Zběsilý hon na emise produkované automobily má své výsledky. V poslední době se na trh přivalila vlna elektrifikovaných automobilů. Nejde jen o běžně dostupné modely, pomocnou sílu elektromotoru už využívají také ty absolutně nejrychlejší automobily. Není to tak dávno, co historicky úplně první vůz schopný jízdy pouze s využitím elektrické energie nabídlo zákazníkům dokonce i Ferrari. Tato bez přehánění revoluce nese označení SF90 Stradale a nedávno ji doplnila ještě varianta Spider s pevnou skládací střechou. Možná namítnete, že hybridní Ferrari jsme tu už měli, jenže model LaFerrari, odhalený v roce 2013 na ženevském autosalonu, se od SF90 Stradale v mnoha směrech liší. Především nešlo o plug- in hybrid a byl vyroben jen v limitované sérii. Automobilka vyrobila pouze 500 kusů. SF90 Stradale a SF90 Spider jsou naproti tomu zcela „obyčejná“ Ferrari. Pokud máte k dispozici přibližně 11 milionů (LaFerrari bylo násobně dražší), nic vám v objednávce nebrání. Kromě výrazně levnějšího vozu dostanete vyšší výkon i lepší dynamiku. To vše při tabulkové spotřebě 6,1 l / 100 km.
Hrátky s hmotností, ladění aerodynamiky Kupé Stradale se představilo v roce 2019, tedy v době, kdy stáj Scuderia Ferrari slavila 90. výročí. Právě odtud pramení označení SF90 použité rovněž pro monopost F1. Přítomnost plug-in hybridního pohonného ústrojí pak přinesla celou řadu komplikací. Ta největší se týká hmotnosti: suchá je 1,57 t, provozní pak 1,7 t. Pro srovnání, F8 Tributo váží bez náplní 1,33 t. Přesto lze hovořit o úspěchu, protože SF90 Stradale/Spider pracuje s přeplňovaným osmiválcem a hned třemi elektromotory. Samotná elektrická část pohonu váží 270 kg. Základem SF90 Stradale/Spider je hliníková prostorová nosná struktura, která byla kvůli přítomnosti elektrických komponentů, a především pohonu všech kol, oproti výchozí konstrukci typu F8 Tributo významně přepracována. Odlišností je například použití segmentu mezi motorem a prostorem pro posádku, tedy v oblasti uložení akumulátoru, vyrobeného z uhlíkových kompozitů. Přímo pro tento vůz byly dokonce vyvinuty dvě zcela nové slitiny hliníku. Celkově je šasi o 20 % pevnější v ohybu a disponuje o 40 % větší torzní tuhostí, než tomu bylo u dřívějších modelů Ferrari, ovšem bez nárůstu hmotnosti. Design (a částečně i technika) navazuje na zmiňované F8 Tributo, které bylo v roce 2019 představeno o pár měsíců dříve než SF90 Stradale. O vzhled se postarali lidé z oddělení Ferrari Design pod vedením Flavia Manzoniho. Tvary vozu jsou ovšem silně ovlivněny aerodynamikou. Například přední nárazník je v horní části navržen tak, aby ve spolupráci s dvěma difuzory umístěnými před předními koly zvyšoval přítlak. Ten mimochodem zvyšují také takzvané generátory vírů umístěné na podvozku. Pro zajímavost, podlaha vozu je zakryta plechem vyrobeným z takzvaného „tichého hliníku“, slitiny snižující hluk a vibrace. Asi největší aerodynamickou zajímavost představuje patentovaná Gurneyho hrana na zádi. Jde o prvek aktivní aerodynamiky, kde je zadní spoiler složen ze dvou částí. Při běžné jízdě nebo ve vysokých rychlostech může vzduch proudit pod i nad spoilerem. V případě nutnosti zvýšení přítlaku (například při zatáčení nebo brzdění) sjede přední část spoileru níže, a tím uzavře otvor pod spoilerem. Aerodynamicky optimalizovaná jsou také kovaná kola. Mezi paprsky najdeme aerodynamické prvky, díky nimž je při jízdě vzduch odsáván z podběhů, čímž se opět zvyšuje přítlak a zároveň dochází ke snížení odporu vzduchu. Na vzhledu se rovněž podepsala složitá chladicí soustava. Technici museli vyřešit chlazení spalovacího motoru, převodovky, stlačeného vzduchu, brzd, ale také elektromotorů, akumulátoru nebo měničů elektrického napětí. Spalovací motor a převodovka mají dva chladiče umístěné vpředu po stranách před předními koly. Horký vzduch je od nich odváděn pod vůz a dále směrem k zadní nápravě. Odvádět ho do stran by nebylo vhodné, protože vzadu po stranách jsou nasávací otvory přivádějící vzduch k chladičům stlačeného vzduchu, ke kterým by se tak dostával už ohřátý vzduch. Uprostřed přední části se nachází chladič samostatného okruhu určený pro elektromotory a měniče napětí. Zajímavou specialitu představují otvory pod světlomety, jež přivádějí vzduch k brzdám, respektive ke třmenům vybaveným kanálky vedoucím vzduch přímo k destičkám a kotoučům. Jde o výsledek spolupráce společností Ferrari a Brembo. Vzduch k zadním brzdám se přivádí otvory v podlaze.
