Rick Perry, americký ministr energetiky, na mezinárodní konferenci ve Slovinsku prohlásil, že americký zkapalněný zemní plyn dovážený do Evropy bude v dlouhodobém horizontu cenově konkurenceschopný vůči ruskému plynovodu importovanému plynovody. Podle Perryho je mylná představa, podle které LNG za běžných podmínek nemůže konkurovat plynu přepravovanému plynovody (tedy v Evropě převážně plynu ruskému). Plynové zásoby USA jsou podle Perryho obrovské, a ceny této suroviny především z nových nalezišť v břidlicích budou i nadále klesat. Pravdou je, že ceny plynu v USA jsou velmi nízké, ale to není pro evropského zákazníka jen dobře. V současné době je výrazně podinvestována infrastruktura, která by umožnila dopravit plyn k zákazníkům, a to nejen těm za oceánem. Poměrně významnou část plynu těžaři jednoduše spalují přímo na místě těžby. Pokud ovšem ceny za plyn nestoupnou, motivace stavět další plynovody a jiná zařízení bude nízká. Zatím ovšem americký LNG v cenové válce s ruským plynem v Evropě celkem jednoznačně prohrává. Platilo to v posledních letech a bude to platit zřejmě i v blízké budoucnosti, a to i po značných investicích Gazpromu do nových nalezišť a těžby z nich. Samozřejmě, za určitých podmínek může být americký LNG pro evropský trh zajímavý, například během topných sezón, kdy spotřeba i cena krátkodobých kontraktů pravidelně stoupá. Ale nejde ani o nejlevnější LNG na trhu (v tomto ohledu má výhodu Katar nebo třeba i Nigérie), a zatím samozřejmě ani také nemá největší tržní podíl (ten má v LNG segmentu Katar). Pro spotřebitele to znamená, že by neměli očekávat pokles ceny zemního plynu kvůli tolik Perrym proklamovanému navyšování americké nabídky. Vliv LNG na evropský trh je zatím velmi malý i proto, že primárním odbytištěm pro tuto surovinu zůstává Asie, kde jsou ceny zemního plynu stále vyšší než na starém kontinentu. Pokud se podmínky nezmění, Asie zůstane i pro americké producenty stále zajímavějším trhem. Rusko se tedy zatím o své největší odbytiště nebojí. Objem ruského plynu exportovaného do Evropy v posledních letech roste, a Gazprom opakovaně uvádí, že se hodlá soustředit primárně na udržení svého tržního podílu v Evropě na úrovni třetiny celkové poptávky. Ruská firma se údajně chce vyhnout cenové válce a nehodlá na trhu podnikat žádné agresivní kroky třeba s účelem navýšení svého podílu. Své plody ovšem přináší výsledek v roce 2018 ukončeného antimonopolního řízení Evropské komise proti Gazpromu. To vedlo k úpravě výpočtu cen pro kontrakty především ve východní Evropě. Ústupky, ke kterým byla ruská strana donucena, aby se vyhnula pokutě, jsou jeden z důležitých faktorů v poklesu cen plynu. Boj o „severní proud“ Perryho slova je tedy mnohem lepší vnímat v kontextu americké kritiky ropovodu Nord Stream 2, a tedy z perspektivy politické. Byť Trumpova administrativa nemá zřejmě na otázku vztahu s Ruskem zcela koherentní názor (především díky nejasným názorům prezidenta samého), v kritice Nord Streamu 2 je ovšem jednotná. Perry tak vyzdvihl například roli dnešních plynovodů a ropovodu pro Ukrajinu, respektive její státní rozpočet. V Kongresu USA dnes proto leží návrh zákona na uvalení sankcí za stavbu plynovodu. Návrh předložili společně republikánský senátor Ted Cruz a jeho demokratická kolegyně Jeanne Shaheenová. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov v reakci na Perryho slova řekl, že Kreml je přesvědčen o tom, že stavba plynovodu bude dokončena bez ohledu na možné restrikce Spojených států. Poukázal mimo jiné na skutečnost, že se jedná o mezinárodní projekt, který je už z nemalé části realizován. Původně se počítalo s tím, že stavba by mohla být dokončena do konce letošního roku, termín zahájení provozu se ovšem posunul na rok 2020. Do Nord Stream 2 by měl putovat plyn z ruského plynového pole Bovanenkovo, které leží na poloostrově Jamal na severu Ruska. Celkové zásoby na tomto nalezišti se odhadují na zhruba na 4 900 × 109 m3 zemního plynu (těžitelná je samozřejmě jen část tohoto množství).
