V 90. letech na české kancelářské stoly dorazila pomůcka, která už je neopustila: počítačová myš. I když její nástup ve velkém u nás začal s nástupem systému Windows, za historií myši se musíme vypravit do počítačového starověku: do „zlatých“ let šedesátých. Zdá se vám, že v šedesátých letech ještě nemůžeme mluvit o počítačích? Vybavují se vám obrovské sálové počítače (americký ENIAC a britský COLOSSUS)? Máte pravdu, ale jen částečnou. To, co se děje v padesátých a šedesátých letech, je totiž začátek počítačové revoluce, která výrazně změnila svět druhé poloviny 20. století a především století naše. A tak v roce 1963, do kterého zavítáme, jsou počítače sice pořád ještě výhradně záležitostí několika málo odborníků, ti si zato užívají: na MIT už hrají první videohru Spacewar, AT&T už zkonstruovala první modem, počítače se spojují do sítí a existovala tabulka znaků ASCII v téměř dnešní podobě. Ani ne čtyřicetiletý výzkumník Douglas Engelbart se zabývá ambiciózním úkolem: chce, aby počítače mohly sloužit přímo ke zpracování informací a jejich prezentování. Věřil, že lidská spolupráce s počítači je klíčem k rozvoji technologií. Podle jeho vize by počítače měly navrhovat další počítače. K tomu je ovšem bylo nutné nejprve vybavit dostatečným množstvím dat. A to pokud možno jednoduše a rychle. Engelbart ve svém odborném článku „Augmenting Human Intelect: A Conceptual Framework“ představil vizi, jak může právě počítač pomoci expanzi lidské schopnosti zpracovávat informace, tedy jak zvýšit schopnosti lidského mozku. Se svým výzkumným týmem v Augmentation Research Center pracoval na vývoji On-Line Systému (NLS). Mělo jít o počítač, který mj. usnadní lidem třídění informací a urychlí jejich vzájemnou spolupráci na řešení problému. Pro interakci s počítačem zkoušeli kromě klávesnice také mnoho jiných zařízení. Některá reagovala na nášlap nohou, jiná se ovládala např. pohybem hlavy. Jedno se však ujalo mnohem lépe než ostatní. Dřevěná krabička se dvěma velkými kolečky a kabelem, který ji spojoval s počítačem. Umožnila přenášet pohyb plynule na obrazovku. Geniální bylo umístění koleček kolmo na sebe: každé tak ovládalo jednu osu. Obrazový bod se mohl prohánět po obrazovce a kopírovat tak pohyb ruky po stole. Kurzoru se tehdy říkalo bug (neujalo se, dnes je „bug“ např. chyba v programu). Nápad na myš se zrodil zřejmě v roce 1961, kdy si Engelbart načrtl návrh myši a zeptal se kolegy Billa Englishe, zda by mu ho vyřezal ze dřeva. První prototyp v laboratoři začal fungovat až v roce 1963.
MYŠ JDE MEZI LIDI
Představení na veřejnosti přišlo o pět let později. Devátého prosince 1968 připravil Engelbart a jeho tým prezentaci svých výsledků. Přednáška s ukázkami se konala v San Franciscu a účastnila se jí asi tisícovka počítačových odborníků. Na zachovaném videu vidíme i předvádění možností myši na dnes zcela běžných úkonech: vytvoření dokumentu, napsání několika slov a jejich zkopírování pomocí kliknutí. Na řadu přijde i přesouvání, řazení, kategorizování, číslování a různé formy náhledu. Během přednášky vidíme dnes celkem běžné úkony: vytvoření prázdného dokumentu, napsání několika slov a jejich zkopírování pomocí kliknutí myši. (Ano, myš měla svoje tlačítko.) Na řadu přijde i přesouvání, řazení, kategorizování, číslování a různé formy náhledu. „Bug“ létá po obrazovce a diváci žasnou. Vidíme i, co vynálezcům evidentně nevyšlo: Engelbart drží myš v pravé ruce, zatímco levou má položenou na pětiklávesovém zařízení. Kombinací těchto pěti kláves nahradil jakoukoli klávesu z klávesnice. Tehdy se totiž domníval, že neustálé přehmatávání od psaní všemi desíti k myši by bylo plýtvání časem. Levá ruka tak ovládala pětitlačítkový key chord set a pravá myš. Počítačová myš byla ovšem jen jeden z mnoha úctyhodných objevů, které Engel bartův tým toho dne představil, dalšími byly odkazy na grafické i textové soubory (tzv. hypertext), bez kterých si nejde představit internet. Tým také (v roce 1968!) předvedl, jako mohou dva lidé nejenže psát z různých míst na jednom monitoru, ale ještě k tomu spolu komunikovat přes videohovor! Engelbart také ukázal v podstatě i první videokonferenci v reálném čase, když přenášel obraz a hlas kolegy ze vzdálenosti 30 kilometrů.
KULIČKA ZA KOLEČKA
Engelbart tak byl první, ale nakonec vlastně zvítězili jiní: kuličkovou myš vymyslel prakticky v téže době (1970) Bill English z firmy Xerox. Namísto dvou koleček, která se dotýkala stolu, se teď podkladu dotýkala jen kulička, která přenášela pohyb na čidla uvnitř zařízení. English také přišel s dnešním způsobem používání myši jako doplňku klávesnice. Ještě později začal kuličku nahrazovat optický senzor; experimentálně už v roce 1980, ve velkém na přelomu století. Engelbartovo prvenství však nelze popřít. Koneckonů na „X-Y Position Indicator for a Display System“ získal Engelbart v roce 1970 patent (US3541541). Ovšem rozhodně z něj nezbohatl. Stanford Research Institute mnohem později patent na myš prodal firmě Apple za nějakých 40 tisíc dolarů. Díky ní se zařízení uchytilo ve velkém a později se stalo nepostradatelnou pomůckou pro každého uživatele nejen počítačů Apple, ale vlastně všech značek. Uvidíme, co jí chystá budoucnost. Po desetiletích dominance totiž dotekové displeje a ovládání hlasem či pohybem těla (hlavně rukou) konečně dosahuje přesnosti, která mu dává alespoň teoretickou možnost myš nahradit. Ale rozhodně bychom ji neměli podceňovat. Bohužel, žádná budoucnost už nečeká muže, který za tímhle objevem stojí. Douglas C. Engelbart zemřel na začátku letošního července. A i když na svém vynálezu nezbohatl, získal za svou práci (jak jsme viděli, dokázal mnohem více, než „jen“ vynalézt myš) celou řadu prestižních ocenění včetně prezidentské medaile National Medal of Technology a Turingovy ceny. Je mu věnováno i čestné místo v kalifornskému Muzeu počítačové historie. V prosinci roku 2009 Stanfordská univerzita ve spolupráci s firmou SRI uspořádala oslavu 40. výročí jeho slavné přednášky. /jj/