Ke spuštění nejnovější evropské jaderné elektrárny (tedy dosažení kritického stavu) došlo v noci na 21. prosince 2021, přesně ve tři hodiny a 22 minut. Od té doby na bloku probíhaly prověrky všeho možného, především samozřejmě klíčových „jaderných“ částí (aktivní zóny a přidružených systémů). Zkoušky měly odhalit případné problémy, které by při vyšším výkonu mohly způsobit vážné potíže či poškození reaktoru. Vzhledem k téměř nulovému výkonu reaktoru za těchto testů nedošlo na výrobu elektřiny. Schválení k navýšení výkonu neznamená, že blok se nyní může rozběhnout naplno. Provozovatel bude muset znovu žádat o svolení k navýšení výkonu nad hranici 30 % maxima. To činí 4 300 MW tepla, ze kterého pak turbíny vyrobí zhruba 1 600 MW elektřiny. Ovšem již ve výkonovém pásmu mezi 5 a 30 % by nový blok měl vyrábět elektřinu a dodávat ji do sítě. Pokud vše půjde podle plánu, blok by měl na plný výkon začít pracovat v červnu 2022 (předtím si provozovatel bude muset ještě vyžádat schválení ke zvýšení výkonu nad 60 % maxima). Pokud tento proces proběhne podle harmonogramu, bude to pro Olkiluoto 3 (OL3) dosti netypické. Podle plánu na jeho stavbě šlo máloco.
Špatně nastaveno Jaderný blok Olkiluoto je totiž v mnoha ohledech skutečně varovným příkladem, jak jadernou elektrárnu nestavět. Finská vláda obecnou žádost o záměru výstavby jaderné elektrárny schválila na počátku roku 2002. V roce 2005 schválila samotnou výstavbu, která pak v létě téhož roku byla zahájena. To tedy znamená, že tento jeden blok byl ve výstavbě zhruba 16 let. Problém byl přitom již se samotnou přípravou projektu. Dnes se komentátoři a znalci shodují, že nešlo o ideální typ spolupráce prakticky ze žádné ze zúčastněných stran. Hlavním dodavatelem se stalo konsorcium firem Areva (dnes Framatome) a Siemens. Elektrárnu měly dodat „na klíč“. Nad konkurencí (GE a ruský Atomstrojexport, který byl ovšem vyřazen z formálních důvodů) francouzsko- -německá skupina zvítězila především díky ceně. Areva, která potřebovala velkou stavbu, nabídla, že projekt dokončí levně a rychle. Projekt byl tedy uzavřen na fixní cenu 3,2 miliardy eur a s řadou velmi bolestivých finančních sankcí za pozdní dodání — u reaktoru, který nikde jinde na světě nestál. Vznikl tak vztah, který nahrával ostrým sporům: TVO [Teollisuuden Voima Oyj — energetická společnost, která již vyrábí elektřinu ve dvou blocích elektrárny OL1 a OL2 — pozn. red.] průběh výstavby sledovalo jen v omezené míře — vždyť byla „na klíč“ — a tak byla například překvapena, že Areva si vybrala subdodavatele primárně podle ceny. Francouzská firma, která měla od začátku na starosti dohled nad celou stavbou i přípravu hlavních jaderných částí projektu, ale nadělala spoustu chyb. Zpozdila se s dodáním dokumentace finskému jadernému dozoru. Na stavbě byly od začátku problémy s koordinací prací, projevovala se i neznalost finského prostředí ze strany Arevy. Ta si problém ještě znásobila tím, že minimálně zpočátku nevyužívala místních subdodavatelů. Řada z nich neměla kromě znalostí finského prostředí a podnebí ani žádné zkušenosti s jadernými projekty obecně. Došlo tak mimo jiné k dodávce nekvalitního materiálu pro betonáž základů. Jejich část musela být zdemolována a provedena znovu. Finský jaderný úřad při svém šetření dospěl k závěru, že nezkušení subdodavatele neměli od Arevy a Siemensu dostatečné instrukce, aby mohli pracovat podle plánu, a na stavbě chyběl dostatečný dohled. Audit vypracovaný na zakázku francouzské vlády o několik let později dospěl k názoru, že i v Arevě bylo interně jasné, že jsou informace ohledně plánované délky výstavby lživé. Společnost si však takto chtěla zvýšit šance na získání zakázky. Jak se množily problémy, bylo jasné, že původní termín — spuštění v roce 2010 — je zcela nereálný. Siemens, který svou nejadernou část dokončil celkem včas (s celkově zhruba ročním zpožděním oproti plánu), z projektu v roce 2009 vycouval, a tak hlavní tíži sankcí za prodlení nakonec nesla Areva. Ta musela nakonec otevřeně přiznat, že není připravena je zaplatit v plné smluvní výši. S TVO se dohodla mimosoudně (ale až po zahájení soudního sporu) na zaplacení penále 450 milionů eur. To se nakonec ještě navýšilo o dalších 400 milionů, protože se nepodařilo dodržet ani v této dohodě stanovený termín zahájení provozu v roce 2019. Původně odhadovaná cena 3,2 miliardy eur i vlivem toho nebyla ani zdaleka dodržena. V roce 2012 Areva odhadla celkové náklady na 8,5 miliardy eur, ale to je nejspíše ještě „podstřelený“ odhad. Firma ovšem žádnou aktualizaci nákladů nezveřejnila — což samozřejmě samo o něčem svědčí. Zadavatel a provozovatel, společnost TVO, médiím odmítá cenu sdělit. /jj/