Osm válců, tři elektromotory Základem složitého hnacího ústrojí je přeplňovaný osmiválcový motor. Vychází z jednotky využité u modelu F8 Tributo, ovšem po důkladných úpravách. Změnou prošly v podstatě všechny vnitřní části od pístu přes ojnice po klikový hřídel nebo sací ventily. Obtokové ventily jsou řízené elektronicky a turbodmychadla dostala s ohledem na vylepšení proudění směsi nový tvar komor. Pro použití v SF90 Stradale bylo zvětšeno vrtání, čímž stoupl objem z 3 902 cm3 na 3 990 cm3. Jiné jsou vačkové hřídele, systém sání, výfuk nebo hlavy válců. Všechny zmíněné úpravy znamenají nárůst výkonu z 529 kW (719 k) na 574 kW (780 k) a točivého momentu ze 770 na 800 Nm. Motor jako takový je o 76 mm nižší než osmiválec v F8 Tributo a o 25 kg lehčí. Jedná se o dosud nejvýkonnější přeplňovanou jednotku z dílny automobilky Ferrari. Na něj navazuje zadní elektromotor (150 kW, 266 N.m) připojený na klikový hřídel. Má kruhový tvar a šířku pouhých 72 mm, přičemž váží 22 kg. Dvouspojková převodovka je také výrazně upravena. Oproti sedmistupňové skříni v modelu 488 Pista je o 10 kg lehčí, přestože má o stupeň navíc. Úspory hmotnosti se kromě jiného podařilo dosáhnout odstraněním zpětného chodu. Ten u SF90 Stradale obstarají přední elektromotory. Hmotnost ovšem ušetřila také o 20 % menší spojková sada, což zároveň umožnilo instalovat převodovku o 15 mm níže. Na přední nápravě jsou další dva elektromotory (2× 99 kW / 85 N.m), každý pohání přes planetovou převodovku jedno kolo. Tyto elektromotory pracují téměř neustále. Jejich limitem je pouze rychlost 210 km/h, kdy se vypínají a vůz je pak poháněn čistě zadními koly. V hybridním režimu vůz pracuje s pohonem všech kol, naopak při jízdě na elektřinu jde o první Ferrari s předním pohonem. Kapacita lithium-iontového akumulátoru je 7,9 kWh, po nabití by Stradale i Spider měly zvládnout 25 km jen na elektřinu. Tabulková spotřeba provedení kupé činí 6,1 l / 100 km. Základní nastavení představuje režim Hybrid kombinující spalovací motor a elektromotory podle potřeby. Pro jízdu jen s využitím elektromotoru (pracují pouze ty přední) tu je režim eDrive. Jeho omezením je rychlost 135 km/h, maximální podélné zrychlení činí v tomto případě 0,4 G. Režim Performance je podobný hybridnímu nastavení, ale systém v něm nevypíná spalovací motor a využívá ho k nabíjení akumulátoru. Vrcholem je režim Qualify, v němž je výkon upřednostněn před dobíjením. Systémové maximum pak činí 735 kW (1 000 k). Přední elektromotory jsou využívány kromě zlepšení trakce také pro vektorování točivého momentu (systém RAC-e — regolatore assetto curva elettrico) a samozřejmě pro systém Launch Control. Oficiální hodnota pro zrychlení na 100 km/h dosahuje pouhých 2,5 s, akcelerace na 200 km/h proběhne za 6,7 s (LaFerrari bylo o 0,2 s horší). Nejvyšší rychlostí je 340 km/h. Okruhem Fiorano proletělo plug-in hybridní Ferrari za 1 min a 19 s, o necelou sekundu rychleji než LaFerrari. Brzdy pracují se systémem Brake-by- Wire a zvládnou zastavit vůz z rychlosti 100 km/h na vzdálenosti 29,5 m. Samozřejmě s přispěním rekuperačního brzdění předních elektromotorů.
Pro ještě větší zážitky Moderně pojatému vozu odpovídá také interiér, jehož dominantou je zakřivený 16″ displej nahrazující přístrojový štít. Ovládá se prostřednictvím tlačítek na volantu, kde najdete také dotykové plošky. Krásným detailem jsou pak tlačítka pro ovládání převodovky. Jejich provedení odkazuje na otevřenou kulisu řazení klasických Ferrari. Automobilka navíc připravila paket Assetto Fiorano posouvající SF90 Stradale/ Spider ještě dále. S příplatkem vůz dostane tužší podvozek, tlumiče Multimatic, titanové pružiny, větší množství karbonu, pneumatiky Michelin Pilot Sport Cup2 nebo titanový výfuk. Hmotnost díky tomu klesne o 30 kg, upravená aerodynamika dokáže generovat přítlak 390 kg při rychlosti 250 km/h. Nejnovější provedení Spider následuje základní kupé prakticky ve všem, pouze sprint z nuly na 200 km/h trvá trochu déle (7,0 s), protože je toto provedení o 100 kg těžší. Nejvyšší rychlost 340 km/h je shodná. Na manipulaci se střechou je potřeba 14 s. Ferrari SF90 Stradale/Spider je neskutečným kusem techniky a zároveň také cestou, jak vyhovět čím dál přísnějším evropským předpisům. Současně jde ale o model vhodně zapadající do portfolia italské automobilky, který nabídne spíše než nižší spotřebu nové zážitky z jízdy. /Lukáš Dittrich/
