejenom o milionech tun suroviny) musí předcházet zevrubná analýza a seriózní predikce všech důležitých faktů a trendů. Doma i ve světě. Je správné, že odboráři a zaměstnavatelé přinutili v tripartitě koaliční vládu, aby si je konečně opatřila. Nejednoho občana přitom napadlo, proč použitelné údaje příslušný resort (v daném případě MPO ČR) nepoložil na jednací stůl už od prvopočátků. Se vzrušenými emocemi před televizními kamerami, s jíz- livým špičkováním na adresu tzv. severočeských uhlobaronů, ani s účelovou demagogií se seriózně přemýšlet (a tím méně jednat) nedá. Zaznít musí všechny kompetentní názory. I proto by ministerští úředníci a citovaná tripartita měli vzít v potaz rovněž stanoviska teplárenských bossů. Pokud tuzemské teplárny spolykají na výrobu tepla a teplé užitkové vody cca 17 % celkové spotřeby hnědého uhlí, pak jsou nanejvýš důležitý účastník každého jednání. Současných i budoucích. Kvalifikované rozhodnutí bez nich nelze ani přijmout, ani realizovat. Nikdo nebude oponovat zeleným, že leckteré technicky i technologicky zastaralé výrobny tepla a teplé užitkové vody tu už dávno být neměly. Že tato země, její průmysl i terciární sféra, měla už před léty přikročit k zásadní transformaci dominantně fosilní energetiky a teplárenství směrem k bezuhlíkovým formám a zdrojům. Na druhé straně: když zelení viděli nemohoucnost střídajících se politických garnitur s problémem dekarbonizace účinně pohnout, proč nenabídli vlastní technicky i ekonomicky propracovaná a proveditelná řešení? V TT jsme v minulých měsících opakovaně psali o aktualizaci Státní energetické koncepce (ASEK). Bez urážky: pro nejednoho čtenáře se stala čímsi na způsob paní Colombové z amerického seriálu. Hovořilo se o ní div ne v každé jeho kapitole, ale vidět ji neviděl nikdo. Teď už ASEK máme a na veřejnost také prosákla první hrstka výhledů, jak řešit aktuální i nastřádané problémy. Některé (v prvotní podobě a v rámci nově se formujícího národního energetického mixu) možná vyvolávají třes rukou. Vztaženo na severočeské uhlí: pokud plánujeme postupný pokles jeho těžby a spotřeby, tušíme detailně, kdy, čím konkrétně a za kolik je nahradíme? Kdo, kde a jak bude vyrábět teplo pro statisíce rodin připojených na CZT v roce 2020, 2030 či 2040…? Mnohaslibné projevy politiků, mediální kampaně typu Nová zelená, příp. netržní dotace – tu na solár, tam na izolace objektů, onde na nová okna nebo na nový kotel to bezezbytku nezajistí. ASEK, ne ASEK – bez podkrušnohorského uhlí se ještě dlouho neobejdeme. Podle pana prezidenta Miloše Zemana politici vždy volí mezi dvěma zly. Pro jaké se rozhodnou v tomto případě? /uai/
