Evropa usiluje o jednotný
energetický trh, o progresivní
energetickou
politiku. Jak lze hodnotit
aktuální situaci po přijetí
III. energetického
balíčku? Neprojevují se
v činnosti některých bruselských
a štrasburských institucí
tendence dirigovat státy a jejich národní
energetické koncepce směrem
ke společné celoevropské energetické
doktríně? Na otázky TT odpovídá
český poslanec Evropského parlamentu
Pavel Poc:
Tzv. III. energetický balíček zahrnuje
3 okruhy problematiky: podporu hospodářské
soutěže, ochranu spotřebitele
a rozšíření pravomocí národních (zdůrazňuji:
národních) regulačních orgánů.
V prvním okruhu jde zejména o oddělení
provozovatele přepravní soustavy,
aby nebylo možné ovlivňovat
hospodářskou soutěž ze strany společnosti,
která zároveň prodává třeba
plyn a zároveň provozuje přepravní
trasu. Druhý okruh zahrnuje zjednodušení
změny dodavatele pro spotřebitele,
právo na informace o cenách plynu
a možnost odstoupení od smlouvy
v případě jejich zvýšení. Obecně jde
o to osvobodit odběratele ze zajetí
monopolních nebo monopolisticky se
chovajících dodavatelů. Rozšíření pravomocí
národních regulačních orgánů
má zajistit plnění prvních dvou okruhů
a možnost dostatečné kontroly.
Co se týká „tendencí dirigovat“
– na můj vkus se objevují
málo. Víte, pro mě je
pořád důležitější přívětivost
systému pro zákazníka, pro
obyvatele a je mi srdečně
jedno, jestli ten systém vytvořil někdo
v ČR, nebo v Bruselu. Když bude
dotyčná problematika dobře a ve prospěch
obyvatel řízená třeba z Barcelóny,
tak je mi to taky jedno. Nacionalistický
pohled „děláme to sice blbě, ale
po našem“, je mi úplně cizí.
A ještě jedna poznámka, společný
energetický trh, pokud se k němu
jednou EU dopracuje, bude podstatně
stabilnější a bezpečnější než oddělené
národní camfourky. Chápu, že některým
divným národním vládám může
vadit, že nebudou moci díky jednotným
podmínkám čachrovat s daněmi,
penězi a cenami, jak se jim zlíbí a jak
zrovna potřebují látat díry v rozpočtu.
Těm se pochopitelně hodí nahrazovat
zdravý rozum nacionalismem.
Ještě před tragickými událostmi
ve Fukušimě některé státy EU27
projevovaly zájem o tzv. renesanci
jaderné energetiky. Platí to i v současnosti?
Je jádro na bázi reaktorů
III. generace pro EU27 tabu?
Nelze zaměňovat současnou německou
hysterii za celoevropskou politiku.
Francie je na elektřině z jádra
zcela závislá. Anglie se bez něj neobejde.
Německo se z toho časem probere
a jediný výsledek za 10, za 20 let bude,
že bude disponovat novými a úplně
nejmodernějšími jadernými elektrárnami.
My bychom místo hysterických
a bezvýznamných prohlášení všech
možných papalášů měli dát zelenou
dostavbě Temelína, modernizaci Dukovan
a začít uvažovat o jaderce pro
Ostravsko. Pro onen region je to jediné
řešení, jak ho osvobodit od šílené
imisní zátěže.
? Jak hodnotíte obavy z antijaderných
postupů Bruselu?
Vyvolávat hysterie typu „EU nám
zakáže jádro“ je zcela zbytečné. To
není samozřejmě možné. Energetický
mix je plně v kompetenci členských
států a předstírání boje za naši jadernou
energetiku ve chvíli, kdy ji vlastně
nic neohrožuje, mi připadá vcelku laciné.
Abych řekl pravdu, nemám žádné
velké obavy ani z osudu jaderné
energetiky v EU.
Co se týká zátěžových testů, EK
předpokládá tzv. třífázové testování.
Nejprve se prověří sama energetická
zařízení. Ve II. fázi provedou testování
příslušné národní bezpečnostní úřady
jako složka státu, která je k tomu
kompetentní. A teprve potom (a teprve
tehdy, když to národní státy dovolí)
může něco provádět Evropská komise.
Jednoduše řečeno: podpis na bezpečnostním
certifikátu je podpis premiéra.
S tím nikdo nic neudělá. Komise si je
velmi dobře vědomá toho, že se musí
pohybovat v rámci platné legislativy
a nemůže dělat žádnou jadernou revoluci.
? ČR nehodlá nic měnit na své dosavadní
orientaci struktury zdrojového
portfolia energetiky a do roku
2030 v něm chce dále posílit podíl
jádra. Na jaké problémy přitom narazí
ze strany jiných členských zemí
a institucí EU27? A naopak, jakou
pomoc může v tomto směru očekávat?
Podívejte se třeba na Nizozemsko:
mlčí, je v klidu. Tam, kde jejich jaderná
zařízení spoluvlastnili Němci,
posílili svou pozici, aby jim do toho
nemohl nikdo moc povídat. Schválili
výstavbu dalšího zařízení. To je moudrá
země. Bez hysterie si chrání svoje,
EU zbytečně nekope do kotníků a využívá
to, co je pro ni dobré. Pokud se
vyskytnou problémy, budou to problémy
bilaterální a politicky motivované.
Rakousko protestuje proti Temelínu.
Někdo si tam na tom vytřískává
politický kapitál. Ale zákony platí pro
všechny. Když nepodlehneme našemu
ryze českému pokušení něco obcházet
(třeba různá hodnocení vlivu na životní
prostředí, posouzení bezpečnosti,
nebo cokoli jiného), pak ony problémy
překonáme.
Pomoc bych (osobně) žádnou velkou
neočekával. Našimi spojenci budou
přirozeně Francie, Anglie, Polsko.
Nicméně, máme nyní pověst kverulanta,
který neumí držet basu. Takovým
se moc vstříc nevychází. Na druhou
stranu: to je naše chyba a není těžké
to změnit, až se změní politická reprezentace. /wa/
