Oslovení odborníci to a priori nevylučují. Na druhé straně nedokáží upřesnit,
kdy a v jakém rozsahu může nastat. Třebaže český úsek ropovodu DRUŽBA
je díky MERO detailně monitorován a průběžně technicky rekonstruován,
výpadky dodávek ropy z Ruska jsme už v uplynulých létech (byť v termínově
dočasné a objemově dílčí formě) zaznamenali. Potenciální možnost nové
disproporce mezi objednávkami a reálnými dodávkami potvrzuje i samotný
prodejce – ruská společnost Transněfť.
Na vině tentokráte není žádná náhlá
porucha, přírodní kalamaita nebo obchodní
nesoulad partnerů, ale omezená
přepravní kapacita citovaného ropovodu:
Bělorusové začali po jedné z větví
DRUŽBY transportovat z Oděsy venezuelskou
ropu. Tříletý kontrakt počítá
s dodávkami 8 mil. t ropy ročně.
Pokud bude letošní (či některá následující)
zima tuhá a Evropané zvýší
svou spotřebu základní suroviny, jižní
větev DRUŽBY nemusí zajistit aktuální
dodávky v požadovaném objemu
a termínech, upozorňuje ruská firma.
Problémy by pak měli jak čeští odběratelé,
tak zákazníci ruského giganta
na Slovensku nebo v Maďarsku.
Letošní listopadová (a nejenom
předvolební mediální) „bitva“ mezi
Minskem a Moskvou, resp. běloruskou
státní Gomeltransněftí a ruskou
Transněftí, o větší ropnou nezávislost
(nehledě na skutečnost, že venezuelská
surovina je pro Minsk o 52 USD
dražší než ruská) evokovala řadu nepříjemných
vzpomínek na postižené
továrny, elektrárny, teplárny i domácnosti
od Kyjeva po Bratislavu
z novoročních období 2005-06, resp.
2008-09. Jenže tehdy šlo o plyn. Ještě
přesněji: o eskalaci rusko-ukrajinských
neshod při určování jeho nové
ceny.
TEĎ BY SE TO TYKALO ROPY?
„Nesmysl!“ oponují znalci. Inkriminovaná
tzv. II. větev ropovodu mezi
rafineriemi v běloruském Mozyru
a ukrajinskými Brody je dimenzována
na 15 mil. t suroviny ročně. Vzpomenutá
Česká, Slovenská a Maďarská
republika jí však momentálně kupují
a transportují jen bezmála 13 mil. t.
Ekonomové nabádají k uvážlivosti
i co se týká samotného charakteru suroviny,
její snadné dostupnosti a náhradních
transportních možností. Kvalitní
ropu lze dneska operativně nakoupit
i na mimoevropských trzích, do svých
rafinerií dodat po jiných trasách a jinými
technickými prostředky. Ve středoevropském
regionu pak existuje navíc
varianta tzv. swapových obchodů: ta garantuje
náhradní dodávky ropy do ČR,
Slovenska a Maďarska z rezervoárů
v jižním Německu. Ty by ruská strana
operativně refundovala (mimo přetížené
tranzitní trasy) dodávkami pomocí tankerů
rovnou do německých přístavišť.
PROBLEMŮM
RADNO PŘEDCHAZET
Názorně to dokumentovali Češi: v citovaném
období společnosti MERO
ČR a TAL podepsaly dohodu o přepravě
ropy v krizových situacích. Tím
se ČR nejméně do roku 2015 pojistila
proti případným výpadkům v dodávkách
ruské ropy právě přes ropovod
DRUŽBA. Společnost MERO Germany,
dceřiná firma MERO ČR, kterou plně
vlastní český stát, a společnost provozující
ropovod TAL přímo na MPO
ČR prodloužily smlouvu umožňující
přepravovat západoevropským ropovodem
TAL více ropy pro české rafinerie
ve chvíli, kdy by nastaly eventuální
problémy na DRUŽBĚ. MERO ČR
může v takovém případě využít volnou
přepravní kapacitu ropovodu TAL
i mimo obvyklý systém dlouhodobých
závazků, a to bez neúměrně vysokých
dodatečných nákladů.
„Prodloužení platnosti smlouvy mezi
MERO a TAL je pro energetickou
bezpečnost ČR velmi významné,“
zdůraznil ministr průmyslu a obchodu
ČR Martin Kocourek: „Možnost rychle
zvýšit dodávky ropy z italského Terstu
ropovodem TAL se velmi osvědčila
už ve II. pololetí 2008, kdy ropovod
DRUŽBA na čas z poloviny vyschl.“
„Nepodléhejme zbytečné panice!“,
nabádají politologové. Ve hře je řada
interních (střední Evropy se netýkajících)
faktorů: spory politických garnitur
v Moskvě a v Minsku, pokračující
diskuse o další politické a ekonomické
integraci států SNS, o vytvoření celní
unie a nikoliv naposledy: definitivní
odchod prodejce ropy od letitých cen
„za hubičku“ k reálnějším, tržním. A to
i pro Bělorusy.
VYSTŘIDAJI DRUŽBU
TANKERY?
V jednom jediném se všichni oslovení
shodují: na podobné krizové momenty
se třeba připravit, a to s dostatečnou
věcnou i časovou rezervou. Zároveň
je strategicky záhodno ruskou
firmu Transněfť maximálně podpořit
v jejím obchodním záměru postupně
rozšiřovat objem dodávek ruské ropy
mimo tranzitní státy. Ještě konkrétněji:
tankery po Baltu do polských
a německých přístavů, anebo po Černém
moři do rezervoárů v Rumunsku
a Bulharsku.
ČR v současnosti importuje 8 mil. t
ropy ročně. Rozhodující část (cca 60 %)
k nám přitéká DRUŽBOU. O zbytek se
dělí ropovody TAL a IKL. Roční kapacita
ingolstadtského IKL už činí 11 mil.
Češi si na něm zatím rezervovali kapacitu
jen 3 mil. t. DRUŽBA je v technicky
a technologicky dobrém stavu. Toto
pozitivní konstatování platí minimálně
jak na území ČR, tak na Slovensku.
Naposledy jsme se o tom přesvědčili
při opakovaných modernizačních akcích
MERO v loňském a předloňském
roce, k nimž byla přizvána rovněž redakce
TT. Bude však tento věcně důležitý
argument sám osobě stačit i do budoucna?
B.KARVINSKÝ
